Šli jste někdy po městě a cítili nepříjemné šimrání v zádech? Jakoby vás v davu našly cizí oči a pozorovaly každý váš krok? Pokud ano, pravděpodobně to byl Josef II. Habsburský panovník naše město v druhé polovině 18. století několikrát navštívil. A Bůh ví, že se ho od té doby z Brna ještě nepodařilo dostat. Vítejte u dalšího dílu Kuriózní středy.

Kam s ním?

V minulém vydání našeho seriálu plného brněnských kuriozit jsme se zabývali historií Německého domu, jehož sklepení dodnes existuje pod parkem na Moravském náměstí. Prostoru před touto stavbou dlouhá léta dominovala monumentální socha Josefa II. Snahy o vybudování pocty panovníkovi, oblíbenému pro své na tehdejší dobu liberální postoje a četné reformy, trvaly v Brně více než dekádu. V roce 1880 byl k tomuto účelu zřízen spolek Kaiser Josef-Denkmal-Verein, jeho předsedou se stal brněnský starosta Gustav Winterholler.

Soutěž na podobu pomníku, vypsanou roku 1889, vyhrál sochař Anton Brenek, působící toho času ve Vídni. Dílo, umístěné z logiky věci před kulturní centrum brněnských Němců, bylo slavnostně odhaleno roku 1892, tedy dva roky po smrti císaře. U paty zdobeného mramorového podstavce seděly dvě bronzové sochy ztvárňující Obchod a Toleranci, nad nimi se pak tyčil samotný Josef II., taktéž z bronzu, s mírně nakročenou levou nohou a svitkem představujícím jeho reformní patenty v levé ruce. Celý pomník byl vysoký přes 9 metrů a jednotlivé části díla byly z Vídně přepraveny vlakem a sestaveny až na Moravském náměstí.

Pomník Josefa II. před Německým domem

Z Moraváku do léčebny

Pomník před Německým domem vydržel do roku 1919, kdy byl na první výročí vzniku republiky v noci stržen skupinou českých legionářů. Poškozená socha Josefa II. byla zakopána v areálu městských jatek na Křenové ulici, kde pod zemí odpočívala až do znovuobjevení při výkopových pracích v roce 1947. Sochař Vincenc Makovský ji následně odvezl na fakultu architektury v Rybářské ulici, po jeho smrti ji převzal sochař Miloš Axman a nabídl ji technickému muzeu, to se však Josefa II. kvůli nedostatku místa neujalo.

Při rekonstrukci Psychiatrické léčebny v Brně-Černovicích nechal hlavní architekt Ústavu národního zdraví Karel Volavý sochu umístit na zahradu ústavu. A tam osvícenský panovník, který mimo zrušení nevolnictví také zakázal týrat psychicky nemocné v institucích napříč monarchií, stojí dodnes. Místo pro 3.7 metrů vysokou sochu, která stávala na šestimetrovém podstavci, se zdá dobře vybráno ještě z jednoho důvodu. A totiž jako varování politikům, kteří by snad chtěli na Brno koukat shora. Teď už víte, kde to končí.

Kde hledat Toleranci?¨

… a Obchod? Mluvíme samozřejmě o dvou bronzových sochách, které Josefa II. v pomníku doprovázely. Dnes je najdete v Lužánkách, kousek od vstupu do parku směrem od zastávky Antonínská. I toto umístění dává vzhledem ke spojení parku a Josefa II. smysl – když totiž panovník zrušil brněnské kláštery, daroval v roce 1886 jezuitskou zahradu v místě dnešních Lužánek brněnským občanům. Uvolnil dokonce svého dvorního zahradníka, aby se věnoval vybudování městského parku. Záhy se park stal oblíbeným výletním a rekreačním místem, kde se korzovalo, hrálo se divadlo, pořádaly se plesy. Za skvělou atmosféru, kterou si Lužánky drží i po více 200 letech, tedy do velké míry vděčíme právě Josefu II.

To přestává všechno. On je i na Orlí!

No vážně, jděte se tam podívat. To je ale už jen drobná zajímavost mimo historii monumentálního pomníku z parku na Moravském náměstí. Zhruba v místech dnešních domů Orlí 5 a 7 totiž stával od poloviny 17. do poloviny 19. století známý zájezdní hostinec U černého orla. Ulici se podle něj říkalo Černoorelská, později zkráceno na Orlí. Jedním z hostů hostince byl právě i císař Josef II., s místními službami byl tak spokojený, že udělil svolení vyvěsit vedle domovního znamení rovněž štít s císařským erbem. Supraporta vznikla roku 1792, připomíná též návštěvy Leopolda II. a Františka II. a dnes bychom ji nalezli ve dvoře domu Orlí 7. Josefu II. zkrátka v Brně neutečete.

Kuriózní středa