Kde byla „Krásná vyhlídka“? Secesní náměstí bývalo periferií Brna
Dekáda, která změnila tvář města
Konec 19. století znamenal pro středoevropskou architekturu výraznou změnu směřování – touha mladých umělců a architektů vymezit se proti rutinnímu historickému slohu a přijít se svěžím pohledem i postupy dala vzniknout novému uměleckému (i životnímu) stylu. Jeho kořeny lze vysledovat k anglickým sociálním reformátorům, nikoho však zřejmě nepřekvapí, že do Brna secese prorostla z Vídně. Město ovládla jen zhruba na deset let na přelomu 19. a 20. století, když ale dnes zvednete hlavu, zjistíte, jak významně se do tváře Brna vepsala a kolik secesních budov, fasád či jejich prvků dodnes na ulicích míjíme.
K nejvýraznějším představitelům secesní architektury v Brně patřili žáci vídeňského umělce Otto Wagnera.
Staré pryč
Době její umění – umění jeho svobodu. Tak hlásal v roce 1898 nápis nad portálem nového pavilonu Secese ve Vídni od architekta Josepha Marii Olbricha. A v Brně nastala na sklonku 19. století pro rozkvět nového směru architektury doba velmi příhodná. Od roku 1895 totiž probíhala tzv. brněnská asanace, tedy systematické bourání historických budov v centru města a jejich nahrazování domy novými. Paralelně s konvenčnějšími budovami historizujícího slohu tak v nově vytvořených prostorech vznikala díla mladých, progresivních architektů. Vyznačovala se dekorativností, využíváním přírodních motivů, výtvarností, členitostí, optimismem či barevnou hravostí. K nejvýraznějším představitelům secesní architektury v Brně patřili žáci vídeňského umělce Otto Wagnera – Leopold Bauer, Hubert Gessner či Bohumír Čermák. A samozřejmě Franz Pawlu..
Jak vzniklo Konečného náměstí?
Dnešní ulice Veveří a Lidická jsou dvěma historickými trasami, které vedly z města na sever. Zatímco Lidická (dříve označovaná jako Velká Nová) byla nejdůležitější brněnskou cestou a vedla na Svitavy a do Čech, dnešní Veveří (Malá Nová) směřovala ke stejnojmennému hradu a na Tišnov a vedle ní ležel rozsáhlý městský hřbitov. Obytná čtvrť s činžovními domy a veřejnými budovami začala v okolí vznikat od druhé poloviny 19. století.
Stával tu hostinec se zahrádkou Na Tivoli. Cesta vedla až 10 metrů hlubokým úvozem.
Určujících kapitol v historii ulice Veveří existuje hned několik, jednou z nich je formování Konečného náměstí. V době, kdy kolem nebyla zástavba, se sem chodilo za rozhledem do okolí a místu se říkalo Krásná vyhlídka, později Tivoli, snad podle oblíbeného italského výletiště Římanů. Stával tu hostinec se zahrádkou Na Tivoli. Cesta vedla až 10 metrů hlubokým úvozem, v okolí byste v průběhu let před vybudováním náměstí našli hliniště, cihelnu a továrna na zápalky nebo vojenské cvičiště.
Na počátku 20. století navrhl plán celé lokality architekt a stavitel Franz Pawlu. Skoupil okolní pozemky, vystavěl zde nájemní domy, v blízkosti také dvě cihelny. Trojúhelníkový prostor tvořený velkolepými domy s bohatou florální výzdobou dodnes patří k nejkrásnějším brněnským náměstím, ačkoli nám kvůli velké dopravní vytíženosti občas může přijít spíš jako překážka na cestě, než místo hodné naší pozornosti a obdivu.
Názvů vystřídalo náměstí spoustu (Na Tivoli, Hindenburgstrasse..), než se v roce 1946 ustálilo na Konečného náměstí podle českého právníka, učitele a senátora Aloise Konečného. Zajímavostí je, že v letech 1974–1990 byla změněna osoba, podle které je náměstí pojmenováno, a to na Hynka Konečného, zasloužilého člena ÚV KSČ. Nynější podobu získalo místo při opravách ukončených v roce 2016.
Kuriózní středa
Náš seriál Kuriózní středa představuje brněnské podivnosti a ukazuje město v nečekaných souvislostech.