Kněz, který bránil Brno před Švédy. Byl Martin Středa anděl?
Pojďme si v souvislosti s nadcházejícím výročím připomenout neobyčejnou osobnost, jejíž aura nemá v dějinách města obdoby. Ačkoli v souvislosti s obléháním Brna Švédy v 17. století se mluví hlavně o veliteli obrany města Louisi Raduitovi de Souches, hlavní duchovní podporu obráncům dával páter Martin Středa. V Brně sice strávil dohromady necelých osm let, přesto byl jeho přínos obrovský.
„Chudoba ať je mi matkou, pokora a trpělivost ať jsou mi sestrami!“ p. Martin Středa
Dětství a studentská léta
Martin Středa se narodil 11. listopadu 1587 v dnešních polských Gliwicích, nedaleko Katovic. Měl dva mladší bratry, jeho otcem byl městský radní Martin Středa, matka se jmenovala Barbora. Byla sestrou Jiřího Poledne, rektora pražské jezuitské koleje a univerzity. Martin Středa chodil na farní školu v Gliwicích. Naučil se česky a polsky, slušně uměl německy. Už jako chlapec prý posluhoval nemocným morem a bez vědomí rodičů jim nosil jídlo, které si sám odřekl. V sedmnácti letech odešel za dalšími studii za svým strýcem na jezuitskou kolej do Prahy. Tam byl také ve svých osmnácti letech přijat do semináře sv. Václava pro chudé studenty.
O tři roky později, v roce 1608, v Praze vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova a byl poslán do jezuitského noviciátu v Brně. Odtud putoval studovat filosofii do Štýrského Hradce. Roku 1615 se vrací do Prahy, studuje teologii a vyučuje rétoriku. V Praze Středa zažívá stavovské povstání, které bylo předzvěstí třicetileté války. Roku 1618 Prahu opouští a jede opět do Štýrského Hradce, kde roku 1620 přijímá kněžské svěcení.
Kněz vážený císaři
Martin Středa se neustále přesouval – Působil v Praze, ve slezské Nise a v letech 1627 až 1629 poprvé v Brně jako rektor jezuitské koleje. Město bylo po tureckých atacích plné bídy, hladu a epidemií. Martin Středa se v té době stará o dostavění koleje a obnovu zpustošeného kolejního majetku. Pro kolej a okolí také objednal vystavění vodovodu z Řečkovic a založil tři rybníky. Z Brna ale odjíždí opět do Prahy, kde je v únoru roku 1638 jmenován představeným české jezuitské provincie. Během svého tříletého působení v čele českých jezuitů pomáhá organizovat sociální a zdravotní pomoc, o níž jednal i s císařem Ferdinandem III., a snaží se zmírnit hrůzy vlekoucí se války. Císař Ferdinand III. (a následně i Leopold I.) si Martina Středy údajně velmi vážil pro jeho prozíravost a „svatost“.
„Netrap se předčasně starostmi o to, co se stane. Stačí zlé, co přináší každý den.“ p. Martin Středa
Vlastní studenty nechal vycvičit k obraně města
Na jižní Moravu se Martin Středa opět vrací v březnu 1641 a je zde až do roku 1646. Působí jako rektor jezuitské koleje. Roku 1645 se na Brno vydali Švédové – chtěli dobýt Vídeň a Brno bylo poslední překážkou. Úspěch na dobyvatele nečekal a Martin Středa v tom sehrál velkou roli. Generál Torstenson k městu počátkem května roku 1645 dovedl téměř třicet tisícovek vycvičených vojáků. Brněnské hradby bránila pětistovka vojáků a asi tisíc civilistů – vyzbrojení měšťané, řemeslníci, ale také studenti z jezuitské koleje.
Brňany k obraně města nabádal a povzbuzoval právě Martin Středa. Vypadalo to, jako by vůbec neznal strach, neúnavně své okolí přesvědčoval o nutnosti vytrvat, vedl modlitby i bohoslužby a v obráncích města udržoval odhodlání a morálku. Mezi obránce patřilo také sedmdesát studentů jeho jezuitské koleje. Ty nechal vycvičit v boji se zbraní. Odrazili švédské pokusy vniknout do města zazděnou tzv. Dřevěnou branou v městských hradbách mezi kostelem sv. Tomáše a jezuitským chrámem.
Měl Martin Středa nadpřirozené schopnosti?
Účastníci bojů hovořili o tom, že Martin Středa byl neustále viděn na hradbách, nevyhýbal se místům, kde zuřily nejtvrdší boje. Obránce povzbuzoval, těšil, pečoval o raněné, sháněl pomoc pro potřebné a vyzýval k odvaze a především k důvěře v Boží pomoc a v přímluvu Panny Marie Svatotomské, jejíž obraz byl uchováván v kostele sv. Tomáše. Legenda totiž praví, že Martinovi se měla během modlitby zjevit Panna Maria a slíbit mu, že pokud se bude město Brno držet Boha, nebude dobyto švédskými vojsky. Kněz také předpovídal s neobyčejnou přesností jednotlivé útoky během obléhání.
Také velitel obránců u něj hledal víru: „Zdá se, že této statečnosti při obraně dodávaly sílu vroucí modlitby a vytrvalé posty pátera Středy, jimiž přinášel sílu z nebe pro ochranu a bezpečnost obležených, takže nepřítel sám konečně nahlédl, že duch města je pevný a nezlomný a že pochází z jakési nadzemské ochrany. Kdykoliv jsem měl během onoho obranného boje aspoň trochu volnou chvíli od obtížnějších povinností, využil jsem ji k návštěvě kněze Martina a k rozhovoru s ním; vždy jsem si od něho odnášel útěchu a vnitřní pokoj,“ napsal později Louis Raduit de Souches, který měl údajně obrázek Martina Středy ve své soukromé kapli v Jevišovicích.
Zaznamenána jsou rovněž očitá svědectví, která tvrdí, že se Martin Středa při svých modlitbách vznášel nad zemí. Později byli mnozí pamětníci ochotni přísahat, že poslední švédská koule vystřelená z většího děla na město se pouze bezmocně dokutálela k nohám pátera Středy, který se modlil k Bohu, a znehybněla... Stalo se to prý na svátek Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna 1645, kdy s definitivní platností skončilo obléhání Brna.
Zachránil Brno, zemřel v Brně
Působení Martina Středy si velmi cenila rovněž brněnská městská rada. „Není pochyb, že on s Boží pomocí zachránil město Brno a celou vlast, protože její osud závisel na osudu města Brna,“ dočítáme se ve vyjádření městské rady z roku 1671. Ta také slíbila, že každý rok dne 15. srpna bude slavným průvodem a bohoslužbami oslavovat Bohorodičku Pannu Marii. Sám Martin Středa po tomto vítězství organizoval děkovné bohoslužby a poutě a zasloužil se také o odstraňování obrovských škod v Brně i na řádových statcích v okolí.
„Měj rád prosté věci a spokoj se s málem – zakusíš velký pokoj.“ p. Martin Středa
Roku 1646 byl Martin Středa opět povolán do Prahy, kde působil jako duchovní u studentů u sv. Klimenta. Mohl se více věnovat duchovní činnosti a sepsal také zásady duchovního života. V lednu 1648 byl znovu jmenován provinciálem, což s sebou přineslo náročné cestování a organizování pomoci tentokrát Švédy obležené Praze. Středův oslabený organismus na to reagoval propuknutím tuberkulózy. Protože si přál zemřít v milovaném Brně, nechal se Středa z cesty po Slezsku převézt na Moravu. Po sedmnácti dnech, v jednu hodinu po půlnoci 26. srpna 1649 zemřel. Při otevření hrobu roku 1876 našli jeho tělo neporušené, bylo pak mumifikováno a přemístěno do prosklené rakve v kostele Nanebevzetí Panny Marie, kde odpočívá dodnes. Expertizy jeho mumifikovaných ostatků potvrdily, že Středova dobová vyobrazení odpovídají skutečnosti.
11. listopadu 2009 byl jezuitském kostele v Brně slavnostně instalován nový zvon Martina Středy, který při své návštěvě Brna v září 2009 požehnal papež Benedikt XVI. V roce 2020 byla u kostela Nanebevzetí Panny Marie odhalena socha Martina Středy od sochaře Jana Šebánka.
Kuriózní středa
Náš seriál Kuriózní středa představuje brněnské podivnosti a ukazuje město v nečekaných souvislostech.