Kouřící trubky stále s námi. Je snad pod Brnem peklo?
Brněnské kouřící trubky jsou milou podivnůstkou, které si s pobavením všímají zahraniční návštěvníci. Ale také místní je vnímají jako kuriozitu, která prostě k ulicím města patří. Dohady, jestli se pod brněnskou dlažbou skrývají tajné továrny, případně přímo vstup do samotných pekel, jsou u neznalých tohoto fenoménu na denním pořádku. Poučení však dobře ví, že to pravé peklo se v Brně odehrává na silnicích ve špičce, nikoli pod nimi, a kouřící trubky jsou napojené na parovody, které distribuují teplo po městě. Bílý „dým“, jenž z nich vychází, je pak parovodní směsí rozpouštějící se ve vzduchu.
Podobně jako třeba v New Yorku, kde je dým stoupající z kanálů a škvír v ulicích na denním pořádku, patří parovodní potrubí k Brnu už přibližně sto let. Od roku 2010 pak Teplárny Brno postupně vyměňují zastaralé parovody za moderní, ekologičtější horkovody. Každých pár let tak čteme v denních tisku zprávu, že kouřící trubky se již brzy stanou minulostí. Podle aktuálních informací by měly poslední z ulic Brna zmizet do roku 2027. Pokrok samozřejmě nezastavíš, ale že by nám brzy měl brněnský fenomén připomínat jen vodní prvek na Dominikánském náměstí, který coby reminiscenci na kouřící trubky chrlí ze tří kuželů vodní páru? Naštěstí existuje facebooková stránka Kouřící trubky, kde si tuto kuriozitu i do budoucna budeme moci připomenout.
Jak to začalo?
Teplárnu má Brno už 95 let. K vybudování té první na Špitálce se profesor Vladimír List inspiroval právě v New Yorku, vyrostla za dvacet měsíců – a to probíhala výběrová řízení! Dnes nemyslitelné. Na pozemku zpevněném kvůli podmáčení sedmi tisíci borových kůlů funguje dodnes. Po spuštění 4. prosince 1930 začala Špitálka zásobovat centrum města včetně textilek. Brno v zimě přestal halit tak velký příkrov tmavého dýmu stoupajícího z domků i fabrik, sedm desítek továrních komínů mohlo jít k zemi a lidem se dýchalo o něco lépe.
Od té doby se Teplárny Brno stále drží technologicky na špici. Namísto jednoho využívají čtyři hlavní výrobní závody, ke Špitálce přibyly ještě Červený mlýn, Brno-Sever a menší zdroj na Starém Brně. A namísto uhlí spalují výhradně ekologický zemní plyn, případně štěpku.
Rozvodných sítí spravují Teplárny Brno na 290 kilometrů. Kdybychom je rozpletli a naskládali postupně za sebe, mohlo by teplo z Brna dorazit až do Plzně.
Teplárnu má Brno nejen kvůli teplu, ale i na elektřinu. Jak to? Opět díky V. Listovi, který na Špitálce jako v první tuzemské teplárně uvedl do praxe geniální myšlenku společné výroby obou energií. Výrobním zařízením pro teplo jsou totiž kotle s vodou. Spalovaný zemní plyn proudí přes jejich hořáky, veliký žár (přímo u hořáků až 1957 °C) ohřívá vodu a varem vzniká pára, která roztáčí lopatky turbíny. Ta nejmodernější na principu leteckého proudového motoru funguje na Červeném mlýně. Točivá energie turbíny se v generátoru převede na elektřinu a přes blokový transformátor jde rovnou do elektrické sítě. Pokud u sebe kotel nemá turbínu, funguje jen na ohřev vody nebo výrobu páry, které se pak „tlačí“ potrubím (parovody a horkovody) přes výměníky ve sklepech nebo předávací domovní stanice až do radiátorů.
A jak je to s topnou sezónou?
Topná sezona podle zákona startuje na začátku září a trvá do konce května. Teplárny v jednotlivých městech začínají s dodávkami tepla, když dva dny po sobě klesne průměrná denní teplota pod 13 stupňů a dalšího dne není očekáván vzestup. Vytápění může být přerušeno, pokud se průměrné venkovní denní teploty v daném místě dostanou minimálně dva dny po sobě nad 13 stupňů Celsia. Loňská topná sezóna v Brně byla o 30 dní delší, než je průměr, začala 13. září a skončila 30. května.
Unikátní projekt se chystají Teplárny Brno tento čtvrtek prezentovat v českém pavilonu na letošní světové výstavě EXPO v Osace. Jde o horkovod o délce 42 kilometrů, který má od roku 2032 zásobovat Brno teplem z jaderné elektrárny Dukovany. Brno by se tak stalo prvním velkým českým městem, které téměř nevyužívá k výrobě tepla fosilní paliva.
Kuriózní středa
Náš seriál Kuriózní středa představuje brněnské podivnosti a ukazuje město v nečekaných souvislostech.