Mlýn, hřbitov, textilka, Prior. Rozkopaný Dornych je kronika Brna
Nedávné bourání obchodního domu Tesco na Dornychu bylo pozorně sledováno veřejností i médii. Brutalistní budova bývalého Prioru šla k zemi letos na jaře, místo ní má vyrůst nová moderní čtvrť s náměstím obklopeným šesti bytovými a kancelářskými domy. Archeologický výzkum v místě stavby nejdříve odkryl základy továrny na vlněné sukno J. H. Offermann, jedné z nejvýznamnějších textilek etapy 18., 19. století a počátku 20. století, po něž bylo Brno pro svůj průmysl přezdíváno moravský Manchester. Další objevy brzy následovaly. Pojďme se podívat na vývoj této zajímavé lokality – a to pozpátku.
Tesco z Prioru
Začněme tedy u obchodního domu Tesco, který je všem Brňanům (a návštěvníkům města) důvěrně známý. Podoba nedávno zbouraného kolosu se do své finální podoby ustálila v devadesátých letech 20. století, kde se ale brutalistní budova u hlavního nádraží vůbec vzala?
Původně měl Prior sahat od paláce Morava na Malinovského náměstí až po dnešní Vaňkovku.
Nápad na velkolepou stavbu vznikl v polovině šedesátých let, kdy brněnští architekti Ivan Ruller a Zdeněk Řihák začali pod Útvarem hlavního architekta a Státního projektového ústavu Brno pracovat na jednom z možných návrhů „nového brněnského regionálního centra“. Jeho účelem bylo postupně zastoupit funkci historického jádra města, jež nebylo nadále výhodné pro obchod ani rozvoj už tak příliš rušné dopravní situace způsobené zvláště vzrůstem počtu osobních automobilů.
Původně Prior měl, snažíce se přiblížit podobným projektům v Moskvě, Paříži či Stockholmu, sahat od paláce Morava na Malinovského náměstí až po dnešní Vaňkovku a jeho cílem bylo nahradit zastaralou síť prodejen a uklidnit zákazníky, kteří neměli kde a co nakupovat.
Do slibně se rozvíjejících příprav projektu za více než 1 miliardu korun zahrnujícího dva Priory a Dům obchodu a služeb o 22 patrech však vtrhla okupační vojska. V nové situaci šly velkolepé plány stranou, Ivan Ruller, který se veřejně postavil proti okupaci, upadl v nemilost režimu a celá koncepce největšího obchodního centra v republice o rozloze téměř 100 000 metrů čtverečních se zbortila jako domeček z karet.
Prior měl zdůvodnit přesun nádraží
Rozšířit centrum jižním směrem se podařilo až architektům Zdeňku Řihákovi a jeho mladšímu kolegovi Zdeňku Sklepkovi, kteří vytvořili úspornější variantu předešlého návrhu. Uskutečněným pozůstatkem monstrózního projektu se tedy stal jeden obchodní dům Prior s předpokládaným nákladem 270 milionů korun. Situování objektu mělo údajně vytvořit tehdejšímu městskému výboru nezvratitelný důvod pro přesun hlavního vlakového nádraží na jih – kvůli Prioru totiž nebylo možné řadit dlouhé vlakové soupravy na ohnuté dráze za sebou.
Se samotnou stavbou se začalo v roce 1980, slavnostní otevření Prioru pak připadlo na datum 30. 11. 1984. Budova ve stylu brutalismu měla původně zahrnovat i jedno podzemní podlaží o ploše 6 000 metrů čtverečních, výběr stavební parcely na zasypané části Svrateckého náhonu se spodní vodou však tento plán překazil. Zajímavostí byly v té době jediné eskalátory v centru Brna.
Tady je Offermanovo!
Právě železobetonové piloty, na nichž Prior stál, připoutaly po zbourání objektu nejvíce pozornosti kolemjdoucích. Záhy však archeologové přišli se zajímavým objevem. Výzkum odkryl základy jedné z nejvýznamnějších textilek slavné brněnské průmyslové etapy – Offermannovy továrny. Alespoň krátce si tu posvítíme na příběh této fabriky (doporučení redakce: název Fabrika nese také kniha Kateřiny Tučkové, která se právě rodině Offermannových věnuje).
Johann Heinrich Offermann (*1748, ✝ 1793) přichází do Brna z Porýní a začíná pracovat v Köffilerově manufaktuře jako skladník a posléze i jako pokladník. Odchází po deseti letech v roce 1776, kdy dostává povolení podnikat a vyrábět jemná sukna. Neměl mnoho peněz, ale byl velmi energický a bystrý. Tyto vlastnosti byly sympatické obchodníkovi z Norimberku Herzogenrathovi, který mu půjčil peníze na rozšíření podnikání.
Vznik továrny
V podnikání se mu vedlo. V roce 1787 koupil na předměstí Náhon dům U velkého střevíce, zbořil jej a za 13 000 zlatých postavil novou patrovou textilku. Firmě se dařilo, a tak mohl za další čtyři roky koupit vedle stojící pozemek a na něm postavit další halu za 5 000 zlatých, kde měli být soustředěni postřihači. Hala měla také sloužit jako sušárna vyprané vlny a zvalchovaných a opraných suken na trámech. V zimě byla úsporně vytápěna dřevem. Součástí jeho manufaktury byly přadlácké dílny, apretura, barvírna a také valcha – většina provozů byla soustředěna kolem uzavřeného dvora.
Synové a další generace
Po smrti zakladatele textilky vedení firmy převzali synové. Firma byla velmi úspěšná, Offermanovo zboží bylo známé po celém světě. V letech 1870–72 měla také firma podíl např. v přádelně mykané příze Flesch & spol. ve Veveří na Lidické ulici. V letech 1882–90 vytvořili Offermannové zájmový svazek s firmou Adolf Löw & syn, zaměřili se na výrobu vojenských suken a dodávali své zboží rakousko-uherskému eráru.
Dvakrát se po Offermannovi pojmenovala stejná ulice (dnešní Vlhká), a to v letech 1890–1918 a 1939–1945.
Offermannovi byli nejdéle podnikající rodina v „moravském Manchesteru“. Brno neopustili po vzniku Československé republiky v roce 1918 a zůstali i po nacistické okupaci. Jejich stopa na Moravě končí až před koncem války v brněnském pochodu smrti koncem května 1945.
Kudy tekla voda
A posouváme se opět o něco dále do historie. Proč Offermannova textilka vznikla právě tam, kde vznikla? Bylo to kvůli Svrateckému náhonu, jehož koryto také objevil současný archeologický výzkum.
Brněnské řeky byly pro život ve městě vždy určující – pro místní zemědělství a později průmysl však byly podstatnější uměle vytvořené náhony. Nejdříve poháněly středověké mlýny, později je využívaly brněnské textilní továrny. Nejvýznamnější z nich, právě Svratecký náhon, vznikl pravděpodobně ve 13. století ze slepého ramena řeky Svratky a jeho koryto bylo několikrát upraveno a přesměrováno.
Pro Brno 18. a 19. století „novodobý“ náhon se od Svratky odděloval v Pisárkách, tekl přes Staré Brno, Mendlovo náměstí, areál dnešní FNUSA a ulicí Vodní pokračoval dál, okolo mlýna přestavěného na čerpací stanici a potom na městské lázně na Kopečné, za ním protekl Offermannovou textilkou a za Dornychem se spojil s Ponávkou a Svitavským náhonem. Svratecký náhon byl zasypán na počátku 60. let 20. století, dnes je jeho jedinou připomínkou propustek pod náspem ze strany Nových sadů vlevo od ulice Úzká.
Haasův mlýn a další objevy
Nebylo by to správné bádání v historii Brna, kdybychom se nedostali k nějakému mlýnu. Tentokrát půjde o mlýn Haasův, který k Dornychu a Svrateckému náhodu patřil po dlouhá staletí. V osadě, která se později stala součástí Brna, stál již ve 14. století, po roce 1844 byl přestavěn na přádelnu vlny a jeho budova (která tvoří kulisu na mnoha zobrazeních Svrateckého náhonu romanticky protékajícího mezi domy) byla zbourána až na konci 70. let 20. století v souvislosti se stavbou Prioru.
Kromě pozůstatků mlýna nalezli archeologové na místě zbouraného Tesca také konstrukce sádek i s kostmi ryb, novověký hřbitov nebo keramiku a dýky z období vrcholného středověku. Odborníci předpokládají, že se podaří odkrýt ještě další vrstvy minulosti a zjistit, co po sobě zanechal Dornych dob ranného středověku či pravěkého osídlení.
Zpátky do budoucnosti
Mlýn, uměle vytvořený vodní tok, hřbitov, jedna z nejvýznamnějších textilek, brutalistní komplex coby připomínka socialistické architektury… Kudy se podoba lokality bude ubírat dále? Jedním z palčivých problémů současného života je dostupnost bydlení a kvalita života, v souladu se stavebními trendy dnešní doby na místě vznikne multifunkční areál/čtvrť s jednoduchým jménem: Dornych.
Šest sedmi- až osmipodlažních budov lemujících centrální náměstí má sloužit nájemnímu bydlení, restauracím, obchodům a dalším službám i coby kancelářské prostory. Na Dornychu by tak měla vzniknout v podstatě nová malá čtvrť se vším, co je k životu potřeba včetně 186 bytů, částečně zastřešeného náměstí a rozlehlých podzemních garáží. Kdo a za kolik století odkryje její základy?
Kuriózní středa
Náš seriál Kuriózní středa představuje brněnské podivnosti a ukazuje město v nečekaných souvislostech.