Moravské zemské muzeum představuje další venuše ze svých sbírek
Život v mladší době kamenné nebyl šedivý a jednotvárný
Na jednom místě se tu poprvé setkává množství plastik, nádob a fragmentů, jež obvykle zůstávají skryty v depozitářích a trezorech, a které společně podávají nečekaný obraz duchovního a estetického světa lidí před 6500 lety. „Výstavou chceme poukázat na to, že život v mladší době kamenné nebyl tak šedivý a jednotvárný, jak jej často známe z učebnic. Naopak – keramika té doby byla zdobena výraznými červenými, žlutými, bílými a černými pigmenty, používala se bohatá škála tvarů a dekorací a mnohé předměty vznikaly s pozoruhodným smyslem pro detail a eleganci,“ vysvětluje kurátor výstavy Petr Kostrhun.
Společně podávají nečekaný obraz duchovního a estetického světa lidí před 6500 lety.
Amfory i keramické modely staveb
Mezi vystavenými exponáty zaujmou zejména tenkostěnné mísy na nožce, reprezentativní váza z Hlubokých Mašůvek nebo množství amfor s typickými dutými uchy. K unikátům patří také keramické modely staveb či velká váza ze Střelic na Znojemsku pokrytá lidskými postavami a dalšími symboly, které jsou popisovány jako nejstarší vyobrazení mýtu hieros gamos – posvátného sňatku.
Zaměřeno na venuše
Zvláštní pozornost je věnována samotným figurkám – venuším. Výstava prezentuje významné plastiky z Hlubokých Mašůvek, včetně desítek fragmentů dalších venuší či část sochy zvané Hedvika, která se svou původní velikostí blížila šedesáti centimetrům a řadí se k největším ženským plastikám svého druhu ve střední Evropě. Vystavené jsou i další figurky z lokalit Střelice, Dukovany, Štěpánovice a Brno – Maloměřice. Nejnovější archeologické poznatky zároveň ukazují, že mnohé figurky byly v minulosti záměrně rozbíjeny a jejich části si lidé odnášeli dál – výstava proto nabízí pohled i na tuto méně známou stránku pravěkých rituálů.
Co tyto plastiky znamenaly, komu sloužily a jakou roli hrály v myšlení tehdejších lidí?
K vidění jsou i lebky dvou žen z těžební šachty
„Současně vystavujeme také předměty, které pomáhají přiblížit každodenní život tehdejších komunit – od nástrojů a mlecích kamenů až po vzácně dochované mazanice ze stěn domů. Velmi působivým exponátem jsou originální lebky dvou žen z těžební šachty v Krumlovském lese, které představují archeologicky mimořádně cenný nález a zároveň ilustrují náročné a společensky významné činnosti, které lidé před 6500 lety vykonávali,“ pokračuje Kostrhun. (Podobu těmto ženám dali odborníci z Laboratoře antropologické rekonstrukce MZM a jsou k vidění v Pavilonu Anthropos.) K tomuto tématu patří rovněž fenomén výstavby tzv. rondelů, o jejichž významu se archeologové stále dohadují. Jedná se o monumentální kruhové stavby s příkopy a palisádami, které připomínají legendární, ovšem podstatně mladší Stonehege. Archeologii venuší provází řada otázek.
Výstava nabízí i prostor k přemýšlení nad otázkami, které provázejí archeologii venuší už více než sto let: co tyto plastiky znamenaly, komu sloužily a jakou roli hrály v myšlení tehdejších lidí? Byly vyjádřením ženského principu, nositelkami rodových příběhů, rituálními předměty – nebo něčím úplně jiným? A co vyprávějí o společnosti, která nádhernou malovanou keramiku vyráběla a vytvořila první monumentální symbolickou architekturu na našem území?
Obyvatelé střední Evropy v době před 6800 až 6100 lety, v mladší a pozdní době kamenné, vybudovali v průběhu desítek generací výrazný životní styl, který sjednocovalo podobné myšlení, mytologie, technologické znalosti, ale také specifické estetické vnímání. Myšlenky tehdejších lidí se nám bez znalosti písma nedochovaly, ale odraz jejich života v archeologických nálezech ano.
„Mýtus Velké Bohyně nabízí spojení jedinečných originálů, současného výzkumu a citlivě vystavěného příběhu, který ukazuje pravěk jako období plné barev, tvarů a myšlenek. Jde o výjimečnou příležitost nahlédnout do světa, který bývá často zjednodušován, a přitom je bohatší a tajemnější, než si běžně představujeme,“ shrnuje generální ředitel MZM Jiří Mitáček.
Advertorial