Paláce průmyslové aristokracie
Spousta z nich pocházela buď z poměrů prostých, nebo dokonce chudých, ale díky svým schopnostem a píli se během jedné generace vypracovali až na vrchol společenského žebříčku. A mnozí z nich byli za své zásluhy povýšeni císařem do šlechtického stavu. A vzniká nám nová vrstva, takzvané průmyslové aristokracie.
Aristokracie, nebo česky šlechta, se začala formovat v okolí panovníka v raném středověku, byli to panovníkovi blízcí dvořané a oblíbenci, kteří od něj dostávali různé výhody a samozřejmě majetek. Proto se tato skupina mohla pyšnit svými rodokmeny sahajícími až k počátkům evropských států. Tito lidé tvořili zpravidla velmi majetnou vrstvu obyvatelstva, která své jmění získávala buď z platů za vykonávané funkce, nebo úspěšným hospodařením na vlastních panstvích, většinou pak v zemědělství.
Nicméně s postupným zprůmyslňováním Evropy mnozí z těchto představitelů společenské smetánky tak trochu zaspali dobu a nedokázali se úplně zorientovat v nově proměněném světě. Proto se také část z nich postupně dostává do finančních problémů. V tu chvíli se na scéně objevují podnikatelé, kteří na sebe svojí vervou strhnou veškerou pozornost. Stará rodová aristokracie se na tyto novošlechtice často dívala svrchu a tvrdila, že s někým, komu ještě nezaschl inkoust na šlechtickém diplomu, nechce mít nic společného. Ale… když se na scéně objevila nevěsta z novošlechtické rodiny, která svým věnem sanovala jejich upadající panství, ihned byly všechny předsudky pryč. Holt, jak se říká, bližší košile než kabát.
No a tato nová aristokracie si samozřejmě začala budovat základní znaky svého společenského postupu. A zatímco stará rodová aristokracie se v 19. století postupně zbavuje svých barokních paláců v centrech měst, protože doba vypjaté reprezentace byla dávno pryč, novošlechtici si naopak budují svá honosná sídla, která mají reprezentovat jejich vzestup. V tomto směru se dějiny dost často opakují. Vzpomeňte si na podnikatele v 90. letech a jejich podnikatelské baroko. Reprezentace nově získaného statusu je nutná, i když v 19. století to dělali s trošku větším vkusem. Zajímavé je, že paláce, které si příslušníci těchto rodin stavěli, byly velmi úzce spojeny se zdrojem jejich bohatství, byly totiž stavěny přímo v areálech továren. Mnohé z nich dodnes stojí, ale jsou trochu zapomenutou kapitolou brněnské historie. A my si teď některé z nich představíme.
Bochnerův palác
Tento palác leží na ulici Přízově v areálu bývalé textilní továrny, kterou většina obyvatel města zná jako Vlněnu na Dornychu. Továrnu u svrateckého náhonu založil v roce 1828 Johann Bochner a vyrábělo se v ní sukno. Největšího rozkvětu ale firma dosáhla za jeho synů Theodora a Edmunda. Edmund byl v roce 1885 povýšen do šlechtického stavu a začal používat příjmení s přídomkem Bochner von Staražisko podle jejich panství na střední Moravě. No a aby reprezentace byla dokonalá, nechali si bratři v letech 1864 – 1867 postavit rozlehlý a honosný palác, navržený brněnským stavitelem Josefem Arnoldem. Vzhledem k době svého vzniku se jedná o jednu z nejstarších neorenesančních staveb v Brně ve stylu tak zvané Okružní třídy.
Palác je dvoupatrový s bohatě zdobenou čelní fasádou. V interiérech ukrýval dva byty pro bratry Bochnerovi. A aby reprezentace byla skutečně dokonalá, tak do patra vede schodiště z červeného mramoru. Místnosti prvního patra, takzvané Piano nobile (vznešené patro), jsou zdobené štuky, malbami a zlacením. Do paláce se vstupovalo průjezdem, který majitelům umožňoval přechod z kočáru pěkně suchou nohou. Edmund se později se svou ženou Julií Kleinovou přestěhoval do jiného reprezentativního domu na Moravském náměstí, o kterém bude ještě řeč.
V roce 1903 ale továrnu i s palácem koupil Josef Stiassni a jeho synové se později spojili s Paulem Neumarkem. No a palác postihl osud většiny těchto staveb. Stiassni v něm sice ještě nějakou dobu bydleli, ale ve 20. století už přece jen bydlení v areálu továrny nebylo tak úplně ono a po výstavbě vily v Pisárkách ve 30. letech se z paláce stává administrativní centrum firmy s ředitelstvím. Zajímavý je ale osud stavby i po druhé světové válce. Po roce 1947 v něm sídlilo ředitelství firmy Vlněna. Po roce 1989 ale začal celý areál chátrat, až na něj byl nakonec vydán demoliční výměr a vše včetně paláce mělo být zbouráno. V té době už v této reprezentativní budově bydleli bezdomovci, kteří odsud odnesli vše, co mělo nějakou hodnotu, včetně litinového zábradlí nebo bronzových úchytek na koberce na schodišti. V roce 2016 celý areál kupuje firma CPT, která se rozhodla palác zachránit. Vyňala jej z demoličního výměru a postupně jej velmi citlivě rekonstruovala. Dnes v tomto původně rodinném sídle sídlí kanceláře a restaurace. Takže vlastně příběh se šťastným koncem.
Schoellerův palác
Ulice Cejl není tak úplně místem, kde bychom hledali nějaké reprezentativní bydlení. A přece, v areálu bývalé továrny Gebrüder Schoeller na rohu ulic Cejl a Valcha stojí palác, postavený Gustavem von Schoellerem v roce 1868. Schoellerové byli rodina pocházející z německého Dürenu, která se v Brně usadila na počátku 19. století a založila tu jednu z největších textilních továren v monarchii. Prvním příslušníkem rodiny v Brně byl Philipp Wilhelm von Schoeller, který firmu převzal v roce 1823.
Jeho syn Gustav Adolf rytíř von Scholler se již na Cejlu narodil a kromě modernizace a rozšiřování továrny si nechal tento úspěšný podnikatel postavit patřičně reprezentativní sídlo. Autorem projektu z roku 1868 byl opět Josef Arnold a proto na tomto domě najdeme mnoho společných znaků s o něco starším Bochnerovým palácem. Dům je opět postaven ve stylu severoitalské neorenesance, má bohatě zdobenou čelní fasádu a centrálně umístěný průjezd. Z průjezdu mohli majitelé vstoupit do schodišťové haly, jejíž podlahy jsou dodnes zdobené mozaikou, a vystoupat do druhého reprezentačního patra. Zde se nacházely salony opět s bohatou štukovou a malovanou výzdobou, které byly ve své době využívány i k veřejným slavnostem a plesům.
V letech 1878 – 1900 v paláci dokonce sídlil konzulát USA, protože Gustav byl konzulem Spojených států pro celé Rakousko. Byl také rytířem řádu Čestné legie nebo Řádu císaře Františka Josefa. Když si nechali podnikatelé postavit takový palác, nepředstavujme si, že z okna koukali přímo do přádelny. V zadní části parcely totiž na dům navazovala okrasná zahrada s květinovými záhony a vodotrysky, která vedla až ke Svitavskému náhonu. Ta ale bohužel postupně v rámci rozšiřování továrny zanikla.
Schoellerův palác je také zajímavý tím, že jej majitelé obývali až do konce svého pobytu v Brně, tedy do roku 1945. V tomto roce byl majetek rodiny Schoellerů znárodněn na základě Dekretů prezidenta republiky a rodina odešla do Rakouska, kde její potomci žijí dodnes. Po druhé světové válce dochází k reorganizaci textilního průmyslu v Brně a v některých továrnách je textilní výroba ukončena. To je případ i Schoellerovy továrny, jejích budovy přebírá firma Chirana, která si v paláci opět zřídí kanceláře a ředitelství. Dnes je dům sídlem firmy BMT, která jej v 90. letech nechala rekonstruovat. V interiérech jsou kromě uměleckých štuků a schodiště zachovány také krásné dveře a další detaily.
Schmalův palác
Na Cejlu stojí trošku zapomenutý ještě jeden palác. Na rohu Cejlu a Tkalcovské je to palác Adolfa Franze Schmala z roku 1884. Schmal také patřil do společnosti brněnských textilních podnikatelů. Svůj dům si nechal navrhnout a postavit brněnským stavitele Josefem Nebehostenym, který je autorem např. přestavby brněnského Hlavního nádraží. Nebehosteny tu sáhl do repertoáru francouzské neorenesance a manýrismu a v tomto případě se jedná o jakousi zmenšenou verzi jiného paláce, který postavil pro rodinu Morgensternovu na ulici Štefánikově.
Schmalův palác má velice malebnou siluetu, které dominuje hlavně nárožní arkýř na noze, který tvoří malou věžičku, korunovanou kovanou korunkou na střeše. Interiéry sice nepůsobí tak honosně jako u jiných paláců, ale opět je zde zachována spousta detailů. Jako například původní vrata, schodišťová hala s mozaikovou podlahou a nebo drobný detail, monogram stavitela AS nad vchodem. Na boční straně směrem do Cejlu měl dům terasu a dřevěnou verandu, ta je ale bohužel dnes zazděna. V paláci dnes sídlí kanceláře a v patře byty.
Vzhledem k množství paláců v Brně by se mi všechny nevešly do jednoho článku, proto budeme pokračovat příště a můžete se těšit třeba na palác Morgensternův, Kleinův, Bochnerův, nebo Kellerův. Neznáte je? Tak se nechte překvapit.
Koplíkoviny
Náš seriál Koplíkoviny představuje zajímavosti ze světa architektury a historie.