Paláce průmyslové aristokracie II
Kleinův palác
Kleinův palác na Náměstí Svobody stojí na místě domu jiného významného Brňana. Na jeho místě totiž stál dům U zlaté koule, který patřil Johannu Leopoldovi Köfilerovi, zakladateli první textilní manufaktury v Brně, a tedy praotci brněnského textilního průmyslu. Jenže tento dům zakoupil v roce 1842 Franz Klein. Příslušník rodiny, která vzešla vlastně z ničeho, aby se však později stala hybatelem moderního pokroku. Rodina Kleinů pocházela z Loučné nad Desnou, která se tehdy jmenovala Wiesenberk. Otec bratrů, o kterých budeme mluvit, byl sedlák z chudších poměrů. Měl celkem devět dětí, z nichž se dospělosti dožilo šest bratrů. A tito bratři postupně vybudovali velmi prosperující podniky a řadí se tak k opravdovým Gründerum, jak se tehdy říkalo, zakladatelům.
Nejstarší byl sice Josef Engelbert, ale nejschopnější byl jeho mladší bratr Franz. Vyučil se u Lichtensteinů během budování rybníků a obecně parků v Lednicko Valtickém areálu. Byl vůdčí osobností rodinné firmy, která se zaměřovala na zemní práce, budování železničních tratí, ale také na podnikání ve slévárenství. Je též stavitelem Brněnského paláce a zakoupil panství Wiesenberk se zámkem. Jeho mladší bratr Albert byl roku 1858 povýšen do šlechtického stavu a jako přídomek používal právě von Wiesenberk. Firma bratří Kleinů také postavila železniční trať, která přivedla do Brna první vlak 7. 7. 1839.
Ale zpět k paláci. Palác nechal v letech 1847 – 1848 postavit Franz Klein a jeho projektantem byl Vídeňan Ludwig Förster společně s Theophilem Hansenem. Palác byl ve své době jedním z nejmodernějších v Brně. Obsahoval dva luxusně zařízené byty a obchodní prostory v přízemí. Když mluvím o luxusu, nemyslím jen umělecky ztvárněné interiéry, doplněné sochami, nástěnnými malbami a drahými materiály. Dům měl také rozvod vody, splachovací toalety, na půdě umístěný vodojem na dešťovou vodu a v suterénu byly umístěny stáje s odvětráváním a automatickými napáječkami. A k tomu se celý objekt, jako třešnička na dortu, stal výkladní skříní rodinné firmy. Bratři Kleinové totiž mimo jiné vlastnili železárny v Sobotíně, kde se vyráběla šedá litina. A ta se stala výrazným nejen technickým, ale také výzdobným prvkem celého domu. Hlavní fasáda je totiž doplněna dekorativními prvky a arkýři, které by mohl neznalý člověk považovat za dřevěné.
Palác byl ve své době jedním z nejmodernějších v Brně.
Ve skutečnosti jsou ale vyrobeny z Kleinovské litiny a ukazují tak novou cestu v používání tohoto moderního materiálu. Dodnes se v interiérech salonů otočených do náměstí zachovala nástěnná malířská výzdoba. Ale co návštěvníka muselo uchvátit na první pohled, je vstupní schodiště. Má půdorys podkovy. Jednotlivé stupně jsou vyrobeny z šedého mramoru, zábradlí z pozlacené litiny, stěny jsou potaženy umělým mramorem. Ve vrcholu schodiště je skleněný světlík a jednotlivé podesty jsou zdobeny sloupy s pozlacenými hlavicemi. V přízemí ve schodišťovém zrcadle je postavena socha německého sochaře Küsse, Amazonka lovící pantera. Po druhé světové válce tento luxusní dům velice zchátral. V 90. letech byl ale velmi citlivě rekonstruován, takže dnes je opět ozdobou města Brna a dokládá moderní způsob bydlení v polovině 19. století.
Berglův palác
Nic Vám tento název neříká? Vážně ne? A co kdybych řekl Muzejka. To už je lepší, že? Myslím, že každý Brňan ví, že dům, ve kterém byla tato vyhlášená restaurace, stojí na rohu Lidické ulice a Moravského náměstí. Dům byl postaven v roce 1860 - 1863 pro obchodníka s kůžemi Johanna Bergla a jeho architektem byl Vídeňan Heinrich Ferstel, jeden z projektantů vídeňské Okružní třídy. Palác, někdy se také uvádí jako vila, byl postaven ve stylu severské gotiky, kombinované s gotikou tudorovskou. To znamená z červených pálených cihel, ale fasádu zdobí kamenné arkýře, které vycházejí právě z gotiky anglické. Zajímavé je, že dům v sobě ukrýval nejen luxusní bydlení majitelovo, ale také jeho podnikání. V přízemí nároží, kde byla později vyhlášená kavárna Muzejka, totiž původně Johann Bergl obchodoval s kůžemi. Byla tam kožná burza. Nad ní potom byla umístěna terasa s krásným výhledem do parku na Kolišti a zimní zahradou. I když se dům z vnějšku tváří jako středověké gotické sídlo, jeho dispozice je spíše renesanční.
Palác, někdy se také uvádí jako vila, byl postaven ve stylu severské gotiky, kombinované s gotikou tudorovskou.
Z rozlehlé vstupní haly se návštěvník dostal na reprezentační schodiště v prvním patře lemované gotizující arkádou a s okny do dvora doplněnými kružbami a malovaným katedrálním sklem. Ze schodiště se potom vstoupilo do další haly, odkud vedly dveře do salonů prvního patra. V tomto patře je také umístěn velký sál, ze kterého se dalo vejít na terasu a do zimní zahrady. V interiérech se dodnes zachovala bohatá štuková výzdoba stropů. V roce 1888 došlo k úpravám domu podle návrhu Augusta Prokopa. Již tehdy v přízemí vzniká kavárna Bieber, ale Prokop dům ještě dále rozšiřuje směrem do Moravského náměstí. Při tom se ale drží Ferstelova tvarosloví, takže méně pozorný divák si této přístavby ani nevšimne. V té době také bohužel zanikla litinová zimní zahrada na terase. Dům po Berglově smrti několikrát změnil majitele, až jej poslední soukromý majitel Stephan Haupt von Buchenrode v roce 1926 prodal Zemědělskému muzeu. A vida, najednou je jasné, proč se kavárna, restaurace i vinárna jmenovala Muzeum. Nicméně až dodnes zdobí mříž vedoucí na schodiště monogram stavitele J B a letopočet 1862. Některé věci prostě nezmizí ani po staletí.
Kellerův palác
Vídeňský atelier Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera toť záruka stavební kvality. Nedá se říct, že nějak převratné invence, ale solidního stavitelství ano. Pánové F + H se specializovali hlavně na stavby divadel, kterých po Evropě postavili více než čtyřicet. A jedno z nich i v Brně. Německé městské divadlo, které dnes známe pod názvem Mahenovo, a které bylo v té době také majákem moderních technologií. Jednalo se totiž o první elektrifikované divadlo na evropském kontinentu. Ale to každý správný Brňan ví. Co ale možná neví, je to, že pánové si během stavby divadla hodili v Brně ještě jeden, řekněme melouch. Ten vznikl na Velké nové ulici, která dnes nese název Lidická, kde postavili výstavný palác pro textilního podnikatele Josefa Kellera. Palác stojí kousek od parku Lužánky a je postaven ve stylu italské neorenesance. Jeho pravidelně rytmizované průčelí se otáčí směrem do ulice. Někdo dokonce říká, že průčelí paláce je podobné bočnímu průčelí Mahenova divadla.
Do paláce se vstupovalo klasicky průjezdem, umístěným ve středu dispozice. Odtud potom schodištěm k salonu prvního patra. Již výzdoba průjezdu návštěvníka zaujme. Průjezd totiž není zaklenutý klasicky jen valenou klenbou, ale v jeho polovině je vynesena malá kopule a celý strop i stěny jsou pokryty výmalbou v pompejánském stylu. V prvním patře se zachovalo několik původních salonů, včetně velké jídelny. Na výzdobě domu se podílel i stálý spolupracovník Fellnera a Helmera, malíř Eduard Veith, který například vymaloval sál v budově Státní opery v Praze. Zde se nám zachovala na stropě jednoho ze salonů velká alegorická malba. V ostatních místnostech prvního patra se zachovaly nejen nástěnné malby, ale také bohatě vyřezávané obklady. V roce 1922 koupily palác Západomoravské elektrárny, po kterých přešel do majetku Jihomoravské energetiky a následně E.onu. V 90. letech proběhla velmi citlivá rekonstrukce, která interiérům vrátila jejich původní krásu.
Morgensternův palác
Na rohu Kotlářské a Štefánikovy stojí dům s výrazným arkýřem a věžičkou. Možná si pamatujete, že v něm sídlil Červený kříž. Tento palác si ale nechala postavit rodina pivovarníků, pocházející z Mikulova. Jednalo se o židovské podnikatele Morgensternovi. Palác si nechali postavit v letech 1886 – 1887 (mimochodem všímáte si, jak rychle se tehdy stavělo) bratři Bernhard a Samuel Morgensternovi, podle návrhu brněnského stavitele Josefa Nebehostenyho. Ten pro inspiraci sáhl do nabídky francouzské neorenesance a manýrismu. Morgensternovi vlastnili několik pivovarů a jeden z nich, pivovar Moravia, stál i přímo v areálu paláce, podél dnešní Kotlářské ulice.
Ten pro inspiraci sáhl do nabídky francouzské neorenesance a manýrismu.
Palác má velmi dlouhé průčelí, protože kromě obytné funkce plnil i funkci administrativní, což byla tehdy novinka. V levé části budovy, do které se vstupuje honosným portálem, byly umístěny obytné prostory a interiérem domu se dalo projít do pravé části, kde je umístěné druhé schodiště, kde se nacházely kanceláře pivovaru. Jestli dům vypadá honosně z venku, tak je to nic proti jeho interiérům. První, co návštěvníka překvapí, je nádherné čtyřramenné samonosné schodiště, jako by převzaté z nějakého francouzského zámku. Je lemováno bohatě zdobeným kovaným zábradlím a stěny jsou pokryty náročnými štukaturami. V oknech se dodnes zachovala leptaná skla. V patře je potom umístěna emfiláda, několika solonů, a každý z nich má trošku jiný styl.
Z nárožní místnosti se dá vstoupit do arkýře, ze kterého, jako z nějakého kapitánského můstku, se můžete kochat krásným výhledem do Lužánek. Další pokoj má dřevěný vyřezávaný kazetový strop a vitrážemi zdobená okna. V dalším pokoji je štuková výzdoba zase barokní. To vše je doplněno intarzovanými dveřmi z vzácných dýh a perleti. Zajímavé je, že ve štukách se objevují jednak chmelové šišky, jako odkaz na podnikání, ale také hvězdičky, protože Morgenstern znamená Jitřenka. Morgensternové si nechali svůj dům vybavit zakázkovým nábytkem podle návrhu Hanse Worresche, a jeho část byla dokonce vystavena v roce 1891 v Uměleckoprůmyslovém muzeu na výroční výstavě.
Morgensternové vlastnili pivovar i dům až do začátku druhé světové války. Potom jim byl majetek zabaven a oni zahynuli během Holokaustu. Po válce zde sídlil Červený kříž a dnes jsou v salonech prvního patra soukromé jesle a v ostatních částech domu sídlí různé firmy.
Tak co, pokochali jste se méně známými brněnskými památkami? Tak se můžete zase těšit na příště.
Koplíkoviny
Náš seriál Koplíkoviny představuje zajímavosti ze světa architektury a historie.