Parnas se zelenal a u Reduty pranýřovali zločince. Perličky z historie Zelňáku
Dnešní Zelný trh byste ve 13. století hledali pod názvem Horní trh. Už tehdy to ale nebylo jedno tržiště, spíš pestrá směs specializovaných koutů – prodávala se tu drůbež, keramika, staré věci, uhlí nebo seno. Ve 14. století tak vznikají názvy jako Drůbeží trh, Hrnčířský trh nebo Vetešnický trh.
Až v 15. století se ustálí jméno, které přežilo dodnes – Zelný trh, respektive německy Krautmarkt. Jenže ani to nebylo definitivní. V revolučním roce 1848 se z něj stalo náměstí Sbratření, za první světové války náměstí Císaře Viléma a v době socialismu zase náměstí 25. února. Nutno říci, že například poslední zmíněný název se neujal vůbec, a náměstí bylo zkrátka Zelňák.
Místo výkonu testu: Zelný trh
Zelný trh ale nebyl jen místem, kam se chodilo nakupovat. Byl i místem, kde se soudilo – a hlavně trestalo. V dolní části náměstí stál pranýř, takže provinilci byli vystaveni na odiv všem kolemjdoucím na rušném náměstí.
Na jedné straně košíky se zeleninou, na druhé straně člověk připoutaný ke kůlu.
Představte si ten kontrast: na jedné straně košíky se zeleninou, na druhé straně člověk připoutaný ke kůlu a kolem dav, který si neodpustí poznámky a poblíž navíc může nakoupit hezky zralé „střelivo“. Spravedlnost tehdy nebyla jen o rozsudku, ale i o veřejné ostudě.
Reduta: Mozart, první fotka i divadelní historie
Když už jsme u Reduty – právě tady se odehrála celá řada momentů, které by dnes vydaly na samostatné dějiny. Původně jde o měšťanský dům ze 14. století a patří k nejstarším divadelním scénám ve střední Evropě. Na jejím jevišti zazněla poprvé čeština a o Vánocích 1767 tu vystoupil teprve jedenáctiletý Wolfgang Amadeus Mozart, doprovázený svou sestrou. Sourozenci tenkrát navštívili Brno ze strachu před epidemií neštovic, která svírala Vídeň.
A pak je tu ještě jeden tichý, ale zásadní okamžik: 10. června 1841 pořídil profesor Bedřich Franz z okna Reduty snímek, který je považován za nejstarší dochovanou reportážní fotografii v českých zemích. Zachycuje právě dění na Zelňáku – tedy místo, kde se historie nejen odehrávala, ale poprvé i „zastavila v čase“.
Teď tu byl
Zelný trh byl vždycky centrem dění, takže není divu, že se tu objevovaly i významné osobnosti. V Dietrichsteinském paláci pobýval „zimní král“ Fridrich Falcký, později Marie Terezie a v roce 1805 také ruský vojevůdce Michail Kutuzov. A když do Brna dorazil Napoleon, právě tady se odehrávalo jeho slavné vítání. Zelňák tak nebyl jen tržištěm – byl i jevištěm velkých dějin.
Proč je Parnas Parnas?
Uprostřed náměstí stojí barokní kašna, kterou dnes každý zná jako Parnas. Ve skutečnosti ale tenhle název vznikl nedorozuměním. Studenti jezuitské koleje si totiž ženské postavy na kašně vyložili jako múzy z řeckého pohoří Parnas – a jméno už zůstalo. Kašna vznikla v 17. století podle návrhu Johanna Bernharda Fischera z Erlachu a nahradila starší, nevyhovující vodní zdroj. Zajímavé je, že na starých vyobrazeních je vidět, jak byla kdysi porostlá zelení. A že byl vždy středem pozornosti, dokazují i záznamy o krádežích a poškozování – například původně pozlacená žezla soch vzala postupně za své.
Pod povrchem jiný svět
Možná největší překvapení Zelňáku se ale skrývá pod dlažbou. Pod rušným tržištěm se nachází labyrint historických sklepů a chodeb, který dnes můžete navštívit. Dříve sloužily jako skladovací prostory, dnes vás prohlídka s průvodcem zavede například do alchymistické laboratoře, středověké krčmy nebo mučírny.
Do Labyrintu pod Zelným trhem se podíváte denně kromě pondělí od 9 do 18 hodin.
Jaro na Zelňáku
A pak se vrátíte zpátky na světlo. Na Zelňák, který je dnes možná klidnější než dřív, ale pořád si drží svou jedinečnou atmosféru. S příchodem jara se znovu plní barvami, hlasy i vůněmi. Trhy tu fungují každý den kromě neděle – ve všední dny od 6 do 18 hodin, v sobotu do 14 hodin. Zelňák je zkrátka místo, kde si můžete koupit svazek ředkviček… a přitom stát na místě, kde se psaly dějiny.
