Pět neznámých brněnských míst, která musíte vidět
Brněnské metro? Zbyla štola pod Špilberkem
Pod Špilberkem se ukrývá jeden z nejzvláštnějších pozůstatků brněnských dopravních vizí. V 70. letech měl projekt takzvané rychlé tramvaje vyřešit dopravu po Brně – trasy tramvají po širším centru by podle projektu zčásti vedly pod zemí. Mimo jiné měla jedna z tratí pomoci se strmým stoupáním Pekařské ulice: plánovaný tunel široký i vysoký zhruba deset metrů měl spojit spodní část Pekařské s křižovatkou Údolní a Joštovy. Ano, představujete si to správně, měl vést přímo pod Špilberkem. V roce 1978 se proto z proluky ve spodní části Pekařské začala razit průzkumná štola. Po necelých pěti stech metrech se však práce roku 1979 zastavily a velkorysý projekt ztratil politickou i investiční sílu. Dodnes tak zůstala jen nenápadná díra ve svahu, zarůstající křovím, a za ní podzemní chodba s ocelovou výztuží, železobetonovými deskami a sintrovými náteky. Štola je zajištěna bránou se zámkem – ten je však většinou uražený a dá se tak do ní vejít.
Prosklená banka
Devadesátky nejsou architektonickou černou dírou plnou „podnikatelského baroka“, najdou se i zajímavé realizace, které rozhodně stojí za návštěvu. Budova na České 12, v níž dnes sídlí pobočka Raiffeisenbank, nevznikla v 90. letech, jedná se o stavbu od Endreho Steinera z roku 1936. Objekt však postupně zchátral a zdařilá rekonstrukce z let 1994–1995 podle návrhu Jaromíra Černého, Karla Tuzy a Petra Uhlíře je příkladem porevoluční brněnské tendence návratu k hodnotám českého funkcionalismu. V přízemí budovy, která měla původně sloužit Agrobance, vznikl vzdušný a velkorysý moderní prostor bankovní haly a v několikapodlažním zcela otevřeném prostoru zalitém světlem dopadajícím z plně prosklené střechy zaujme ústřední vodopádová kaskáda.
Co tu dělá ta zeď?
Když se projdete lesem u parku Anthropos (a vyhnete se bikerům brázdícím zdejší singletraily), možná vás zarazí pohled na cihlovo-kamennou zeď se dvěma věžičkami. Nejedná se o pozůstatek nějakého dávného sídla, ale o ochrannou střeleckou zeď, která bývala součástí rozsáhlého areálu založeného v roce 1847 Brněnskou měšťanskou střeleckou společností. Právě tato zeď spolu s restaurací Na Střeláku připomínají střelecké slavnosti, které se tu pravidelně konaly a jež v roce 1892, na vrcholu slávy zdejší střelnice, navštívil i císař František Josef I. Další podobné brněnské kuriozity najdete v publikaci Nemísta Silvie Šeborové, kterou vřele doporučujeme k přečtení.
Chátrající přádelna
Jedním z na pohled nejúchvatnějších, a zároveň nejohroženějších pozůstatků průmyslové historie města je Esslerova přádelna. Přádelna stojí na malém říčním ostrově, tvořeném hlavním tokem Svitavy a Obřanským náhonem. V roce 1900 koupila pozemek s mlýnem a malou přádelnou rodina Esslerova, v roce 1922 tu postavili současnou čtyřpodlažní železobetonovou budovu. Na začátku 2. světové války byla přádelna jako židovský majetek arizována a rodina jejího majitele byla odvlečena do koncentračního tábora. Adolf Essler sice válku přežil, ale v rámci poválečného účtování mu byl majetek znárodněn a on sám odsunut do Rakouska. Po roce 1948 byla továrna zařazena do Moravskoslezských vlnařských závodů a pod touto značkou fungovala až do roku 1992, z většiny na původním vybavení. Od té doby je opuštěná a čeká na další využití.
Červený kopec: divočina nad městem
Červený kopec je jedno z těch brněnských míst, kde si člověk není jistý, jestli je ještě ve městě, nebo už někde na jeho okraji. Divoká lokalita nad Kamennou kolonií v sobě spojuje pravěk, geologii, výhledy i zbytky průmyslu. Nálezy profesora Alexandra Makowského naznačují, že oblast byla osídlená už před desítkami tisíc let, od středověku se tu pak těžily červené slepence a pískovce, které se staly jedním z poznávacích materiálů brněnské architektury. Právě vytěžené lomy později poskytly prostor dělnické Kamenné kolonii. Dnes se dá po Červeném kopci toulat kolem odkrytých slepenců, po Mahenově stráni s výhledy k výstavišti, kolem zbytků Kohnovy cihelny i k zarůstajícímu kříži na vrcholu, kde Brno najednou působí překvapivě vzdáleně.
