Snobismus a nemorální luxus! Vila Tugendhat i její autor slaví výročí
Ve 30. letech 20. století byla stavba vily Tugendhat v českém prostředí přijata chladně a spíše negativně, jen výjimečně zaznívalo pozitivní hodnocení, a pokud, tak zejména z úst německých kritiků a v zahraničním tisku. Manželé Tugendhatovi ovšem svůj dům milovali, naprosto předčil jejich očekávání a bezvýhradně splnil zadání: Moderní, prostorný dům s jasnými a jednoduchými tvary. Dům, ve kterém budeme žít šťastný život. Přibližně takto znělo přání Grety Tugendhatové (1903–1970) adresované německému architektu Miesovi van der Rohe.
Letos uplynulo přesně 140 let od narození architekta, přičemž samotná vila Tugendhat slaví 25 let od zapsání na seznam UNESCO.
Svatba v Berlíně. Mies v Brně
Zásadní roli hrálo při vzniku tohoto uměleckého díla porozumění architekta s objednavateli. Greta i Fritz Tugendhatovi pocházeli z průmyslnických a obchodnických německých židovských rodin, podnikajících v textilním průmyslu. Sňatek uzavřeli v červenci roku 1928 v Berlíně. Hned po svatbě si začali budovat společný domov. Měl stát v prostředí první brněnské vilové kolonie v Černých Polích, v horní části pozemku náležejícímu původně k Löw-Beerově vile, který dostala Greta darem od svého otce Alfreda Löw-Beera.
Novomanželé měli podobnou představu moderního prostorného domu s jasnými jednoduchými tvary. Byli okouzleni prací Miese van der Rohe v Berlíně a Stuttgartu, a tak se rozhodli tohoto německého avantgardního architekta oslovit. Mies van der Rohe si přijel v září 1928 do Brna prohlédnout parcelu s nádherným výhledem na panorama města Brna.
27 měsíců
Už v létě 1929 brněnská stavitelská firma bratří Artura a Mořice Eislerových začala se stavbou domu a po dokončení interiérů se rodina v prosinci 1930 mohla nastěhovat. Vznik brněnské světově významné funkcionalistické stavby tedy trval pouhých 27 měsíců.
5 000 000 Kč
Alfred Löw-Beer, otec Grety Tugendhatové, daroval své dceři při příležitosti jejího druhého sňatku parcelu s pozemkem pro stavbu rodinného domu a stavbu domu také financoval. Částka za postavení vily Tugendhat se vyšplhala na pět milionů korun, v té době se za tuto částku dalo postavit několik desítek domů.
Zářící onyx
Onyxová stěna, která je ikonickým prvkem interiéru vily, pochází z pohoří Atlas v Maroku. Když stěnou v zimních slunných dnech prochází světlo, medově zbarvená hornina prosvítá a v některých místech rudě září. Tato vlastnost se projevila až po instalaci ve vile a překvapila i samotného architekta Miese van der Rohe.
Židle Brno, křeslo Barcelona
Vnitřní vybavení domu navrhl Ludwig Mies van der Rohe se svými spolupracovníky Lilly Reichovou a Sergiem Ruegenbergem a většinu nábytku také sami pojmenovali. V kuchyni se tak nacházejí židle Brno z trubkové oceli a potažené bílým pergamenem, v hlavní obývací místnosti pak smaragdově zelené křeslo Barcelona.
Křeslo Tugendhat
Křeslo z chromované pásové oceli se světlým čalouněním navrhl Ludwig Mies van der Rohe společně s Lilly Reichovou přímo pro brněnskou vilu, a nese tedy jméno jeho majitelů – Tugendhat. Právě toto křeslo i některé další kusy nábytku se staly ikonami světového designu a jsou vyráběny dodnes.
Pozdržená obnova vily
Opuštěnou vilou se následně prošly dějiny 20. století – v roce 1939 byl dům zkonfiskován gestapem a následně se stal majetkem Německé říše. V roce 1945 se na devastaci domu podepsal jezdecký oddíl maršála Malinovského a vilu také poškodilo bombardování. Po válce ve vile působila soukromá taneční škola a v roce 1950 byl dům převeden do vlastnictví československého státu. Až do 70. let zde bylo rehabilitační středisko pro děti.
V roce 1963 byla vila Tugendhat zapsána do seznamu nemovitých kulturních památek a o její obnovu začala usilovat Greta Tugendhat spolu s brněnským architektem Františkem Kalivodou a autorem vily Ludwigem Miesem van der Rohe. Po okupaci Československa v roce 1968 však byly jejich snahy utlumeny. Na svou první rekonstrukci tak chátrající dům čekal až do roku 1981.
Pozadím historicky významných událostí se vila stala v roce 1992, kdy zde byla projednána a podepsána smlouva o rozdělení Československa.
Od roku 1994 je objekt ve správě Muzea města Brna. Další, tentokrát komplexní rekonstrukce v letech 2010–2012 navrátila vile její původní podobu. Byly odstraněny nepůvodní stavební zásahy, vrátily se chybějící části a do interiéru restaurovaný mobiliář nebo jeho věrné kopie. Dnes vila slouží veřejnosti jako zpřístupněná památka moderní architektury, od roku 2001 zapsaná na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Perlička na závěr: Makassarský eben se našel v bufetu
Zaoblená dřevěná příčka z makassarského ebenu, která ve vile ohraničovala jídelnu, se od 40. let 20. století považovala za ztracenou. Objevil ji až v roce 2011 brněnský historik umění Miroslav Ambroz v menze Právnické fakulty v Brně, kde byla použita jako dřevěné obložení.
