Strýc Pepin se jmenoval Bohuslav Kilian. A byl z Brna!
Strýc Pepin, kterého v Menzelově filmu Postřižiny ztvárnil Jaromír Hanzlík, skutečně existoval a opravdu byl strýcem Bohumila Hrabala. Byl jím brněnský právník a znalec umění Bohuslav Kilian, v rodině se mu říkalo Bob nebo Bohuš. Byl to milovník života a svérázný vypravěč, podle nějž vznikl Hrabalův literární styl. „Můj otec vyprávěl to, co Hrabal píše,“ řekla později Eva Kilianová, dcera Bohuslava Kiliana a Hrabalova sestřenice. V roce 2018 o něm historik Miroslav Jeřábek napsal informacemi i dobovými fotografiemi nabitou knihu Bonviván Bohuslav Kilian, z níž jsme čerpali informace do našeho článku, a kterou všem, koho článek zaujme, doporučujeme k přečtení.
Život Bohuslava Kiliana
Kilian se narodil 16. července 1892 v Bosonohách, které v té době byly ještě samostatnou vesnicí, nikoli částí Brna jako dnes. Dětství už ale prožil v brněnské čtvrti Židenice, kde s rodiči a sestrou bydlel v Balbínově ulici 47. Sestra se jmenovala Marie, říkalo se jí Maryša nebo Maryška. Ještě za svobodna se jí zde 28. března 1914 narodil syn Bohumil František. Měla ho s důstojníkem rakouské armády Bohumilem Blehou, ten se však k otcovství nehlásil. Malý Bohumil žil do tří let u prarodičů. Jeho matka pracovala jako pomocná účetní v městském pivovaru v Polné. Tam se také seznámila se svým manželem, hlavním účetním Františkem Hrabalem. Tím máme vyřešenou základní otázku, kdo je kdo z románu Postřižiny. Bohuslav je strýc Pepin, otec je Francin a autorem je samozřejmě Bohumil Hrabal. Ten také prožil většinu svého brněnského života na Balbínce, jeho strýc Bohuslav se po svatbě odstěhoval v roce 1921 do vily své ženy Ely Říhové v Obřanech.
Kilian po absolvování gymnázia v roce 1912 odešel studovat práva do Prahy, promoval v roce 1917, ale tíhl spíš k umění. Proto také ještě před svatbou strávil dva roky na studiích umění v Mnichově. Kilian dosáhl na právech doktorátu a pro Bohumila Hrabala byl jakýmsi ukazatelem jeho životní dráhy. Také vystudoval práva a stejně jako strýc se jim celý život nevěnoval.
Jeho strýc ho mimo jiné doučoval předměty, ze kterých Hrabal na reálce v kvartě propadal a dělal reparát.
Kilian byl vyhledávaným vypravěčem, nikdy mu nechyběl humor. Sám prý podle pamětníků sice nedokázal říct vtip, aby jeho pointu nepokazil, zato vypravěč byl náramný. Styl vyprávění svého strýce později převzal jako literární formu, humor i názory na svět Bohumil Hrabal, který býval v obřanské vile hlavně o letních prázdninách také častým hostem. Jeho strýc ho mimo jiné doučoval předměty, ze kterých Hrabal na reálce v kvartě propadal a dělal reparát. Místům, kde v Brně s Elou Říhovou bydleli, se říkalo Obřanská riviéra. Kouzelné břehy Svitavy doslova přitahovaly umělce, a ti se ke Kilianovým rádi vracívali. Rád k nim chodil například divadelní a filmový herec Oldřich Nový, šéf operety brněnského divadla, pozdější šéf vinohradského divadla a spisovatel Bohumil Stejskal, výtvarný kritik Jaroslav Svrček, majitel knihkupectví na České ulici Milan Píša nebo spisovatel Rudolf Těsnohlídek.
Salon a Měsíc
Uvedli jsme, že ačkoli Bohuslav Kilian vystudoval práva, právníkem nebyl. Vydával kulturní a společenské revue Salon a Měsíc. Tato média (zvláště Měsíc) patřily k nejvýznamnějším kulturním periodikům meziválečného období a vynikaly kromě obsahu také svou grafickou úpravou. Pro Kiliana do Měsíce psali například Adolf Hoffmeister nebo Vítězslav Nezval, který zde publikoval ze svých sbírek Pět prstů a Skleněný havelok, často byly také tištěny texty Karla Čapka, Ferdinanda Peroutky, Vladislava Vančury, Egona Hostovského, Petra Jilemnického, Františka Kožíka nebo Edvarda Valenty. Světový lesk Měsíci dodával hollywoodský dopisovatel Rudolf Myzet, který referoval o filmových novinkách. V roce 1933 vznikla německá mutace Der Monat, byla k dostání ve všech větších evropských metropolích, kromě nacistického Německa, koupit jste si jej ale také mohli například v Buenos Aires, Chicagu, Tel Avivu a Tokiu. Za dva roky se však vydavatel dostává do finančních potíží a mnohdy se dokonce stává, že autorům nabízí jako honorář místo peněz třeba šicí stroj. Sám Kilian domů nosil místo financí od inzerentů například křišťálový lustr nebo nějaký obraz.
Když bylo v roce 1939 Československo Němci okupováno, oba časopisy nadále vycházely, Kilian se snažil vyhýbat politickému zpravodajství a úřadům deklaroval, že tituly se věnují umění a módě. V jeho časopisech stále nebyla nacistická propaganda a Hitler se na první straně objeví až v posledním čísle. Kilian v té době skrývá před nacistickou státní policií ve své vile několik přátel. Jenže na přelomu let 1941 a 1942 se začíná gestapo zajímat o něj samotného. Od výslechů a věznění ho „zachrání“ smrt. 25. února 1942 Bohuslav Kilian umírá, je pochován na Židenickém hřbitově.
Hrabal a Brno
Spisovatel, který v mladých letech navštěvoval svého strýce Kiliana v Obřanech, se do Brna vracel i v pozdějším věku. V roce 1985 uvedlo Divadlo na provázku hru Rozvzpomínání, která vznikla na motivy Hrabalových textů. Hrabal sám byl přítomen na premiéře a divadlo inscenaci s úspěchem uvádělo několik desítek let.
„Domek, ve kterém jsem byl asi tři roky, se nacházel v Židenicích, poslední ulice stoupající prudce vzhůru. Pak už jen hřbitov, vinohrady, plecnikary stoupající na Hády...“ vzpomíná Bohumil Hrabal v rukopisných textech vydaných pod názvem Já si vzpomínám jen a jen na slunečné dny. „Tady jsem se narodil, tady jsem žil první tři roky, sem jsem se vracel na dva měsíce prázdnin, tady jsem ještě studoval primu gymnasia, tady děd Tomáš umřel,“ popisuje dále dům na Balbínově ulici, kde najdete spisovatelovu pamětní desku – umístěnou na jeho přání tak nízko, aby ji mohli očůrávat psi. Nad ulicí se pak rozkládá před několika lety zřízený park Bohumila Hrabala.
Kuriózní středa
Náš seriál Kuriózní středa představuje brněnské podivnosti a ukazuje město v nečekaných souvislostech.