Proč je Brno studentským městem? Střípky historie i současnosti
Než se vydáme za historickými zajímavostmi napříč univerzitami a dalšími místy spojenými se studiem, podíváme se na studentský život z trochu jiné stránky.
Kavárny a legendární hospody
Samotné vysoké školy jsou samozřejmě jen jednou z kapitol studentského života. Mezi fakultami, kolejemi a zastávkami vzniká druhá, neoficiální univerzita: kavárny, bary a podniky, kde se dopisují seminárky, řeší spolubydlení, kde začínají vztahy i končí zkouškové. Trojka v Domě pánů z Kunštátu má pověst kulturní kavárny v centru, Falk naproti Fildě je pro studenty klasický bod na trase mezi Arne Nováka a Veveří. Oblíbené jsou i další kavárny – Podnebi pod Špilberkem nebo díky pohodlnému pracovnímu prostoru hojně využívaná Jaga v Bílém domě. Ze světa hospod nelze nezmínit U Průmyslovky, jednu z nejstarších pivnic v Brně přezdívanou studenty Logáro podle logaritmického pravítka. Klasikou je BarCafé Éléphant na Lidické, kde se často hraje na piano, nebo protější Café Laundry. K legendám studentského nočního života patří Blues Bar Traubka a Mýdlo na začátku Černých Polí nebo krásná „čtyřka“ Hostimil na Veveří. Vyplatí se nevynechat ani Klub Na Dráze se skateovou rampou či sklepní ArtBar.
Hudba i otevřená čítárna
V Expediční klubovně na Jezuitské ulici se schází nejen dobrodruzi a cestovatelé, ale zhusta také studenti všichni, kteří si rádi užijí pohodový večer v dobré společnosti nebo třeba zajamují na kytaru. Když už mluvíme o jamování, nelze nezmínit Music Lab v prostorách Hudební fakulty JAMU: otevřený kulturní prostor, bar, koncertní sál i zázemí pro jam sessions. Trojlístek míst, kam doporučíme vyrazit za hudbou, doplňuje Poslech Music Bar na České – je to přesně ten typ podniku, který do studentského Brna patří trochu samozřejmě díky akcím, které se tu dějí, i celkové atmosféře podniku a jeho zahrádky. Nedaleko, na Moravském náměstí, zase najdete Skautský institut, kam můžete přijít posedět, číst si, zahrát si deskovky nebo využít vybavenou dílnu ke stlučení postele do svého sdíleného bytu. Děje se tu také spousta workshopů, přednášek a dalších akcí.
24 hodin 7 dní v týdnu
Mnohý brněnský student strávil nejednu noc v „cépéesce“, celouniverzitní počítačové studovně MUNI na Komenského náměstí, dostupné všem studentům i zaměstnancům Masarykovy univerzity 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Dlouho po zavírací době knihoven tu studenti tlačeni termíny bakalářských či diplomových prací, seminárek a zkoušek hledají klidné útočiště, nerušené chrápáním spolubydlících na bytech a kolejích. Mnohdy tu narazíte také na vysokoškoláky, kterým ujel poslední vlak a kteří potřebují někde přečkat pár nevlídných nočních hodin do prvního ranního spoje – a ideálně to spojit s nějakou prací.
Akademické městečko?
Budova právnické fakulty na Veveří (na snímku modelu vpravo nahoře) měla být původně jen začátkem mnohem většího univerzitního snu. V meziválečných plánech se počítalo s celým akademickým městečkem pod Kraví horou — s fakultami, rektorátem, knihovnami ale také třeba konzervatoří nebo budovou Nejvyššího soudu. Nakonec se kvůli průtahům projektu a hospodářské krizi z velkolepého kampusu postavila právě jen právnická fakulta, kde se začalo učit v lednu 1932. Za okupace se z univerzitní budovy stala řídicí úřadovna gestapa, po roce 1950 ji obsadila vojenská akademie. Po sametové revoluci se budova navrátila původnímu účelu.
Vitrínové galerie
Specifickou kapitolu brněnského veřejného prostoru tvoří takzvané vitrínové galerie, často tvořené a vedené studenty – jsou to originální formáty, které vstupují přímo do každodenního pohybu městem. Galerie 45 000 l je situovaná v pasáži spojující Velký Špalíček se Šilingrovým náměstím. Za jejím vznikem stojí Fakulta architektury VUT a slouží k prezentaci současných témat v architektuře. Podobně funguje i Galerie Umakart na Lidické, nezávislá studentská platforma zaměřená především na tvorbu nastupující generace autorů. Vitrínové galerie obecně těží ze své bezprostřednosti – nevyžadují vstup, otevírací dobu, a přesto dokážou vytvářet přirozené body setkávání.
Nezapomenout
Kounicovy koleje vznikly z myšlenky hraběte Václava Kounice vybudovat zázemí pro české vysokoškoláky. Svému účelu ale sloužily od roku 1922, kdy byly postaveny, jen do 17. listopadu 1939. Tehdy je obsadilo gestapo a 173 zdejších studentů bylo odvlečeno do koncentračního tábora Sachsenhausen. V letech 1940–1945 se z kolejí stala věznice brněnského gestapa, čeští vlastenci, odbojáři a další vězni odtud byli transportováni do koncentračních táborů či přímo na nádvoří byli popravováni. Po válce se pak Kounicovy koleje staly naopak vězením a popravištěm pro nacisty, kolaboranty, ale i stovky nevinných Němců. Dnes budova s památníkem na bývalém popravišti znovu slouží studentům.
Studium a praxe pohromadě
Technologický park je místo, kde se studentské Brno potkává s praxí. Z jedné strany kampus technických fakult, z druhé firmy, výzkum, stáže a první pracovní příležitosti. Technologický park Brno vznikl v roce 1993 a VUT ho samo označuje za první technologický park v České republice, který obklopuje univerzitní kampus. Dnes tu vedle sebe na více než 60 000 m2 fungují univerzitní pracoviště, technologické firmy a služby pro studenty, takže hranice mezi školou a zaměstnáním je tu mnohem tenčí než v centru města. Dříve byl Technologický park Brno především baštou výroby elektronových mikroskopů, dnes tu najdete společnosti zabývající se vesmírným průmyslem, IT, robotikou, potravinářstvím a mnoha dalšími obory.
Studentská divadla
JAMU má v Brně dvě mimořádně důležitá studentská jeviště. Studio Marta na Bayerově ulici je specifický experimentální prostor Divadelní fakulty JAMU, kde studenti uvádějí školní a absolventské projekty; divadlo se tu hraje už od roku 1952. Divadlo na Orlí / hudebně-dramatická laboratoř JAMU bylo otevřeno v roce 2012 jako moderní scéna pro výuku studentů hudební i divadelní fakulty, hlavně v oblasti opery, muzikálu a hudebně-dramatických žánrů. Pro diváka je to šance vidět budoucí profesionály ještě ve fázi hledání, risku a experimentu. Pro studenty je to škola praxí přímo před živým publikem.
Zelená učebna pod širým nebem
Arboretum Mendelovy univerzity je místo, kde se studenti učí přímo z krajiny. Původní arboretum založil profesor August Bayer v roce 1938 pro potřeby výuky lesních inženýrů, tehdy na ploše dvou hektarů. Později se botanická zahrada a arboretum rozrostly na zhruba jedenáct hektarů a dnes patří k největším botanickým zahradám v Česku. Pro studenty MENDELU je to výukové a účelové zařízení, pro veřejnost zelený areál nad Lužánkami, který lze navštívit ve všední dny i díky speciálním výstavám a akcím. Uchovává mimo jiné evropsky významnou sbírku tropických orchidejí, tisíce jejich kříženců, stovky kultivarů velkokvětých kosatců i rozsáhlé kolekce denivek, skalniček, trvalek a dřevin.
Miliony publikací na jednom místě
Kam vyrazit na lov materiálů, knih a historických pramenů mimo univerzitní knihovny? %%Moravská zemská knihovna%% se pomalu rodila již od druhé poloviny 18. století, jako samostatná instituce však vystupuje až od roku 1899. Sídlila v Biskupském dvoře, následně v Zemském domě na dnešním Žerotínově náměstí. Vlastní novostavby se dočkala až v roce 2001, kdy byla nově otevřená budova na Kounicově ulici oceněna titulem Stavba roku. MZK je dnes druhou největší knihovnou v Česku, má zhruba čtyři miliony dokumentů a díky právu povinného výtisku uchovává téměř veškerou českou produkci od roku 1934. Kromě běžných fondů spravuje také rukopisy, staré tisky, grafiky, mapy a další specializované sbírky.
Kino mnoha jmen
Když se bavíme o studentském Brně, nelze nezmínit fenomén s nejistou budoucností – Univerzitní kino Scala. Kinosál na dnešním Moravském náměstí zahájil provoz 28. prosince 1929 jako Bio Dopz. Jméno Scala dostal v roce 1935, po válce a za normalizace nesl název Kino Moskva. Coby městské kino skončila Scala v roce 2011, ale o dva roky později ho Masarykova univerzita se společností Aeropolis obnovila jako kino univerzitní. Dnes prožívá Scala další nejistou kapitolu: kvůli statice je velký sál od roku 2023 uzavřený, provoz zachraňovala padesátimístná Scalka ve foyer a letní kina. Brno má zajistit statiku domu, aby se velký sál mohl zhruba za rok a půl znovu otevřít.
Není rohlík jako Rohlík
Budova na Kounicově připomínající svým tvarem rohlík je sídlem Univerzity obrany, jediné vojenské vysoké školy v Česku. Studenti vojenského studia během něj dostávají pravidelný měsíční plat, mají bezplatné ubytování, výstroj a základní učební pomůcky. Zároveň se ale řídí vojenským režimem: povinná výuka je jejich pracovní dobou, nosí stejnokroj, plní rozkazy, účastní se nástupů, pořadové přípravy i střeleckého výcviku. UNOB je i místem výzkumu, vedle vojenského leadershipu a technologií řeší také ochranu proti zbraním hromadného ničení, simulace, kybernetickou bezpečnost nebo spolupráci s průmyslem a dalšími univerzitami.
Od Fuchse pro studenty
Na fasádě domu na Cihlářské ulici dodnes čteme původní název Masarykův studentský domov – a stejnou funkci také dodnes plní. Funkcionalistická stavba Bohuslava Fuchse z let 1929–1930 patří k významným příkladům brněnské moderní architektury, ale její příběh je hlavně studentský: šlo o domov s ubytovnou, menzou, kulturním centrem i sportovním zázemím. Dům vznikl v době, kdy Brno rychle rostlo jako univerzitní město a řešilo stejnou otázku jako dnes, totiž kde mají mladí lidé při studiu bydlet, jíst a potkávat se. Současná obnova podle Národního památkového ústavu zlepšila komfort bydlení, aniž by narušila autentickou podobu architektury, v budově bydlí studenti středních a vyšších odborných škol.
