Tajemné Brno! Průvodce místy, ze kterých běhá mráz po zádech
Hřbitovy, které nezmizely docela
Na lavičce v parku, při čekání na vlak nebo cestou přes náměstí nás sotva napadne, že stojíme na někdejším hřbitově. Brno jich pod svou dnešní podobou skrývá celou řadu. Na Jakubském náměstí se po staletí pohřbívalo kolem kostela. Místa bylo málo, a tak se starší hroby znovu otevíraly, kosti přemisťovaly do kostnice a uvolněný prostor sloužil dalším zemřelým. Zapomenuté podzemní prostory odhalil roku 2001 průzkum vedený Alešem Svobodou. Kostnice ukrývá ostatky přibližně padesáti tisíc lidí. Také litinový kříž z roku 1847 v Tyršově sadě má svůj důvod. Připomíná městský hřbitov, na němž se pohřbívalo od roku 1785 až do otevření Ústředního hřbitova v roce 1883. Dnešní park zabírá jen část jeho někdejší rozlohy.
Podobné svědky minulosti najdete i mimo centrum: v Maloměřicích zůstala brána bývalého hřbitova, v Bystrci zbytky hřbitovní zdi a kříž mezi lipami. Na Petrově zase staré náhrobní kameny přímo vrostly do vnějších zdí katedrály. Zvlášť silně se dvě vrstvy paměti potkávají na pátém nástupišti hlavního nádraží. V těchto místech býval středověký židovský hřbitov, zničený po vyhnání Židů z Brna v 15. století. O staletí později odtud vyjel transport brněnských Židů do minského ghetta. Připomíná jej Památník zmizelých od Tomáše Rusína a Jiřího Plieštika.
Sklepy zůstaly
Zapomenuté hřbitovy, neobvyklé pohřby a temné lidské osudy nás při pátrání po tajemném Brně opakovaně přivádějí pod zem. Překvapení čekalo také pod parkem na Moravském náměstí. Německý dům tu slavnostně otevřeli v květnu 1891. Pro německojazyčné Brňany představoval významné společenské a kulturní centrum. Za okupace budovu využívaly nacistické organizace, v dubnu 1945 je poškodila dělostřelba a požár, v srpnu následovala demolice. Průzkum před rekonstrukcí parku roku 2020 odhalil zachované sklepení. Aleš Svoboda popisuje více než deset nalezených místností s překvapivě neporušenými konstrukcemi. Na podlahách zůstaly lahve od alkoholu, kuchyňské náčiní, nádoby i stovky vinných zátek. Některé lahve dosud nesly označení Německého domu. Při obnově parku byly sklepy zachovány a vznikl také skrytý vstup pro případné budoucí zpřístupnění.
Tajné nacistické tunely
Téměř osmnáct let se badatelé snažili prokázat existenci nacistického podzemního komplexu u židenického hřbitova. Koncem roku 2024 laserové skenování potvrdilo přes půl kilometru chodeb, do nichž vedou dva velmi dobře schované vstupy. Podzemní továrna na výrobu zbraní, kterou nacisté začali ke konci 2. světové války pod Akátkami budovat, zřejmě ještě vyjeví svá další tajemství – a možná se chodby nyní zamořené oxidem uhelnatým v budoucnu otevřou veřejnosti. Další nedokončené štoly ukrývá Stránská skála, kam nacisté zamýšleli přesunout výrobu leteckých motorů z líšeňského závodu Flugmotorenwerke Ostmark. Pod Kraví horou zase razili protiletecký kryt pro okolní německé obyvatele, vstup do něj vede z ulice Úvoz.
Neznámé mýty a legendy
Tu o drakovi či zazděném radním už všichni známe. Jednotlivé čtvrti a městské části ale mají vlastní legendy, které stojí za pozornost. Například mezi zahrádkami nad Hviezdoslavovou ulicí se skrývá kaplička spojená s pověstí o osudné netrpělivosti. Po někdejší cestě z Brna do Olomouce jel bohatý pán v kočáře, když před sebou dojel pomalou káru. Předjetí bránil kříž u cesty. Rozzlobený cestující poručil kočímu, ať pokračuje, i kdyby měl kříž vyvrátit. Vtom podle legendy udeřil do spřežení blesk, kočár se převrátil a pán v jeho troskách zahynul. Na místě byla roku 1726 postavena kaplička s obrazem neštěstí. Obnovenou kapličku dnes snadno přehlédnete mezi zelení, ploty a silničními stavbami.
Poslední cesta Alfreda Löw-Beera
Z vily u Lužánek odjížděl s nadějí, že unikne nacistům. Za hranice už Alfred Löw-Beer nedorazil. Po okupaci v březnu 1939 úspěšného továrníka a jednoho z předních brněnských občanů opakovaně zadrželi a zabavili mu pas. O Velikonocích se proto pokusil uprchnout s falešnými doklady na jméno krejčího Friedricha Schweiglera. Kontrola ve Stříbře však pojala podezření a jeho cestu zastavila. Dne 11. dubna našel školák poblíž města na kolejích mrtvé tělo. Rodina mezitím pověřila pátráním někdejšího britského agenta Paula Dukese. Ten dosáhl exhumace a potvrdil, že zemřelým je pohřešovaný Alfred. Co jeho smrti předcházelo, ale zůstává nejasné. Nehoda, sebevražda, nebo vražda? Celý příběh i další brněnské kuriozity najdete na odkazu objevbrno.cz/cs/kuriozni-streda.
Čert v kostele
Co dělá Čertův náhrobek v kostele u svatého Jakuba? Pekelníka nehledejte, Čert bylo příjmení vážené brněnské rodiny. Jak píše znalec podzemí Aleš Svoboda, jejich rodinný znak navrhl samotný Albrecht Dürer. Na kamenné desce najdete divého muže, chrty, gryfy i matematickou zajímavost – schéma Pythagorovy věty. S náhrobníkem je spojován rychtář Kryštof Čert, kterému však po smrti roku 1600 pohřeb v chrámu odepřeli: byl totiž luterán. Jeho rakev proto odvezli do Řečkovic, zatímco deska zůstala u Jakuba. Záhada tím nekončí. Podle heraldického výkladu, který Svoboda zmiňuje, mohl náhrobek patřit ženě z rodu Čertů, Regině. Čert aby se v tom vyznal!
Kult smrti a otrávená pralinka
Zdánlivě obyčejná místa po Brně ukrývají své tajemné příběhy. Jedním z nich je dům na Lerchově ulici. Dvouletý Jiří Cerhůnek tu našel 9. července 1929 na zídce čokoládovou pralinku. Snědl ji a zemřel na otravu kyanidem. Podezření padlo na studenta chemie Miroslava Sedláčka, který přispěchal dítěti na pomoc. Jak píše Jana Soukupová v knize Brněnské mordy, sladkost mohla být určena jeho bývalé přítelkyni, která tudy chodila na tramvaj. Vyšetřování odhalilo tajný studentský spolek pěstující kult smrti, jehož členům Sedláček jed rozdával. Student se však nepřiznal a přímý důkaz úmyslné vraždy chyběl. Soud nakonec vycházel z neopatrného zacházení s otrávenou pralinkou a Sedláček dostal tříměsíční trest, později podmíněně odložený.
Špilberk a skrytá studna
Špilberk má studnu, kterou většina návštěvníků vůbec nezahlédne. Ukrývá se pod svahem u někdejší prachárny, dnešní Hlídky. Podle Aleše Svobody ji začali hloubit roku 1711, aby vojáci nemuseli vodu do pevnosti nosit na zádech z města. Dosáhla přibližně 75 metrů a do její blízkosti vede zachovaná podzemní chodba právě z dnešního SEV Hlídka. V budoucnu by se studna měla dočkat odkrytí u a zpřístupnění návštěvníkům. A když už jsme u tunelů: poblíž známé studny na hradním nádvoří končí jiná chodba, půlkilometrová průzkumná štola pro nikdy neuskutečněnou podzemní tramvaj. Razila se v 70. letech z Pekařské, v proluce ve spodní části ulice dosud naleznete vstup.
Milenci z Rašínovy, šaman z Francouzské
Když šalinou projíždíte Rašínovou ulicí, na pár vteřin máte přímo pod nohama důkaz lásky až za hrob. Při průzkumu svatojakubského hřbitova tu byli objeveni dva lidé pohřbení naprosto neobvykle – v objetí. Šlo o dávné milence? Můžeme jen hádat, jaký je za tímto nálezem příběh. Jiný pozoruhodný hrob odkryli roku 1891 dělníci při práci na kanalizaci ve Francouzské ulici. Muže pohřbeného před přibližně 26 tisíci lety doprovázely mamutí kly, nosorožčí lebka a figurka z mamutoviny sestavená z několika částí. Právě tuto mužskou „loutku“, která nemá v evropských paleolitických nálezech obdoby, spojuje archeolog Martin Oliva z Moravského zemského muzea se šamanskými obřady.
Po cestě na popraviště
Posmívat se královu synovi se nevyplácí. Když roku 1091 Vratislavovo vojsko obléhalo Brno, rádce Zderad doporučil princi Břetislavovi tábořit u řeky, aby se mohl koupat. Narážel tím na jeho někdejší zajetí Sasy právě při koupeli. Břetislav odpověděl krvavou pomstou: vylákal Zderada na poradu, kde rádce ubili a probodli kopími. Příběh zaznamenaný v Kosmově kronice je součástí první písemné zmínky o Brnu vůbec. Připomínat jej má Zderadův sloup u Křenové. Jenže kamenná památka vznikla až v 15. století a s vraždou ji spojili teprve o další tři století později. Proč tedy stojí právě tady? Nedaleko prokazatelně stálo středověké popraviště, mohlo by tedy jít o zpovědní kříž pro odsouzené.
Kdo byla „zabitá panna“?
Čekali bychom příběh o zavražděné dívce, jenže památník U zabité panny na Lesné připomíná muže. Co o něm víme? Narodil se roku 1923 a zemřel násilnou smrtí 2. ledna 1961. Právě na místě dnešního památníku bylo ukryto jeho tělo. Zůstala po něm manželka a malá dcera, rodiče pak na památku syna nechali zřídit pomníček – zřejmě z předtím již používaného náhrobního kamene. Právě jejich něžná slova o „nejdražším pokladu“ zřejmě přispěla k tomu, že si lidé začali představovat jiný osud. Mezi stromy tak postupně vznikla legenda o „zabité panně“. Zastavení u kamene je zvláštní lekcí městské paměti a toho, jak lidová fantazie tvoří vlastní pověsti.
Našimi laskavými průvodci po tajemném Brně byli autoři inspirativních brunensií: Jana Soukupová, jejíž Brněnské mordy odhalují kuriózní zločiny moravské metropole, Miloš Šenkýř, jenž spolu s Tomášem Kremrem právě tento měsíc vydává již třetí publikaci o brněnských kuriozitách a absurdnostech, a v neposlední řadě Aleš Svoboda, objevitel a popularizátor brněnského podzemí – s díky doporučujeme jeho knihy a přednášky všem, které naše story navnadí k poznávání tajemného Brna! Stejně jako nově vydaný Velký atlas brněnských pověstí a strašidel od Michala Konečného, Kateřiny Tučkové a Stanislava Bilera.