Tribuny v Mariánském údolí. Pozůstatky komunistických monstrakcí postupně požírá les
Mariánské údolí je klidná, zelená lokalita na okraji Líšně – ideální na procházky se psem zalesněnou krajinou, koupání v jednom z místních rybníčků nebo prostě jen odpočinek od městského ruchu a aut. Pokud by vás při toulání údolím napadlo, že by šlo o fajn místo k pořádání nějaké větší akce pro veřejnost, vězte, že rozhodně nejste první.
Od manifestace k mírovým slavnostem
Líšeňské mírové slavnosti tvořily nedílnou součást života tisíců Brňanů za minulého režimu. Dodnes jsou v Mariánském údolí vidět pozůstatky obrovských tribun. Prvopočátek akce se datuje do 7. srpna 1938, kdy se u Pernikářova mlýna udála manifestace komunistické strany, Svazu dělnictva, Průmyslových svazů, Proletářské tělovýchovné jednoty a Svazu dělnických volnomyslitelů. Na akci tenkrát mohlo být více než 10 000 účastníků a manifestace obsahovala bohatý program včetně sportovních klání. V odpoledních hodinách na ní vystoupil i Klement Gottwald, který ve svém projevu mobilizoval síly pro obranu země před fašismem. Od roku 1945 již občané Brna navštěvovali novou podobu těchto slavností, které trvaly až do konce 80tých let minulého století.
Úsměv a mávat!
Každoročně se do Líšně sjížděli politici z ČSSR a SSSR, umělci a tanečníci. Slavnosti v Líšni byly jednou z největších akcí svého druhu u nás, pravidelně je navštěvovaly desetitisíce lidí. Mariánské údolí (od roku 1949 Gottwaldovo) doznalo velkých změn - přes vybudování betonových schodišť a obrovských tribun až po velká pódia a zázemí pro účinkující i VIP hosty. Mohli jste tu také vidět velkou, červeně natřenou věž, která sloužila k vyvěšení vlajek a různých transparentů.
Dle vzpomínek pamětníků byl problémem nedostatek toalet i odpadkových košů – respektive problémem byl zvláště pro ty, kteří po akci uklízeli, jelikož občané si samozřejmě poradili po svém a údolí bylo zaneseno velkým množstvím odpadků. Pro líšeňské žáky, a to především z druhého stupně (ZŠ Holzova), byly podle portálu Moje Líšeň slavnosti obdobím, kdy se žáci museli povinně této slavnosti účastnit a vítat máváním všem návštěvníkům různých delegací. Součástí těchto slavností byly také kolotoče, cirkusy a vystoupení na malých podiích. Jedno pódium sloužilo především country hudbě, jiné bylo zas určeno pro nejmenší diváky.
Úryvek ze vzpomínek na Mírové slavnosti jednoho z obyvatel Líšně:
,,Přestože slavnost probíhala tři dny, byla neděle považována za tu nejdůležitější. Zřetelně se mi vybavuje vzpomínka, jak jsme se v pionýrské košili a šátku, coby žáci základních škol, scházeli u dnešní restaurace U Raka a zde jsme čekali na „hrdiny Sovětského svazu“. Ti většinou přijížděli boční cestou od Horákova. Tady jsme museli hrdiny radostně vítat máváním mávátky za hlasitého volání „HURÁ“. Někteří z nás měli „tu čest“ v ruce držet transparent, na kterém byla vyobrazena holubice s ratolestí v zobáku – symbol holubice míru. Za „tuto službu“ jsme všichni dostali poukaz na párek s hořčicí a jednu limonádu.“
Tady jsme museli hrdiny radostně vítat máváním mávátky za hlasitého volání „HURÁ“.
,,Mělo to ale i jiné, v té době pro nás neplnoleté, výhody. První bylo to, že jsme se dostali do těsné blízkosti hlavní tribuny, kde jsme celé dopoledne čekali na příjezd populárních zpěváků naší doby (Hanka Zagorová, Stanislav Hložek, Petr Kotvald atd.) Musím přiznat, že já osobně jsem se jich nikdy nedočkal a jejich vystoupení shlédl až u televize doma“.
Po roce 89
S převratem roku 1989 cyklus mírových slavností v Líšni skončil a údolí se zpět přejmenovalo na Mariánské. Hned v roce 1990 uspořádala Romská občanská iniciativa a umělecká agentura Rom-art v údolí festival RomFest, kterého se zúčastnilo více než 40 domácích i zahraničních romských uměleckých souborů, akci navštívil i prezident Václav Havel. V následujících desetiletích se v areálu uskutečnilo ještě několik větších či menších kulturních akcí, dnes je však Mariánské údolí spíše pohodovým výletním cílem… až se sem půjdete projít, koukněte na pozůstatky tribun, schodišť a zázemí vybudovaných před více než padesáti lety. A jak je les obrůstá a bere si údolí zase zpět.
BONUS: LGBT schody? Aneb všechno není konspirace
Úsměvná příhoda před dvěma roky zahýbala on-line prostorem. Jeden z návštěvníků Mariánského údolí se rozhodl očistit jedno z místních betonových schodišť, aby po něm děti mohly bezpečněji běhat a nehrozilo uklouznutí na zašlapané hlíně a listí… a pro dobrou náladu všech kolemjdoucích schody spolu s přítelkyní natřel pestrými barvami. Poté, co se fotka „duhového“ schodiště dostala na Facebook, snesla se velká vlna kritiky na „LGBT propagandu, která do údolí nepatří“. Autor (který očistil i další schodiště v údolí, za což mu tleskáme) sám musel vysvětlovat, že natřením schodů nic takového nemyslel. Podobné situace ukazují, jak krátkou zápalnou šňůru mají někteří internetoví diskutující… a že všechno není konspirace, ale občas jde prostě jen o to, pustit si do života trochu barev.
Kuriózní středa
Náš seriál Kuriózní středa představuje brněnské podivnosti a ukazuje město v nečekaných souvislostech.