Za Lužánkami: první Spartakiáda a jediný titul Zbrojovky!
Většině z nás se při vyslovení slovního spojení „Za Lužánkami“ zřejmě jako první vybaví stejnojmenný fotbalový či hokejový stadion, celá oblast lužáneckého parku a jeho okolí však byla se sportem spojena dávno před jeho vznikem.
Cyklisti, hokejisté a Vlasta Burian
Lužánky jsou nejen nejstarším veřejným parkem v Česku, ale také místem, kde se v Brně v 19. století veřejnost začala setkávat u sportovních klání. V roce 1868 tu bylo otevřeno první veřejné kluziště ve městě, o rok později se tu uskutečnil vůbec první cyklistický závod v rakousko-uherské monarchii (na 560 metrů dlouhé dráze). Sté třetí výročí oslavil letos v lednu také první zápas v kanadském hokeji v Brně, který se odehrál 15. ledna 1922, jak jinak než v lužáneckém parku. Zdejší tenisové dvorce zase v roce 1933 hostily velkolepou exhibici pořádanou Vlastou Burianem. V parku se hojně sportuje dodnes, kromě běžeckých akcí však spíše individuálně.
První moravská Spartakiáda za Lužánkami
Oblast známá coby Smetlisko nebo Planýrka byla kdysi rybníkem. Po jeho vysušení zela až na odpad a suť, která se sem vyvážela, a několik domů nouzové dělnické kolonie, prázdnotou. Postupně ji začaly využívat tělovýchovné spolky, vzniklo tu vojenské cvičiště či jezdecký areál – když se tedy začala za dob první republiky usazovat myšlenka na vybudování sportovního areálu, byla lokalita za Lužánkami považována za ideální místo. V roce 1922 se tu dokonce uskutečnila první moravská Spartakiáda, jíž se zúčastnilo více než 5 000 cvičenců a přijeli hosté z rodícího se Sovětského svazu, Rakouska, USA a dalších států.
Hokej taky patří za Lužánky!
Plány na vybudování hokejového a fotbalového stadionu Za Lužánkami pozdržela druhá světová válka. Jako první se dočkali fanoušci hokeje, zimní stadion byl slavnostně otevřen v roce 1947, teprve jako druhý v republice disponoval umělou ledovou plochou a v 50. a 60. letech na něm vyhrála Kometa (tehdy Rudá hvězda, později TJ ZKL Brno) neuvěřitelných 11 mistrovských titulů. Místo svých triumfů opustila Kometa v roce 1998, o dva roky později byl stadion uzavřen a začal chátrat (zajímavostí pustnoucí stavby byl vrak trabantu zabořený v tribuně). Demolice pak přišla na přelomu let 2008 a 2009. Hokejovou halu naleznete za Lužánkami i dnes, nejedná se však o velkolepé dějiště extraligových zápasů, ale budovu Sportcentra Lužánky se dvěma kluzišti, která je domovským stánkem Vysokoškolského hokejového klubu VSK Technika Brno a využívají ji také krasobruslaři či široká veřejnost.
Zbrojovka slaví, Metallica hraje, Zátopek běží
Samostatnou kapitolou sportovního života lokality je bezesporu fotbalový stadion Za Lužánkami. Po několika odkladech byl stadion podle návrhu architekta Bohumila Fialy dokončen na podzim roku 1953, na konci padesátých let pak byl rozšířen o třípodlažní západní tribunu, čímž se stal největším stadionem v tehdejším Československu. Právě na něm oslavila Zbrojovka Brno v roce 1978 svůj doposud jediný titul v nejvyšší domácí soutěži. V roce 1996 pak zápas Zbrojovky proti Slávii s 44 120 diváky znamenal dosud nepřekonaný rekord v návštěvnosti českého ligového utkání.
Po sametové revoluci přešel klub Zbrojovka i stadion Za Lužánkami do rukou Lubomíra Hrstky, podnikatele a bývalého hokejisty Komety, který v jeho sousedství vybudoval Bobycentrum, jeden z největších hotelových areálů v republice. Když v roce 1993 přijela poprvé do Česka zahrát kapela Metallica, koncert se díky Hrstkově iniciativě odehrál právě na stadionu za Lužánkami. Půjčka na výstavbu hotelu a velké nájemné za pozemek však nakonec dovedly Hrstkovy firmy až ke konkurzu. Samotný fotbalový stadion pak časem přestal vyhovovat požadavkům nejvyšší fotbalové soutěže a v roce 2001 se z něj Zbrojovka přestěhovala na Srbskou. Chátrající stadion oživila v roce 2015 rozlučka Petra Švancary, o několik let později pak natáčení filmu Zátopek, kvůli němuž filmaři místo přeměnili v olympijské stadiony v Londýně a Helsinkách.
Jak to bude se stadionem Za Lužánkami dál? Po létech plánů, táhlých pozemkových sporů a různých názorů na to, zda fotbalový svatostánek obnovit, zakonzervovat či zbourat, je aktuálně situace takováto: staticky narušené tribuny by měly jít letos k zemi a zbytek areálu se otevřít veřejnosti, než město vyřeší, co si s lokalitou počne. Kvůli hnízdění jiřiček se však nezačne s bouracími pracemi dříve než v říjnu. A tak s napětím dále sledujme, jak se situace kolem ikonického stadionu, kterému již bourání několikrát hrozilo, bude vyvíjet.
Já už v tom plavu!
Nesmíme samozřejmě vynechat ani lužánecký plavecký komplex, který má za sebou již téměř padesátiletou historii a v 70. letech došlo kvůli jeho vzniku k definitivnímu zbourání zalužáneckého fotbalového Hřiště na rybníčku (pamětníci si jej určitě vybaví). Zkušební provoz krytého padesátimetrového bazénu byl spuštěn v roce 1976, v roce 1978 se otevřel veřejnosti. Projekt navrhl Otakar Opletal, architekt, který se mimo jiné podílel také na návrhu Janáčkova divadla. Unikátní ocelová konstrukce střechy je pak dílem Ferdinanda Lederera. Na tehdejší dobu byl bazén velmi moderní – pro závodní plavce byla k dispozici elektronická tabule i časomíra, což v 70. a 80. letech nebylo ani zdaleka standardem, na tribunu v okolí bazénu se vešlo 1 174 sedících diváků. Unikátní bylo také zařízení na čeření vody, aby skokani neměli klidnou hladinu. Nedávná rekonstrukce přidala k původní hale přístavbu s dvěma menšími bazény.
Kuriózní středa
Náš seriál Kuriózní středa představuje brněnské podivnosti a ukazuje město v nečekaných souvislostech.