Zazděné legendy: kamenná panna, nemravný mužíček i milencův zadek
O nešťastné lásce
Příběh nešťastné siroty Johanky patří ke známým brněnským pověstem – chudá dívka se měla zamilovat do hocha z bohaté rodiny, které patřil dnešní dům U kamenné panny na Orlí ulici. Protože matka chlapce jejich lásce nepřála, obvinila Johanku z čarodějnictví a ta se ze zoufalství vrhla do studny. Johančin milý pak na památku dívky nechal do zdi domu vytesat její sochu… a ta je tam dodnes. Těžko říci, jaký je skutečný příběh kamenné dívky s odhaleným poprsím a vavřínovým věncem ve vlasech, při rekonstrukci domu však vyšlo najevo, že omítka skrývala křídla patřící k soše. Mohlo tak jít o vyobrazení strážného anděla pošty, jež se v domě v 17. století nacházela.
Ještě nemravnější mužíček
K soše „nemravného mužíčka“ na kostele sv. Jakuba se váže pověst o rivalitě mezi tímto svatostánkem a petrovskou katedrálou. A o staviteli, který, byv odvolán z prací na sv. Jakubovi, vytesal jako svůj poslední vzkaz mužíčka vystrkujícího zadek směrem k Petrovu. Jelikož je soška ve značné výšce, málokdo si všimne, že ve skutečnosti zahrnuje postavy dvě – nemravný mužíček totiž objímá druhou postavu, jejíž obličej i pozice rukou a nohou prozrazují, že dvojice je právě „v nejlepším“. O to, zda jde o žert kameníka, nebo je dílo protestanským políčkem do tváře katolíků, inspirovaným Goetheho hrou o rytíři, se dodnes vedou spory.
O to, zda jde o žert kameníka, nebo je dílo protestanským políčkem do tváře katolíků, se dodnes vedou spory.
Krvavá hraběnka a milencův zadek
Další „zazděná“ zajímavost opět souvisí s pozadím. Váže se k legendě o hraběnce Amálii, která dodnes přitahuje pozornost návštěvníků Labyrintu pod Zelným trhem. Sklepení domu s číslem popisným třináct prý bývalo svědkem ponurého příběhu o lásce, zradě a vraždách, jež měla mít na svědomí právě tato aristokratka. Podle pověstí byla hraběnka velmi krásná a obdiv mužů jí rozhodně nechyběl. Jenže když zjistila, že ji někdo vyhledává spíš kvůli jejímu majetku než osobnosti, měla prý nevěrníka omámit, pozvat do sklepení a tam se ho zbavit. Turističtí průvodci tuto historku vyprávějí už léta – a právě Labyrint pod Zelným trhem z ní udělal jednu ze svých nejznámějších legend.
Při rekonstrukcích sklepů sice dělníci žádné lidské ostatky nenašli, pověst však pracuje s jedinou výjimkou: jedním z nápadníků, kterému se mělo podařit probudit z omámení a dát se na útěk. Údajně však narazil do zdi tak nešťastně, že v ní uvízl. A právě útvar připomínající lidské pozadí na jednom z kamenných bloků má být jeho „otiskem“. Vypráví se dokonce, že ženám dotek tohoto reliéfu přinese štěstí, zatímco mužům jen smůlu.
Proradný radní a šašek zachránce
Mezi brněnskými příběhy zazděných podivností nemůžeme vynechat legendu o radním Haasovi, jehož kamenná hlava dodnes shlíží z ulice Mečová. Vypráví se, že Brno před staletími málem padlo kvůli jeho zradě. Píše se doba husitských válek. Vojska táboritů sevřela Brno v dlouhém obležení, ale město se drželo – a dokonce vyráželo na úspěšné výpady, které husitům působily citelné škody. Pod rouškou noci se tedy husité v jedné brněnské krčmě sešli s radním Haasem a několika jeho společníky. Úplatný měšťan jim měl za tu správnou sumu otevřít brány a předat město do jejich rukou.
Jenže ve stejné hospodě seděl ještě někdo, koho spiklenci přehlédli: královský šašek jménem Boro. Husité ho drželi jako zajatce, ale nikdo ho příliš nehlídal. Když zaslechl plánované zrady, pochopil, že jde o víc než jen hospodské žertování. Ještě téže noci se mu podařilo z husitského ležení uprchnout, přešplhat městské hradby a dostat se až do hostince U Černého medvěda.
Bez radního Haase prý vystoupení nemůže proběhnout – zdržel se totiž u husitů při domlouvání zrady.
Druhý den oznámil, že večer chystá velkou podívanou. Shromáždil se zástup zvědavců, ale Boro jen seděl, mračil se a odmítal začít. Když se lidé ptali proč, pokrčil rameny: bez radního Haase prý vystoupení nemůže proběhnout – zdržel se totiž u husitů při domlouvání zrady. To byla zpráva, která v Brně způsobila poprask. Ještě téhož dne Haase dopadli a okamžitě popravili; jeho hlava skončila naražená na kůlu jako jasné varování.
Aby měšťanům už nikdy nepřišlo na mysl podobné spolčení s nepřítelem, nechali radní podle Haasovy hlavy vytesat kamennou podobiznu – výstražnou připomínku toho, kam může vést zrada města. Ta dodnes hledí z fasády na Mečové a připomíná dramatickou epizodu z brněnské historie, která se skutečná být nemusela, ale mezi legendami pevně zakořenila.
Kuriózní středa
Náš seriál Kuriózní středa představuje brněnské podivnosti a ukazuje město v nečekaných souvislostech.