Zpátky do osmdesátek! Pro módu do Vkusu, pro boty do SNAHY
Vzpomínáte na Mototechnu na náměstí Svobody, prodejnu televizorů na Malinovského náměstí, Dům oděvů na Masarykově ulici? Vydejte se s námi na nákupy do brněnských osmdesátek.
Kam za módou či nábytkem?
Kam na nákup v 80. letech? Chodilo se hlavně do různých v centru města soustředěných obchodních domů, ve kterých jste však zboží, které slibovaly, v mnohých případech vůbec nenašli. A pokud ano, stály se na něj velké fronty. První družstevní prodejnou se sortimentem západních a nedostatkových potravin bylo Eso na Běhounské ulici. Platilo se v korunách a fronty bývaly denně. Pro nábytek se chodilo, jak jinak, do Domu nábytku.
Prvorepubliková budova byla stržena už roku 1988. „Osmdesátková“ centra však skrývala i různé zajímavosti. Jak v obchodním domě Centrum, tak v OD Vágner či OD Baťa byl výtah ovládán obsluhou. Řekli jste, kam jedete, a obsluha vám patro zmáčkla. V Prioru na nám. Svobody (dnešní Rozkvět) zase byla na schodech osobní váha, kam se lidé chodili zdarma vážit. Za módou se chodilo samozřejmě do Domu moderní Brňanky. Určitě nemusíme zdůrazňovat, že slovo moderní je dost nadsazené.
Byl-li by bon?
Síť obchodů Tuzex byla v dobách socialismu téměř jediným místem, kde byla za tuzexové poukázky (tzv. bony) k dostání západní spotřební elektronika, potraviny, auta, oblečení nebo kosmetika. Název Tuzex vznikl ze spojení tuzemský export. Většina Brňanů sem chodila „na čumendu“, protože bony ani valuty neměli.
V pasáži Jalta bylo hned několik Tuzexů: obchod s elektronikou, spotřebním zbožím, kosmetikou a dokonce i automobily. Další z Tuzexů sídlily na třídě Kapitána Jaroše a třídě 1. máje (dnes Benešova). Nedílnou součástí Tuzexu byli veksláci, socialističtí podnikatelé – překupníci, kteří směňovali československé koruny za tuzexové poukázky v poměru 1 : 5. Když neměli drobné nazpátek, vraceli v mezi dětmi velmi ceněných žvýkačkách.
Máte vkus? A co měli ve Vkusu?
V letech 1965 až 1967 byl postaven Dům módy tehdejšího oděvního družstva Vkus. Do roku 1990 se tu šila pánská a dámská konfekce, později přibyla i dětská, prádlo, kožešnictví, vyšívání, plisování a opravy oděvů. Na točitém schodišti se konaly módní přehlídky. Modrý nápis Vkus najdete na budově na Veselé ulici dodnes. Celkově si plánované hospodářství s módním světem moc nerozumělo a konfekce prodávaná v brněnských obchodních domech velmi zaostávala za současnými západními trendy. Příkladem mohou být napodobeniny riflí Morendy, které se vyráběly přímo v Brně. Této neschopnosti vyhovět poptávce využil například Rudolf Hošna, který dostal povolení k tehdy nevídanému drobnému soukromému podnikání. Ve svém butiku prodával tehdejší módní hit, džíny z takzvané kovodžínsoviny.
SNAHA o lepší obuv
Družstvo SNAHA se zaměřovalo především na výrobu dámské obuvi, jeho stejnojmenná prodejna se nacházela na náměstí Svobody v domě U čtyř mamlasů. A pokud si představujete, že jste přišli a z regálu si vybrali boty, jako dnes, musíme vás zklamat. Obuv se nacházela ve vitríně, ze které vám ji musela podat obsluha.
Nelegální burzy s nedobrovolným výletem
Tam, kde plánované hospodářství nestíhalo, zasáhla neviditelná ruka trhu. Pod Janáčkovým divadlem se v roce 1977 začaly podle pražského vzoru pořádat neoficiální burzy, kde se vyměňovaly, kupovaly a prodávaly zejména nahrávky západních kapel, které u nás nebyly k dostání. Začínalo se na schodech a „kostce“ před divadlem, potom se burza přesunula pod divadlo do parku směrem ke Kolišti. Nejdřív bývala v neděli, pak v sobotu dopoledne a chodily tam stovky lidí. Režim se v 80. letech snažil burzu vytěsnit z města a uskutečnil na ni několik brutálních zátahů. Honil a do antonů nastrkal účastníky, pak je rozvážel na přehradu nebo na periferii Brna. Domů se dostaň, jak umíš.
Jeden Prior nestačí
Betonový kolos zasazený na Dornychu mezi hlavní nádraží a nákupní centrum Vaňkovka, který byl před nedávnem zbourán, byl připomínkou jednoho z největších nerealizovaných projektů v tehdejším Československu – velkolepého centra obchodu a služeb inspirovaného Moskvou. Prior měl sahat od paláce Morava na Malinovského náměstí až po dnešní Vaňkovku a jeho cílem bylo nahradit zastaralou síť prodejen a uklidnit zákazníky, kteří neměli kde a co nakupovat.
Otci studie se stali architekti Ivan Ruller a Zdeněk Řihák, mimo jiné také autor ceněné stavby hotelu Continental ze 60. let. Výstavba byla naplánována mezi lety 1972–1980. Z původního záměru však zbyla jenom troska. Menší obchodní dům, realizovaný nakonec podle návrhů Zdeňka Řiháka a Zdeňka Sklepka, autora neslavného Prioru na náměstí v Jihlavě, byl otevřen v roce 1984. Z původních osmi pater zbyla jen čtyři, plánováno bylo i jedno patro v podzemí, ale to podloží neumožňovalo. Změnilo se i umístění stavby, která zcela brání jakékoliv změně v rámci urbanistického řešení souvisejícího s nádražím. Obchod sice fungoval, ale narážel na tradiční nedostatek – dlouhé regály byly obvykle plné pouze jednoho druhu zboží. Zajímavostí byly v té době jediné eskalátory v centru Brna.
