Zpátky do osmdesátek: varieté Rozmarýn a provázek bez husy
Kultura se v 80. letech zjednodušeně dělila na povolenou a nepovolenou. Na veškerá díla, která se týkala hudby, divadla, obrazů, soch a dalších artefaktů, se scházely komise, v nichž odborníci posuzovali, zdali je navrhované dílo vhodné, aby je mohl konzumovat socialistický lid. V těchto komisích seděli zpravidla zasloužilí straníci, kteří ostřížím zrakem sledovali, jestli dílo nenarušuje socialistický pořádek. A tak se zakazovaly texty v hudbě, některým kapelám se dokonce utnula činnost a stejné to bylo ve všech kulturních odvětvích. I tak se ale lidé chodili bavit. Kam?
Brněnská kina. Scala? Kdepak, Moskva!
V 80. letech bylo kino Moskva (dnešní Scala) spolu s dalšími biografy prémiovým kinem ve středu města. Zároveň bylo po předchozí rekonstrukci nejlépe vybaveným kinem v Brně. Pravidelně se v něm konal Filmový festival pracujících. Jeho účelem bylo zpřístupnění filmu co nejširšímu publiku. Kino Čas zase promítalo hlavně krátké filmy, krátkometrážní dokumenty, populárně naučné tituly, kreslené filmy, pohádky a grotesky.
80. léta znamenala jeho konec, stejně dopadlo kino Úderka a další jednosálová kina. V Družbě v paláci Morava se v reakci na potřebu plnění plánu po uzavření jiných sálů hrálo až šest představení za den. Kina byla také nástrojem ideologie. Před každým filmem se pouštěl Československý filmový týdeník, cyklus desetiminutových publicistických krátkých filmů. Každý díl byl složen z několika reportáží, které přibližovaly divákům události uplynulého týdne.
Kde se u přehrady vzala sirka?
U přehrady se od roku 1983 až dodnes koná výtvarný festival Brněnský plenér. Prvního ročníku se účastnili absolventi pražské Akademie výtvarných umění i další výtvarníci bez odborného vzdělání. Akce začala 15. srpna ve 13.00, sochaři si sami vybrali umístění svého díla. Sochy však byly na svém místě až na podzim, přesněji 13. listopadu, kdy si je návštěvníci přehrady mohli prohlédnout. Všichni zúčastnění umělci dostali od tehdejšího primátora Brna Rudolfa Suchánka čestná uznání, věcné ceny obdrželi Radomír Vavruša, Jiří Sobotka a Vladimíra Sedláková. Jako pozůstatek prvního plenéru na přehradě dodnes stojí socha Sirky od Miroslava Vochty.
Prkna, která znamenají 80. léta
Divadelní scéna v 80. letech 20. století narážela na spoustu překážek. Z oficiální dramatiky muselo zmizet vše kritické nebo plné satiry. Mahenovo divadlo zastupovalo oficiální divadelní proud her, i přesto se v něm však inscenovaly hry nejrůznějších typů a žánrů. Hostovali v něm také režiséři jako Miroslav Horníček nebo Jan Kačer. Avantgardu, a tedy režimu ne tak příjemnou tvář brněnského divadla, zastupovalo zvláště Divadlo na provázku.
Její kmenoví režiséři Eva Tálská, Peter Scherhaufer a Zdeněk Pospíšil pracovali s herci, jako byli Jiří Pecha, Bolek Polívka nebo Miroslav Donutil. Lístky na inscenace Provázku byly horké zboží, divadlo se v 80. letech těšilo velké popularitě. Zajímavostí je, že původní název Husa na provázku muselo divadlo na přelomu 60. a 70. let změnit, protože ke slovu Husa na plakátech lidé dopisovali písmeno k. Teprve na konci osmdesátých let se se sametovou revolucí mohl Provázek vrátit k původnímu jménu.
Za tancem a zábavou
80. léta znamenala mimo jiné počátek brněnských diskoték, zlaté časy různých tančíren, klubů a barů. První zdejší diskotéku pouze se dvěma deskami Beatles a Bee Gees odehrál DJ Jindra Eliáš, pozdější legenda brněnské scény. Rozmístění barů a klubů ve městě znamenalo velmi pestrou škálu možností, jak od časného večera popíjet a bavit se při hudbě či tanci až do ranních hodin. Mnohé z podniků navíc nabízely program včetně koncertů brněnských či přespolních zpěváků nebo artistických vystoupení.
Taneční vinárna Roxy
Předchůdcem dnešního disco clubu TABARIN byla v 80. letech noční vinárna Roxy. Jak byla představena v dobovém tisku: Málo platné, čas od času nastane taková situace, že se ještě nechcete s přáteli rozloučit, i když je pokročilejší hodina a ve většině podniků se zavírá. Kam teď? Třeba do noční vinárny ROXY. Tam najdete všechno, co ke společenské zábavě patří: aperitiv u barpultu, večeři a víno u stolu, hudbu a parket k tanci a o půlnoci artistický program. A dokonce i oddělené boxy, pokud chcete v klidu dokončit načatý rozhovor. ROXY je podnik, kde v příjemném prostředí ubíhá čas neobyčejně rychle.
Hledáme zpěváky pro Brno… v Evropě
Oblíbená Kavárna Evropa patřila k těm nemnoha podnikům v centru Brna, kde se provozovala živá hudba a kabaret. Proběhla zde jedna z prvních diskoték, tenkrát taneční, výchovně-hudební odpoledne, právě pod taktovkou Jindry Eliáše, nestora brněnských DJs. V kavárně se v 80. letech konala akce „Hledáme zpěváky pro Brno“, do které se mohly zapojit amatérské i profesionální kapely, pravidelně se tam také pořádaly silvestrovské zábavy. Jedním z objevů zmíněné soutěže byl zpěvák Rudy Kovanda, kterého si vzal pod křídla známý recesista Franta Kocourek a zformoval kolem něj kapelu Los Brňos.
Pak že v Brně není Metro
Působí zde už od 80. let – klub Metro je Mekkou brněnské noční zábavy. Text z dobové brožury: Večerní restaurant s vysokou úrovní. Můžete tu stejně tak vybraně povečeřet, jako zatančit si na dokonalém světelném parketu. A nezapomeňte po tanci pozvat svou společnici k barpultu na její oblíbený koktejl. Zajisté, že ke každé náladě se hodí jiný. Spolehněte se, že zde jí bude namíchán ten pravý, a Vám ovšem příslušný long-drink též. V Metru je k dispozici i samostatný salónek pro 20–30 osob. Chystáte-li svatbu či jinou soukromou slavnost, vytvoříme Vám intimní prostředí, ve kterém nebudete rušeni. Metro je podnik velmi vyhledávaný, nechybíte tudíž, když nám svou návštěvu oznámíte předem.
Varieté i diskotéka
Dům Rozmarýn se nacházel na Žerotínově náměstí 1, provozoval ho Park kultury a oddechu a tvořil centrum brněnské zábavy. V programu z dobového tisku z října 1985 můžeme například číst: Od středy do soboty pestrý artistický program plný zábavy a napětí při vrcholných výkonech našich i zahraničních umělců. Po programu hraje k tanci varietní orchestr. Každou neděli od 10 hodin hraje k tanci živá hudba. Kromě varieté tu byl bar Coccodrillo bianco, vinárny Junior a U dvou rytířů nebo diskotéka Studio 86.
Co bylo před TIC? PKO
Parky kultury a oddechu byly založeny za účelem pořádání kulturně-výchovných a společenských akcí, měly zabezpečovat rekreační prostory a aktivity a angažovat se ve vzdělávacích programech pro mladé. Dosahovaly toho především díky pořádání různorodých akcí, včetně přednášek, besed, uměleckých večerů, vystoupení lidových souborů, ale například i díky provozu zájmových kroužků či sauny. Nedílnou součástí „kulturní“ práce v PKO bylo také pořádání velkolepých masových akcí k různým politickým a socialistickým událostem. Jednou z nejdůležitějších byla oslava Svátku práce 1. května. V 80. letech probíhaly standardně masové akce a oslavy, například k výročí Vítězného února, výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou nebo výročí VŘSR.
Československá televize
Kromě zábavy se brněnské studio ČST soustředilo především na zpravodajství a od 70. let i na dětské pořady, například Hip, hap, hop nebo AZ kvíz junior. Během 80. let přešlo brněnské studio na barevné vysílání a zvýšil se i jeho podíl na celkovém vysílacím čase ČT. Pracovalo zde zhruba 480 lidí. Tlak cenzury a vliv strany na obsah vysílání byl patrný jako v každém studiu ČST. Točily se zde však i dokumenty, vzdělávací, dramatické nebo hudební pořady a pohádky. V roce 1987 se ale zrodil další fenomén, odvysílala se totiž první Manéž Bolka Polívky.
Underground
Když jste si v 80. letech pustili v Československu rádio, hlavním kanálem byla stanice Hvězda. Trefili jste se do nějakého zpravodajství, které se poslouchat nedalo, nebo se hrály písničky. Vybírali se osvědčení interpreti – Gott, Vondráčková, Zagorová a podobně. Ti přebírali hity z angloamerické produkce, takže písně jsme znali a zpravidla byli překvapeni, proč je originál lepší. Ale mladí dávali přednost rockové nebo folkové muzice (Synkopy, Progres, Vondrák) nebo úplné alternativě, to pak chodili na underground, tedy „androš“. V Žabčicích se konal v roce 1982 dokonce festival, kde vystoupily nové kapely. Když se ale měl o rok později opakovat, byl zakázán. Dlouhovlasí chlapci a děvčata v džískách, kteří se tam chystali, ztratili svůj cíl a rozptýlili se do brněnských hospod, mimo jiné taky na Střelák v Pisárkách. A tam udělali policajti razii i se psy. Desítky lidí byly zadrženy, někteří dokonce těmi policejními čokly i pokousáni.
