Od Spotify k Bachovi. Je to menší krok, než si myslíte
Pane řediteli, existuje ideální věk, kdy člověk objeví klasickou hudbu?
Myslím, že ne. Ne každý se přece narodí s playlistem Bacha, Zelenky nebo Ravela. Stejně jako ne každý poslouchá jazz nebo chodí do galerie současného umění. Hudba není test, který musíte splnit.
Když tyhle skladby vznikaly, byly vlastně úplně nové. Byla to moderní hudba své doby.
Na druhou stranu je zajímavé si uvědomit, že když tyhle skladby vznikaly, byly vlastně úplně nové. Byla to moderní hudba své doby. Lidé tehdy neříkali: „Jdeme na klasiku.“ Šli poslouchat novou hudbu, živě, bez reproduktorů, v divadlech, šlechtických sídlech a především v kostelech. Teprve později se tato hudba začala stále více přesouvat také do koncertních sálů. A některé skladby byly napsány tak silně a přesvědčivě, že je posloucháme dodnes, i po třech stech letech. Na letošním LVHF tak například zazní Bach a jeho Magnificat na Zahajovacím koncertu v jízdárně zámku Valtice.
Takže některé skladby vlastně nikdy nezestárnou?
Přesně tak. Vezměte si třeba Ravelovo Bolero. Je postavené na jednoduchém rytmu a jediné melodii, která se postupně rozvíjí a graduje až k velkolepému finále. Je to skladba, která dokáže strhnout i člověka, který na koncert klasické hudby přijde úplně poprvé. Některé věci prostě nestárnou. Jen se z nich časem stanou evergreeny.
Dnes máme Spotify, algoritmy a playlisty. Jaké má klasika šance oslovit mladé?
Já si myslím, že velmi dobré. Dobrá hudba totiž nemá datum spotřeby. Ostatně spousta dnešních muzikantů z klasiky čerpá, i když si to možná ani neuvědomujeme. Queen postavili Bohemian Rhapsody jako malou rockovou operu, Matt Bellamy z Muse se netají inspirací klasickými skladateli. Ozvěnu Bacha najdete i v písni Blackbird od Beatles, inspirace v klasice se nebojí také Lady Gaga, Robbie Williams nebo Maroon 5. Hudba si mezi žánry půjčuje pořád. Jen tomu dnes říkáme jinými jmény.
Hudba si mezi žánry půjčuje pořád. Jen tomu dnes říkáme jinými jmény.
Kdybyste měl doporučit jednu festivalovou akci člověku, který na LVHF ještě nikdy nebyl, která by to byla?
Začal bych zážitkem pro všechny smysly. Letos máme Filmový hudební klub na zámku – promítání filmu, degustaci francouzských vín s ochutnávkou těch nejlepších croissantů v kraji a po filmu DJ afterparty. Je to večer, který propojuje hudbu, film, skvělé prostředí i setkávání s lidmi. Přesně tak podle mě může vypadat první seznámení s naším festivalem. Filmový hudební klub pořádáme 1. října v Mikulově, což je z Brna doslova kousek. A pokud vás festival chytne, čekají vás ještě další dva týdny koncertů. Nicméně, festival začíná již 19. září Prologem se skvělým souborem Collegium Marianum v čele s Janou Semerádovou.
Prolog letošního 11. ročníku LVHF je Vídni. Proč zrovna tam?
Protože letošní festival a jeho dramaturgie vypráví příběh zlatého kočáru knížete Josefa Václava z Lichtenštejna. A ten začíná právě ve Vídni. Kočár je dnes vystaven v Lichtenštejnském zahradním paláci, takže jsme měli od začátku příprav jasno, kde celý festival symbolicky odstartuje.
Z Brna je to navíc ideální jednodenní výlet. Dáte si vídeňskou kávu, zajdete do galerie nebo na výstavu, projdete se historickým centrem a večer zakončíte koncertem v jednom z nejkrásnějších barokních paláců rakouské metropole. Upřímně, umím si představit mnohem horší sobotu.
Vzpomenete si na koncert, po kterém jste si řekl: „Tohle bych chtěl zažít znovu.“
Naštěstí jich bylo víc… A vlastně je to ten pocit, který mě na hudbě baví dodnes. Sedíte v sále a najednou zapomenete na čas. Je úplně jedno, jestli posloucháte Bacha, Ravela nebo něco úplně současného. Když hudba funguje, prostě vás pohltí. A přesně takový zážitek bych přál každému, kdo na náš festival přijde.
Žádná těžká ‚povinná klasika‘, ale hudba, která má rytmus, švih a eleganci.
Mým tipem je koncert v sobotu 3. října, kdy zazní hudba Clauda Bollinga. Představte si klasické violoncello, k tomu jazzové piano, kontrabas a bicí. Žádná těžká „povinná klasika“, ale hudba, která má rytmus, švih a eleganci. Bolling dokázal propojit svět koncertního sálu s atmosférou jazzového klubu a právě díky tomu může jeho hudba oslovit i ty, kteří si ke klasice teprve hledají cestu.
Kdybyste měl jednou větou pozvat nové fanoušky na LVHF, jak by zněla?
Přijďte, protože máte chuť objevit něco nového. A dodal bych: Na klasickou hudbu by přece nikdo neměl chodit jen proto, že se to od něj očekává. Nikdo se nenarodí s playlistem Bacha. Ale každý někdy narazí na hudbu, která ho překvapí. A budu rád, když se to někomu stane právě na Lednicko-valtickém hudebním festivalu.
Advertorial