Tvoří v Brně a mění pohled na módu
Znáte pořekadlo „Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem“? Já bych řekla, že kolik šatů nosíš, tolikrát jsi člověkem. Vyzkoušela jsem tři modely a v každém jsem se cítila úplně jinak. Jako by každý jeden outfit probudil různá alter ega, která dřímají v nitru osobnosti. K tomu jsem poznala tři výjimečné ženy, které měly odvahu vyrazit na místní trh s vlastní vizí a přetavit ji ve zlato. Během fotoreportáže jsem cítila velkou pokoru vůči všudypřítomné píli, pečlivosti a kráse, která mě ten den obklopovala. Je vždy fascinující blíže poznat tvůrce, jejich tvůrčí procesy a prostory, které dávají vizím hmotný tvar. Pojďte se mnou nahlédnout za oponu práce tří brněnských návrhářek.
Viviana Bordásová / zkomnaty
Začínala jste s vintage shopem Retro komnata, jak jste se dostala k vlastní tvorbě?
Bylo to vlastně i v rámci obchodu, viděla jsem, že se něco hodně prodává, a pak toho tolik nebylo, což byly většinou krásný šaty. A tím, že jsem trochu šila (hlavně pro svoje vlastní potřeby), upcyklovala jsem si pro sebe a moje mamka šila, tak jsem si řekla, že zkusíme vymyslet nějaký šaty a uvidíme, jak to půjde. Lidem se první šaty líbily, tak sem jich dělala víc a víc a těsně před tím, než jsem obchod uzavřela, se to stalo mým novým byznys plánem – teď nebudu podnikat skrze kamenný obchod, ale zkusím se uživit jenom těma šatama, a tak vzniklo zkomnaty.
Téma udržitelnosti pro Vás bylo vždy důležité?
Asi se to tak dá říct. Vyrůstala jsem v rodině, kde se vždy šetřilo, takže pro mě bylo normální chodit nakupovat do sekáče. Tím neříkám, že jsem si jako malý dítě uvědomovala, že je to udržitelná forma nákupu, každopádně to pro mě bylo strašně přirozený. V teen letech to sekáčování přešlo v přešívání oblečení. A co se udržitelnosti celkově týče, tak mě to v dnešní době přijde taková norma. Mně přijde i divný třeba netřídit odpad. Já jsem se tak začala i stravovat, byla jsem devět let vegan, teď jsem vegetarián. Zkrátka mi přijde normální snažit se nepůsobit planetě ještě větší zlo. Tím neříkám, že nemám žádnou stopu, mám definitivně velkou stopu – lítám do Finska, ale každý se můžeme snažit v rámci svojí kapacity.
Popište mi svou tvorbu třemi slovy.
Pizza, sushi, svíčková – tři věci, na které máte vždycky chuť a nikdy nevyjdou z módy (stejně jako moje šaty).
Pizza, sushi, svíčková – tři věci, na které máte vždycky chuť a nikdy nevyjdou z módy (stejně jako moje šaty).
Kde hledáte inspiraci pro své kolekce, jsou nějaká místa / lidé / témata, ke kterým se často vracíte?
Inspiraci nacházím určitě úplně ve všem co dělám, kam chodím a v lidech, které vídám. V poslední době to je ale nejvíc Finsko, takže hodně příroda. A posledně ty modrý šaty byly podle mýho oblíbenýho obrazu Vincenta van Gogha, který mám i vytetovaný, to bylo moje první velký tetování. Nebo třeba když jsem byla teď ve Vídni, místní kavárenská kultura mě taky dostala – čímž byly také inspirované šaty Soda Zitrone, protože miluju ty bublinkový nápoje. Šaty Cloudbberry byly zase inspirovány podle bobulky, která roste v Laponsku jenom dva týdny v roce.
Šaty Cloudbberry byly inspirovány podle bobulky, která roste v Laponsku jenom dva týdny v roce.
Až třetinu roku trávíte ve Finsku, vnímáte rozdíl přístupu Finů k módě?
Pro finský trh neprodávám, takže na tuto otázku nemůžu úplně odpovědět. Ale čistě na základě vlastního dojmu…žiju za polárním kruhem a tam se lidi oblékají spíš tak, aby jim nebyla zima. Nicméně obecně řečeno – sekáče jsou tam výborný, obrovský jako obchoďák a koupíte tam všechno od dříví do kamen po oblečení, nádobí atd. Takže kultura spotřebitelství z druhé ruky tam určitě jede. Na jihu v Helsinkách je to pak samozřejmě hodně o módě. Velkým trendem je třeba Marimekko (nadnárodní značka, která prodává i u nás)….myslím, že my v Česku úplně nemáme brand, který by oslovil celý stát takovým způsobem jako Marimekko ve Finsku. Proslavili se printem kytiček a lidi ve Finsku to kupují od nejmladší po tu nejstarší generaci.
Ještě jednu věc zmíním o Finsku, co se módy týče – vůbec se nebojí nosit extravagantní brýle, a teď nemyslím sluneční brýle, ale normální dioptrický brýle. Běžně potkáte starou paní s cool růžovýma brýlema nebo třeba politici nosí brýle jak Harry Potter. Je to fun, je to dobrý a lidi se toho vůbec nebojí.
Ještě jednu věc zmíním o Finsku, co se módy týče – vůbec se nebojí nosit extravagantní brýle.
S jakými materiály nejraději pracujete a proč?
Pracuju výhradně s přírodními materiály a když pracuju s něčím umělým, tak to mám z druhé ruky…mám i bavlny, který jsou z druhý ruky. Nejlíp se mi šije z tvrdších materiálů, třeba pevná strukturovaná bavlna, len atd. Z viskózy se mi naopak šije hrozně, ale miluju ji, takže z ní šiju – teď zrovna si od ní dávám oddych. Dále nejradši šiju z látky zajímavé barvou nebo vzorem.
Můžu si jako zákaznice objednat něco na zakázku?
Po předchozí komunikaci to jde. Na zakázku šiju jenom svoje střihy, ale můžu to vytvořit z jiného materiálu a ideálně z toho, který vidíte na e-shopu, protože ten mám na skladě. Je ale potřeba si uvědomit, že každá látka se chová jinak a nemusí být vhodná pro ten který střih, takže to může být risk, se kterým je třeba počítat.
Jak chcete, aby se ženy ve Vašich šatech cítily?
Výjimečně. Já bych chtěla, aby se za ženskýma lidi otáčeli, a teď nemyslím chlapy. Prostě takovej ten pocit, že jdete po ulici a někdo se za váma otočí, že vám to sluší. Zkrátka chci dát výjimečnost do všedního dne.
Chci dát výjimečnost do všedního dne.
Co je podle Vás na práci módní návrhářky v Brně specifické?
Máme tu skvělé zákazníky, 30% mých objednávek je z Brna, což je hodně, a to mi říká něco o místní klientele. Chtějí se nějak oblíkat, zajímá je, odkud šaty pochází. Nevadí jim dát za šaty 3 000, když znají jejich původ a to je pro mě důležitý. Jinak ale nejsem jeden z brněnských tvůrců, který jde vidět, takže místní komunitu neprožívám tolik, ale taky si uvědomuju, že toto město je úžasný pro lidi, co tvoří – máme tu skvělý markety atd.
Jaké jsou největší výzvy podnikání v módním průmyslu jako menší podnikatelka?
Asi jako s každým podnikáním – pokud děláte na sebe, tak nemáte paycheck, nevíte kolik vyděláte každý měsíc. Já nikdy netoužila po tom být podnikatelkou, protože tohle je pro mě extrémně stresující věc. Naštěstí jde všechno v pohodě, ale myslím si, že pro někoho to opravdu není. Na jednu stranu dělám skvělou práci, kterou miluju, ale taky to něco stojí a stojí to právě to duševno – můžu sice s prací skončit v osm večer, ale reálně nad tím pak přemýšlím ještě v posteli, protože jsem neskončila a pořád to v sobě mám.
Proto jsem i vyhořela s Retro Komnatou, vzala sem si toho na sebe moc a najednou z toho, co byl můj sen, už jsem to dál dělat nechtěla. Takže se snažím si čas hodně dobře zorganizovat a každej den si udělat čas i na sebe. Zaběhat si, jít do posilky, zkrátka něco dělat pro sebe, aby mě to nepohltilo.
Jaká je Vaše vize do budoucna?
Moje sestra je grafička a já jsem si vymyslela, že bych chtěla vytvořit svůj vlastní vzor na látku. Zkonzultovala jsem to s ní, vzor už máme a teď ještě vybírám českýho výrobce, který by mi ji vyhotovil.
A jinak hodlám pracovat a fungovat tak, jak pracuju doteď. Jak už jsem říkala, naštěstí vše funguje skvěle. Ještě k tomu, jak jste se mě předtím ptala, jestli bych chtěla někoho dalšího zaměstnat – zaprvé jsem špatná v delegování práce a zadruhé, to odosobnění, že tu práci neděláte svýma rukama, myslím si, že by mě to pak už ani nebavilo. A taky když něco pokazím, tak se můžu zlobit jenom na sebe.
Johana Skálová
Studovala jste design oděvu ve Zlíně, jak na studia vzpomínáte?
Do Zlína jsem přicházela s jasnou vizí – posunout se v návrhářské tvorbě na další úroveň. Nové prostředí mi nabídlo prostor i impulzy, které mou cestu zásadně ovlivnily. Už během studia na střední škole jsem aktivně tvořila a své kolekce taky prezentovala na přehlídkách jako Malá noc módy v Brně nebo We’re NEXT! v Praze. Díky škole jsem ale dostala příležitost vystoupit i na pražském fashion weeku – nejprve jako finalistka soutěže Van Graaf Junior Talent a později v rámci ateliérové přehlídky, kde jsem odprezentovala svou bakalářskou kolekci ROOTS.
Právě kolekce ROOTS pro mě představovala přelomový moment. Z jejího konceptu čerpám i dnes, stal se základem mé značky a určujícím bodem její identity.
Zásadním momentem se zpětně ukázala být i pandemie COVID-19. I když mé studium mírně narušila, přinesla zároveň cenný čas k zastavení a reflexi. V té době jsem si ujasnila, jaké hodnoty chci skrze svou tvorbu předávat a jakou roli by podle mě měla móda v dnešním světě sehrávat – nejen estetickou, ale i etickou.
Během pandemie jsem si ujasnila, jaké hodnoty chci skrze svou tvorbu předávat a jakou roli by podle mě měla móda v dnešním světě sehrávat – nejen estetickou, ale i etickou.
Co Vás přivedlo k módě a proč jste se rozhodla zůstat právě v Brně?
Vyrůstala jsem v Brně a od mala jsem ráda šila, vymýšlela nebo kreslila, takže to byl nejspíš přirozený sled událostí. Když přišlo na výběr střední školy, oslovil mě fashion design na brněnské SŠUD. V Brně mám svou rodinu i přátele a zastávám názor, že v dnešní době se dá tvořit odkudkoliv.
Co je pro Vaši tvorbu specifické?
Ústřední tématem mé tvorby je velikostní variabilita. Tvořím primárně pro ženy, a proto vím, že jsou změny pro naše tělo přirozené. Proto navrhuji tak, aby se oblečení dalo nosit i v průběhu let. Neomezuji se striktně na konfekční velikosti. Místo toho používám promyšlený systém stahování pomocí tunýlků a stužek, díky kterému si můžete oděv přizpůsobit přímo na vaši postavu. Zároveň stahování na stužky používám i jako designový prvek. Můžete s nimi oděv různě řasit a měnit jeho podobu každý den.
Tvořím primárně pro ženy, a proto vím, že jsou změny pro naše tělo přirozené.
Kde hledáte inspiraci pro své kolekce? Jsou nějaká místa, lidé nebo témata, ke kterým se často vracíte?
Vyrůstala jsem obklopená ženami. A řekla bych, že mě hodně inspirují mé 2 sestry i moje maminka. Sesterství mě přivedlo k myšlence velikostní variability, protože každá z nás má jinou postavu a já si přála, abychom měly oblečení, které nám padne všem třem. Této myšlenky se držím i při návrhu jakéhokoliv nového kousku. Často také jezdím na naši chalupu, kde vzniká i hodně fotek a celkově obsahu na sociální sítě. Na tomto místě vždy vypnu a načerpám sílu do dalších pracovních dní.
Změnil se Váš pohled na módu v posledních letech? Jak reagujete na otázky udržitelnosti nebo zpomalení módního průmyslu?
Ano, určitě. Tím, že udržitelnost a lokálnost jsou jedním z hlavních pilířů mé značky, musím se nad touhle otázkou zamýšlet prakticky každý den. Nejvíc mě těší, že to tak vnímají i mé zákaznice. Zásadní změny v mé tvorbě přicházely postupně. Po studiu na vysoké škole jsem vytvořila poslední ucelenou kolekci, kterou rozvíjím dodnes. Jednotlivé kousky přidávám postupně počas celého roku a nechávám si víc času na designování. Vytvářím tak kvalitní produkt, který vydrží nositelce dlouhá léta.
Má tvorba je aktuálně hodně zakázková, protože se snažím zákaznicím vycházet hodně vstříc, co se týče střihových preferencí nebo barevnosti. Nemám příliš prostor tvořit věci tzv. “na sklad”, co je v konečném důsledku taky jistá forma nadprodukce. Pokud se mi povede vytvořit něco navíc, většinou si to svou majitelku najde opravdu rychle.
S jakými materiály nejraději pracujete a proč?
Na materiálech mi vždy hodně záleželo. Vždy se snažím dohledávat původ látek, s kterými tvořím. Ve své tvorbě tedy upřednostňuji přírodní lokální materiály a nejraději pracuji s bavlnou z české textilky Mileta, kvůli její kvalitě a vlastnostem. Zároveň také nakupuji i deadstock látky, které dlouhá léta ležely ve skladech v ČR a díky českému projektu Textil Mountain mohou nadále sloužit svému původnímu účelu.
Ve své tvorbě upřednostňuji přírodní lokální materiály a nejraději pracuji s bavlnou z české textilky Mileta, kvůli její kvalitě a vlastnostem.
Když navrhujete, máte na mysli konkrétního zákazníka? Koho si představujete?
Když navrhuji nové kousky, představuji si hlavně, jak se v mém kousku budou mé zákaznice cítit. Záleží mi na tom, aby se každá žena v mých modelech cítila dobře – aby jí seděly nejen střihově, ale i pocitově. Největší odměnou je pro mě to, když vidím, že mé oděvy nosí s radostí a stávají se přirozenou součástí jejího každodenního života.
Co je podle Vás na práci módní návrhářky v Brně výjimečné nebo specifické?
Brno je velmi příjemné a přátelské město. Je tu milá komunita tvůrců, kteří se navzájem znají a podporují. Brno mi poskytuje stabilní zázemí, ale díky online prostoru můžu svou značku rozvíjet i mimo jeho hranice.
Brno je velmi příjemné a přátelské město. Je tu milá komunita tvůrců, kteří se navzájem znají a podporují.
Jaká jsou úskalí podnikání v módním průmyslu jako menší podnikatelka?
Největší úskalí menšího podnikatele z mé zkušenosti je, že musí v rámci své práci zastávat spoustu pozic. Nejste jen osoba, co navrhuje nebo šije. Jste taky marketér, content creator, social media manager nebo správce eshopu. Někdy je to trochu časově náročnější skloubit všechny tyto pozice dohromady, ale jsem ráda, že se mi to v rámci možností daří bez větších kompromisů.
Jak vypadá váš běžný den v ateliéru?
Zatím pracuji ve svém ateliéru doma, co má své výhody i nevýhody. Můžu si užít trošku pomalejší ráno, ale pak musím rozumně přerozdělit svůj čas mezi samotné šití, zákaznický servis, vytváření contentu nebo schůzku se zákaznicí. Díky tomu, že se tolik činností nedá reálně stihnout v jednom dnu, je pro mě každý den v ateliéru jiný.
Kromě návrhu oblečení se věnujete také ručnímu tkaní a tvoříte i designové bytové doplňky, co dalšího chystáte do budoucna?
Právě na ruční tkaní mi v posledním roce nezůstalo moc času. Je to pro mě zcela meditační činnost, která mě velmi baví. Takže doufám, že se mi k němu povede zase na chvilku vrátit a vytvořit krásné interiérové doplňky z české vlny.
Alexandra Kopúnek / KHAKU
Máte dokončené magisterské studium na FaVu, jak moc Vás připravilo na tvorbu vlastní značky?
Myslím si, že vůbec – má to takové dvě roviny. Občas se zpětně ohlédnu za tím, jestli jsem neměla raději studovat na UMPRUM nebo ve Zlíně, kde bych se více naučila řemeslu a tvorbě vlastní značky. Zpětně jsem ale ráda, že mě FaVu vychovala jako člověka s kritickým přemýšlením a pohledem na svět, který mám. Takže FaVu jako taková mi vzdělání pro budování značky KHAKU neposkytla, to je moje vlastní krvopotné vydobití.
Co mi ale poskytla, byl velký prostor na seberealizaci. Systém kreditů je nastaven tak, že má člověk spoustu času, aby ho mohl trávit nad svou tvorbou a v tomto mi škola poskytla záštitu. Vím, že na jiných školách požadují přítomnost v ateliéru 24/7 a každý týden nosit novou tvorbu, což bych kapacitně / časově nezvládala. Co se týče kritického přemýšlení o světě – svou tvorbu propojuji s koncepty a dovoluji si tvrdit, že mají nějakou úroveň oproti např. těm prvoplánovým středoškolským.
FaVu jako taková mi vzdělání pro budování značky neposkytla, to je moje vlastní krvopotné vydobití. Co mi ale poskytla, byl velký prostor na seberealizaci.
Což mi nahrává na mou druhou otázku, že se ve Vaší dnešní tvorbě propojuje volné a užité umění, což předpokládám vychází právě z Vašeho studia na FaVu?
Ano, ono to tak vlastně i začalo. Lidé se mě často ptají, proč zrovna kimona. Studovala jsem spíš konceptuální umění, ke kterému vždy vznikne nějaký artefakt, který není nutně nějakým způsobem vypovídající – stačí, že je k němu A4 textu, což byl jeden bod, který mi nevyhovoval, protože jsem často měla pocit, že se kvalita samotného artefaktu opomíjí.
Když už artefakt vznikl, tak se většinou válel někde po chodbách, kde se na něj zapomnělo. V reakci na to jsem měla potřebu, aby to, co vytvořím, sloužilo k něčemu víc, než to jen zavěsit na stěnu nebo to někde opřít. Proto jsem začala pracovat s textilem a časem jsem přešla na kimona, protože asijská kultura mi byla už od střední školy blízká. V té době jsem měla dokonce pár nejlepších kamarádů z Číny.
Někteří lidé si myslí, že když tvořím kimona, musím být extrémní fanoušek japonské kultury – kterou mám ráda, ale tak exoticky to vlastně vůbec nevnímám. Obecně by se dalo říct, že hledám cesty, jak do každodenního outfitu zakomponovat něco zajímavého a kimono je v tomto vděčné, svým tvarem jako by kopírovalo malířské plátno. Občas se i stydím označovat svou tvorbu jako kimona, protože tradiční kimono má mnoho dalších významných predispozicí.
Hledám cesty, jak do každodenního outfitu zakomponovat něco zajímavého a kimono je v tomto vděčné, svým tvarem jako by kopírovalo malířské plátno.
Předpokládám ale, že většina lidí vnímá Vaši tvorbu jako kimona, je o ně v Česku zájem?
Ano, okolí moji tvorbu jako kimona vnímá a z toho úhlu pohledu bych řekla, že o ně zájem je. Často se mi ozývají právě lidé, kteří preferují japonizující styl. Další klientelu tvoří např. lidé, kteří si chtějí obléct něco trochu extravagantnějšího nebo jiného.
Proč by měl člověk, který nemá zkušenost s tímto původně japonským oděvem, autorsky přetvořeným Vašima rukama, dát kimonu šanci?
Je to hrozně pohodlné a zároveň to vypadá dobře. Na design marketech mi lidé často říkali, že se jim kimona moc líbí, ale neví, k čemu by je nosili – právě že ke všemu. Já nosím kimono třeba po hot józe nebo když jdu ven s kamarády a nemám náladu vymýšlet něco speciálního – dám all black outfit, na to kimono a hned to vypadá, že jsem se snažila. Kimono můžete vzít klidně i do divadla nebo na společenské akce. Díky jeho střihu se dá krásně vrstvit, což je jeho velká výhoda.
Jednou jsem udělala takový malý experiment na design marketu, kde sem chtěla, aby si kimona vyzkoušelo co nejvíc mužů (střihy uzpůsobuji tak, aby seděly i konfekční pánské velikosti M). A skutečně, několik se nechalo ukecat a byli překvapení, jak je to pohodlný oděv. Neměli ale odvahu to potom nosit reálně dál, a proto si kimono nekoupili.
Zaujal mě Váš zájem o magické folklorní rituály, je to něco, co inspiruje Vaši tvorbu dodnes?
Aktuálně je to mojí hlavní inspirací.
Jako zákazník si objednám z Vašeho e-shopu. Můžu si objednat i něco na zakázku?
Ano, to se děje běžně. Lidé mi často píšou, že se jim líbí nějaké vyprodané kimono, tak se dohodneme, že ho při tvorbě trochu zvariujeme, protože základem mé značky je, aby se žádný kousek neopakoval.
Základem mé značky je, aby se žádný kousek neopakoval.
Což je i něco, kvůli čemu jsem musela přehodnotit fungování značky a cenotvorbu. Ve chvíli, kdy ušiju třeba 9 kimon za 2 měsíce, tak se musí všechno znovu nafotit, přeměřit, připravit a hodit na e-shop. V dnešní době dáte za profesionálního fotografa min. 5 tisíc korun, to máte zhruba 500 na kimono. Krom toho na každé kimono nakupuji látku zvlášť, nekupuji 20 metrové role. To vše se muselo na ceně projevit.
Odkud jsou Vaši zákazníci?
Převážně z Česka, pár je jich i na Slovensku.
Jaké byly největší výzvy při budování značky KHAKU?
Jak jsem již načrtla, bylo to především uvědomění si cenotvorby a snaha na základě toho dále fungovat. Na začátku jsem se ji snažila budovat dostupně, aby si lidi mohli koupit něco pěkného, což byl dost naivní a nezkušený pohled. Půl roku jsem měla kamenný obchod na Milady Horákové, což mě hodně naučilo o financování celého projektu. Člověk najednou začne výdaje rozpočítávat do tabulek. Tam nastala ta největší výzva – musela jsem si uvědomit a přiznat, že musím tvořit luxury brand, kimona musely stát od 6 tisíc navrh, což už je luxus. Podle toho sem musela začít značku i prezentovat.
Tam nastala ta největší výzva – musela jsem si uvědomit a přiznat, že musím tvořit luxury brand.
Jaká je Vaše vize do budoucna?
Chtěla bych dál vytvářet oděvní klenoty, dokonce jsem si i začala hrát s tvorbou samotných šperků.
Jaké rady byste dala začínajícím návrhářům / návrhářkám, kteří se chtějí věnovat vlastní tvorbě?
Asi bych dala dvě. Zaprvé, naučit se řemeslu. Já jsem třeba hodně omezená v tom, že jsem nechodila na střední oděvní školu, takže neumím dělat střihy a jsem v tomto ohledu odkázaná na jiné. Když dobře znáte řemeslo, víte, co si můžete dovolit a inspiruje vás to dál. Zadruhé, je podle mě podstatné si uvědomit, že člověk má čas na to se prosadit. Jako čerstvý dvacátník máte pocit, že musíte všechno zvládnout do třicítky. Ono to tak ale není, máte na to celý život. Zpětně si uvědomuji, že jsem ráda za spoustu věcí, které mi nevyšly.
Na vlastní pěst
Každý měsíc mapujeme tři brněnské podnikatele, kteří si sami vyšlapali cestičku vstříc vlastní kariéře. Vedeme s nimi rozhovory, fotíme exkluzivní obsah a zveme vás do zákulisí těch nejzajímavějších projektů, které v našem městě vznikají.