Brněnská klubová scéna zblízka, díl II: Lepší místa pro život
Přestože vše funguje, shodují se kluby na společném jmenovateli v podobě nízkého rozpočtu na provoz. Nedostatek financí na jedné straně vyvažují svým entusiasmem a zapálením pro věc nejen provozovatelé podniků, ale i všichni, kdo místa pravidelně navštěvují. Dalo by se říci, že tato místa fungují ryze na vnitřní lidské potřebě potkávat se s dalšími lidmi, sdílet svou i jinou představu o kultuře, vést dialog, ale také se třeba společně stravovat. Sednout si k jednomu stolu a diskutovat o hudbě či jiném umění se dá totiž klidně hodiny.
Od centra, co by kamenem dohodil, na trase mezi zastávkami Česká a Grohova, tam na ulici Slovákové sídlí od roku 2009 Vegalité. Název se údajně odvíjí od francouzského slova égalité, tedy rovnost, která by se dala pomyslně vidět ve využívání ne velkého pódia v sále. V noci se na stagi hraje, v poledne obědvá. Na prkna, co znamenají svět, se tak ve Vegalité může postavit kdokoliv. „Po několika certifikátech výjimečnosti od Trip Advisoru jsme nyní druhým rokem v řadě šťastnými nositeli zlatého titulu v Czech Vegan Restaurant Awards,“ odpovídá Jiří Malenovský, člen hudební skupiny Same River Twice a dlouhodobý provozovatel klubu, na otázku, co považuje aktuálně za jeden z největších úspěchů.
Restaurace je ryze veganská, a tohle vymezení nemálo souvisí i s komunitou, která se s klubem dlouhodobě pojí. V době krize, během covidu, rozjeli značku Kimčiláda, což je speciální směs kvašené zeleniny a mořských řas na způsob kimči. Letos se chystáme pustit do světa čtvrtou unikátní recepturu. Kimčiláda se honosí i různými ochrannými známkami a znalci tvrdí, že se jedná o nejlepší české kimči vůbec. V kreativitě neustrnuli a jejich kočovná značka piva VEG*ALE, což je svrchně kvašené pivo, slaví úspěch. „Vždy jej vaříme s jinou recepturou a chmely a téměř pokaždé taky v jiném minipivovaru. V těchto dnech točíme poslední sudy letního devítistupňového speciálu Mája z pivovaru Chmelnice v Napajedlech a zároveň už začínáme připravovat nové kooperační pivo s rousínovským pivovarem Pivečka.“ Zabývají se však rovněž výrobou vlastního koření s názvem Universal a chystají i vlastní kávu s názvem KILL the punx coffee.
Ale zpátky k hudbě. Klub se řadí mezi stálice brněnského undergroundu a organizuje koncerty zejména tvrdších kytarových žánrů. „Vznikli jsme v relativně hluché době, kdy hardcore a punk kapely neměly v Brně moc kde vystupovat a my tu díru úspěšně vyplnili. Kdysi jsme dělávali na sto padesát akcí za rok, ale časem, se vznikem nových míst, u nás tato frekvence výrazně poklesla. Nyní jsme si našli takovou, pro nás příjemnou, laťku, která sestává ze zhruba šesti desítek eventů ročně,“ doplňuje Malenovský. Zároveň prozrazuje, že se začínají postupně otevírat i interpretům, které by ještě před lety nezvali, stále se jedná o underground, ale už je u nich možné zaznamenat jména notoricky známá, byť setrvávající v nekomerční sféře. Posun nastal s využíváním předprodejových kanálů, což výrazně zjednodušuje odbavení při příchodu na koncerty a komunikaci s hudebním publikem.
„Ve fungování klubu a celkového našeho konceptu jsou dvě období. To před covidovou pandemií a to po ní. Jsou to dva zcela rozdílné světy a je zjevné, že v tom prvním se nám existovalo nesrovnatelně lépe. Následovalo negativní ekonomické domino v podobě vysoké inflace, energetické krize, růstu DPH apod. Nyní žijeme ve světě, kdy kultura, a zejména pak ta nezávislá, musí intenzivně bojovat o své místo na mapě. Na akce chodí znatelně méně lidí, a tak celý sektor trpí nedostatkem financí. Je to každodenní boj v nových podmínkách, ale snažíme se v nich efektivně zorientovat a co nejrychleji na ně reagovat,“ vysvětluje Malenovský, co klub a kulturní sektor obecně nejvíce tíží.
Přesto se jim daří bookovat čím dál zajímavější jména a klub vyprodávat. Mohou se pochlubit koncertem legendy polského punku Dezerter, která funguje už od roku 1981 a hraje pro několika tisícová publika. Podobně tomu je i v případě anglických Peter and the Test Tube Babies nebo španělských Viva Belgrado. Pro klub je stěžejní komunita, která se opakovaně vrací. Věhlas klubu se rozptýlil i do světových médiích.
Vznikli jsme v relativně hluché době, kdy hardcore a punk kapely neměly v Brně moc kde vystupovat a my tu díru úspěšně vyplnili.
Vegalité je v současnosti jednoznačně multinacionálním prostorem. Na jednoho českého hosta připadne zhruba jeden host zahraniční. Vlivem společenských, politických, ale i socioekonomických změn se podle Malenovského mění i žánrový nositel kritického poselství hardcore-punkových interpretů. Čím dál častěji se proto ve Vegalité objevují i žánry mnohem melodičtější jako třeba: cold wave, new wave, post-punk atd. Aktuálně zve Malenovský na klubový festival BATCH, v jehož rámci u nich vystoupí australské The Empty Threats nebo francouzské Denuit.
„Všechny naše koncerty spojuje především jedna zásadní myšlenka, a tou je rozvoj kritického myšlení a snaha o změnu světa v lepší místo pro život. I proto se Vegalité řadí mezi kluby se sklonem k aktivismu. Je zde znatelná touha probouzet lidi k akci. Po celou dobu fungování jsou ve spojení s neziskovým sektorem, zajímají se o edukační aktivity. Aktuálně se například zapojují do projektu Zpomal. Má se jednat o udržitelný slow fashion second hand, který dá druhý život výběrové módě.
Klub v budově fary. Kafara v Obřanech na ulici Fryčajově, je jeden z nejzajímavějších kulturních počinů, které tato okrajovější část města zaznamenala. V historické budově z 18. století v pozdně barokním slohu vznikla v jeho přízemí nejprve kavárna. Té klub vděčí za aktuální název. Do prostor pro koncerty, divadla, výstavy a jiné akce se stoupá do prvního patra, což je pro klub lehce netypické. Za vznikem Kafary stojí Martin Smělík s partnerkou Barborou Gajdošovou, kteří jsou aktivní v elektronickém projektu Carya a angažovali se rovněž v organizaci festivalu Obrfest.
Co může být pro Kafaru nepříznivé, je vzdálenost od centra. Ti, co jsou zvyklí na docházkové vzdálenosti, se mohou chvíli rozhodovat, ti, co jim nevadí se projít podél Svitavy či sednout na tramvaj, mají možnost stát se účastníky komorních neopakovatelných zážitků. Kapacita klubu se pohybuje okolo padesáti lidí, což v praxi ale znamená, že provoz nelze financovat jen ze vstupného. „Kavárna funguje v běžném denním provozu a pokud se zrovna nekoná koncert, lze si horní patro i pronajmout. Bývají tady oslavy, dokonce i svatby. Probíhají zde výtvarné workshopy, šicí a rukodělné dílny. Jako místo pro svoje klauzury si Kafaru vybrali studující z FAVU. Spolupracujeme také s neziskovými organizacemi, naposledy jsme zde v rámci festivalu Wake Me Up When September Ends představili DIY nakladatelství Adolescent a hostili jsme přednášku Univerzity za klima,“ zmiňuje Jakub Zbořil, současný dramaturg Kafary a člen hudební skupiny Billow.
Mnohdy umělci poprvé hrají právě u nás - ať už zmínění Ida the Young před pár lety nebo třeba Vojtik, Adela Mede, Eastworks a mnoho dalších.
Kulturní prostor funguje od roku 2017, zvládl se udržet i přes obtížné období během pandemie a dalo by se říct, že si každým rokem svou pozici upevňuje. „Mísí se u nás lidé z různých komunit, zavítají k nám návštěvníci holdující folku, tvrdší hudbě, ambientu, elektronice i „obvyklí podezřelí“ z nezávislé kulturní scény, na které narážíme na akcích a festivalech napříč republikou. Do toho se mísí rodiny s dětmi a místní starousedlíci z Obřan a Maloměřic. Chceme být uvolněným, přátelským prostorem pro lidi, kteří si rádi užívají komorní události. Těší nás, že jsme prostorem, který se soustředí i na nová jména - mnohdy umělci poprvé hrají právě u nás - ať už zmínění Ida the Young před pár lety nebo třeba Vojtik, Adela Mede, Eastworks a mnoho dalších,“ reaguje Zbořil na otázku, jak vnímá klub v rámci Brna a kulturního fungování obecně.
Za vrcholy posledních let považuje například klavírní koncert fvck_kvlta, tehdy jeden ze dvou v ČR, dále koncert Ireny a Vojtěcha Havlových k jejich poslední desce, nebo třeba nedávný koncert Ida the Young, kdy vytáhli pódium směrem do ulice, což je odvážný krok vzhledem k tomu, že se dům bývalé fary nachází v obytné zástavbě. Pokud Brňákům nevyjde navštívit klub během roku, určitě stojí za pozornost festival Obrfest, jehož programu je Kafara součástí a hostí ve svých prostorách jednu stage festivalu.
V jiné historické budově, centru o dost blíže, se nachází Jazz bar U kouřícího králíka, který už zde funguje přes dvacet let a aktuálně jej provozuje Pavla Střechová, zpěvačka a majitelka PR agentury Bílý medvěd. Dům, který se nachází v zatáčce a je na něj vidět z tramvaje po cestě od Mendláku na Poříčí, je z vnějšku poeticky porostlý břečťanem. V přízemí domu se nachází cukrárna Sorry – pečeme jinak. Ve sklepních prostorách je pak klub. Pro neznalé působí místo tajuplně, ale hned po vstupu dovnitř člověka obejme útulný prostor, který je součástí brněnského podzemí. Jazz si do tohoto domu zvali majitelé, manželé Macháčovi, už v 90. letech, kdy podnik pojmenovali po baru z jednoho z filmů pro pamětníky. Pavla Střechová zde začínala spíše jako zpěvačka, působila v kapelách Ozvěna, Bokomara a Progres.
Věhlas klubu přesahuje hranice nejen ČR, ale i Evropy. Muzikanti se potkávají napříč žánry i světadíly.
Po profesionální dráze s kapelou Progres a po rodičovských povinnostech se ke zpěvu vrátila, tentokrát už spíše pro zábavu, o to víc může pobavit, když od točení piva za barem odskakuje na pódium. Klub nevnímá jen jako místo, kam zajít na koncert, ale i jako útočiště, kde se zkrátka pohybují a pobývají hudebníci či jiní umělci, má komunitní charakter a pro ni osobně představuje jakousi druhou rodinu. Výhodou klubu je dobrá odhlučněnost. A když se nechají zavřená okna, běžně se po koncertech jamuje do ranních hodin. K dispozici je piáno, bicí souprava a kytara, takže i bez vlastních nástrojů se může člověk bez obav projevit.
Mezi hudebními akcemi se do klubu dá zajít na standUp, filmový klub, výstavy obrazů či soch a nově přibyly i ukrajinské večery Zvidky Ty? „Za poslední domu nám přibylo zahraničních návštěvníků, a to nejen z řad studentů, kteří jsou našimi stálými hosty, ale i turistů, kteří se naučili klub vyhledávat pro jeho neopakovatelnou atmosféru. Přes léto pak proběhl již druhý ročník Open Stairs - takový busking - člověk se na té zahrádce porostlé břečťanem cítí skoro jako na dovolené,“ odpovídá Střechová na otázku, co se v klubu za poslední léta změnilo.
I v těchto místech se dá u programu občerstvit, jako speciality uvádí domácí chleba s tvarůžky nebo škvarky, toasty, bramboráčky s kimči, guláš a sezonní polévku dne. Mimo to se dá v klubu i obléknout. Trička s motivy králíků muzikantů jsou tak žádaná, že začali dělat i dětské velikosti. „Tatínci si je odnáší po oslavě narození dítěte, takže si pěstujeme dorost,“ směje se Střechová. Na otázku, co je pro klub nejpalčivější, odpovídá Střechová, že jsou to samozřejmě finance.
Do klubu se daří zvát tu a tam i zahraniční hráče, v minulosti zde zahrála například Shanna Waterstone. Místo požadované oddělené backstage se zrcadlem hvězdě nabídli část sklepa a na koncert se náramně vzpomíná. Problém je spíš adekvátně zahraniční kapely zaplatit. „Věhlas klubu přesahuje hranice nejen ČR, ale i Evropy. Muzikanti se potkávají napříč žánry i světadíly. O místech, kde rádi hrají si řeknou. „Když se mě někdo ptá, kam na tak skvělé kapely chodím, odpovídám, že si mě vyhledají samy. Já bych jen potřebovala nafukovací kalendář,“ směje se Střechová.
