Brno v rozkvětu secese: Zvedněte oči a objevte smyslnou tvář moravské metropole
Dekáda, která změnila tvář města
Konec 19. století znamenal pro středoevropskou architekturu výraznou změnu směřování – touha mladých umělců a architektů vymezit se proti rutinnímu historickému slohu a přijít se svěžím pohledem i postupy dala vzniknout novému uměleckému (i životnímu) stylu. Jeho kořeny lze vysledovat k anglickým sociálním reformátorům, nikoho však zřejmě nepřekvapí, že do Brna secese prorostla z Vídně. Město ovládla jen zhruba na deset let na přelomu 19. a 20. století, když ale dnes zvednete hlavu, zjistíte, jak významně se do tváře Brna vepsala a kolik secesních budov, fasád či jejich prvků dodnes na ulicích míjíme. Výraz „míjíme“ pak používáme schválně, v uspěchané každodennosti totiž často chodíme s pohledem slepým k objevování úchvatné architektury, jíž má moravská metropole na rozdávání. Pokusíme se následující fotoreportáží položit alespoň základy k objevům secesního Brna.
V uspěchané každodennosti totiž často chodíme s pohledem slepým k objevování úchvatné architektury, jíž má moravská metropole na rozdávání.
Staré pryč
Době její umění – umění jeho svobodu. Tak hlásal v roce 1898 nápis nad portálem nového pavilonu Secese ve Vídni od architekta Josepha Marii Olbricha. A v Brně nastala na sklonku 19. století pro rozkvět nového směru architektury doba velmi příhodná. Od roku 1895 totiž probíhala tzv. brněnská asanace, tedy systematické bourání historických budov v centru města a jejich nahrazování domy novými. Paralelně s konvenčnějšími budovami historizujícího slohu tak v nově vytvořených prostorech vznikala díla mladých, progresivních architektů. Vyznačovala se dekorativností, využíváním přírodních motivů, výtvarností, členitostí, optimismem či barevnou hravostí.
Vyznačovala se dekorativností, využíváním přírodních motivů, výtvarností, členitostí, optimismem či barevnou hravostí.
Po stopách secesních mistrů
K nejvýraznějším představitelům secesní architektury v Brně patřili žáci vídeňského umělce Otto Wagnera – Leopold Bauer, Hubert Gessner či Bohumír Čermák. Velkou pozornost zaslouží také realizace Františka (Franze) Pawlu a nelze nezmínit Dušana Jurkoviče, jehož stavby využívající folklorní motivy jsou nejen v Brně nepřehlédnutelné. Pokud se chcete o tématu počátků brněnské moderní architektury i o tom, co jí předcházelo, dozvědět více, doporučujeme publikaci Jana Sedláka Brno secesní či knihu Pavla Zatloukala Brněnská architektura 1815–1915 – jejímu editorovi, architektu Petru Pelčákovi také patří náš dík za tipy na zajímavé secesní budovy.
Jako průvodce po secesních perličkách dochovaných do dnešní doby vám také poslouží šikovná 12,5 km dlouhá trasa Secese v Brně na webu. Prohlídky na téma secese dělá též TIC BRNO. A konečně, Brněnský architektonický manuál se aktuálně rozšířil o texty a fotky více než 100 objektů z období 1900–1918.
Z Británie do Jundrova
První brněnský secesní dům a ve své době unikátní stavba i ve středoevropském měřítku. Vilu Anny a Josefa Ludwigových na Veslařské 228 z let 1895–1896 navrhl jejich syn Alois Ludwig, jeden z prvních studentů Wagnerovy vídeňské architektonické školy. Na střídmém dekoru domu zaujmou fresky kolem oken – jedna z nich zachycuje dvojici dívek vzývající slunce, další pak odkazuje ke svatému Václavu. Jundrovská stavba mladého architekta, inspirovaná britskými rodinnými domy, předznamenává období secese, která na svých budovách a průčelích dále rozvíjela zde v Brně poprvé použité motivy.
Secese namísto baroka
Nájemní dům Adolfa, Bernarda a Maxe Kohnových na Starobrněnské dokončený v roce 1899 (jak nám napovídá nápis MDCCCXCIX na fasádě) se začal budovat o pouhý rok dříve na místě asanovaného barokního domu z konce 17. století. Zatímco okolní výstavba se nesla v duchu pozdního historismu, stavba na Starobrněnské 7 již své průčelí odevzdala secesi. Velká část jeho výzdoby ztvárňuje rostliny, věnce, listy, zvířecí motivy, v horní části pak nalezneme dívčí masky. Raně secesní čtyřpatrový dům, v jehož přízemí dnes sídlí hospoda U Třech čertů, původně sestával z 18 bytů o 74 pokojích.
Světlonoška a bohyně jara
Ženský vzdělávací spolek Vesna (což je označení pro slovanskou bohyni jara) vznikl v Brně v 70. letech 19. století. Díky úsilí osobností, jako byla učitelka Eliška Machová či dlouholetý ředitel Vesny František Mareš, se spolek neustále rozrůstal a na konci 19. stol. mu již patřily čtyři budovy. Penzionát na Údolní 10 byl vybaven nábytkem od Dušana Jurkoviče, školu na Jaselské 7 zdobí malby Joži Uprky a konečně školní budova na Jaselské 9, vystavěna roku 1899 podle návrhu architekta Antonína Pfeiffera, se může dodnes chlubit bohatou secesní sochařskou výzdobou průčelí včetně dominantní sochy Světlonošky od Josefa Pekárka.
První moderní rakouský dům
Tímto přízviskem se pyšní Reissigova vila, stavba od Leopolda Bauera z let 1901–1902, kterou si u architekta objednal brněnský právník, ředitel moravské zemské hypoteční banky a člen obecního zastupitelstva Karl Reissig. Místo dekorativní fasády a secesního ornamentu tu Bauer uplatnil racionální geometrismus, v interiéru pak pomocí rozlehlé haly s krbem a otevřeným ochozem i barevných skel rozehrál fascinující ukázku práce se světlem a prostorem. Od 50. let sídlí ve vile na adrese Hlinky 60 Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, který se ji snaží udržovat v původním provedení.
Nová doba
Ačkoli brněnský architekt Antonín Blažek studoval u zastánců historismu Friedricha Ohmanna a Victora Lutze, na jeho pojetí hotelu Slavia na rohu České a Solniční ulice měla zásadní vliv architektura Otto Wagnera, kterou poznal při pobytu na vídeňské akademii. Hotel jako by svými nárožními lodžiemi a kovovými balkony z oka vypadl jednomu z Wagnerových nájemních domů na vídeňské Linke Wienzeile. Slavia byla vystavena v letech 1902–1903, na jejích interiérech se podílel i Dušan Jurkovič, když jejich část v roce 1904 uzpůsobil pro výstavní prostory Klubu přátel umění.
Triumfální Pawlů
Pavel Zatloukal, jehož několikrát zmíněná kniha byla jedním z průvodců při našem pátrání, označuje průčelí nájemního domu Františka Pawlů na Veveří 14 za patrně nejradikálnější secesní průčelí v celém Brně a rozhodně nejodvážnější dílo jeho autora. Výrazný dekor s rostlinnými motivy, 24 pravidelně rozmístěných oken a dvě sochy nad střešní římsou jsou každopádně v zástavbě Veveří natolik oči poutajícími prvky, že nám nedalo, než stavbu z roku 1903 do našeho přehledu brněnských secesních klenotů zařadit. Zajímavostí je, že v letech 1903–1906 v domě bydlel Dušan Jurkovič, než se přestěhoval do vlastní vily v Žabovřeskách.
...patrně nejradikálnější secesní průčelí v celém Brně a rozhodně nejodvážnější dílo jeho autora.
Dva domy, nebo jeden?
Musíme zmínit ještě jednoho žáka Otto Wagnera, totiž architekta Huberta Gessnera, který je označován za čelního představitele takzvané vídeňské secese. U jeho stavby z let 1903–1904 na první pohled zaujmou trojboké arkýře rozpínající se přes 2. a 3. patro či kombinace červeně pálených a zeleně glazovaných cihel. Při zkoumání původně úřední a obytné budovy Okresní nemocenské pokladny si můžete všimnout, že má dvě čísla popisná – Milady Horákové 24 a 26. Vyrostla totiž na místě dvou dřívějších domů a jinak by vznikla mezera v číslování ulice. V letech 2013–2015 proběhla památková obnova stavby.
Bůh vína a plodnosti!
Maska Bakcha (či Dionýsa), řeckého boha vína, opilství, plodnosti a divadla, na nás shlíží z fasády nájemního domu Charlotty Deutschové a stejně jako florální dekor připomínající vinné hrozny zřejmě odkazuje k podnikání rodiny Deutschových, která měla na Pekařské ulici lihovar. Samotný bohatě vyzdobený secesní nájemní dům od architekta Maxe Matzenauera pak najdete na Minoritské 8 v centru Brna. I v interiéru budovy byste dosud našli několik původních secesních prvků, například litinové zábradlí či vyřezávané dřevěné dveře kopírující motivy z průčelí.
Inspirováno Gessnerem
O Okresní nemocenské pokladně již řeč byla. Kousek od ní, na adrese Milady Horákové 12, stojí dům Františka Hory od Josefa Müllera, který je zmíněnému dílu Huberta Gessnera velmi podobný a pravděpodobně jím byl přímo inspirován. Brněnský architektonický manuál na svých stránkách uvádí, že podle ústní tradice v rodině původního majitele, jíž po revoluci citlivě zrekonstruovaný dům stále patří, se na návrhu podílel architekt Dušan Jurkovič, osobní přítel doktora Hory. Hned v sousedství naleznete dům Karla Andreska postavený ve stejné době jako dům Františka Hory taktéž podle návrhu Josefa Müllera.
Kde se koupalo celé Brno
Nadpis této kapitoly prosím berte s rezervou – do Ústředních městských lázní na Rašínově ulici se chodilo koupat spíše měšťanstvo než, dejme tomu, obyvatelé dělnických kolonií, v roce 1946 však byl zdejší bazén jediným otevřeným bazénem ve městě a koupalo se v něm denně na 1 200 osob. Je to s podivem vzhledem k rozsáhlému poškození, které budově přivodilo bombardování z listopadu 1944. Bohužel, tato událost znamenala víceméně konec původní podoby úžasného průčelí Huberta Gessnera, který lázně roku 1905 navrhl a vtiskl jim fascinující prvky geometrické secese. Stavební úpravy následujících desetiletí totiž mnoho původních prvků zásadně pozměnily.
Škardovi od Jurkoviče
Zatímco s žabovřeskou Jurkovičovou vilou je jako s častým cílem vycházek místních i návštěv přespolních veřejnost poměrně dobře seznámena, jiná stavba od Dušana Jurkoviče přímo v centru Brna většinové pozornosti zatím uniká. Je jí nájemní dům na Dvořákově 10, postavený v letech 1908–1909 na místě zbořených jezuitských kasáren. Návrh domu s vysokým volutovým štítem, který podle historika umění Pavla Zatloukala zahájil poslední, modernistickou fázi brněnské asanace starého města, si u Jurkoviče objednal majitel největších brněnských skláren Benedikt Škarda, který pro architektovu vilu v Žabovřeskách vyráběl skleněné mozaiky.
Puristická koruna
Předzvěst meziválečné moderní architektury, pozdně secesní nájemní dům Karla Čupra (1906–1907), najdete na Antonínské ulici 2. Až nenápadná výzdoba fasády a nároží coby strohá věž s korunou na vrcholu dávají tušit, že autor budovy architekt Jan Mráček, jemuž stavitel Čupr projekt zadal, byl též žákem Vídeňana Otty Wagnera. V Brně nejprve pracoval pro Františka Pawlu, pak jako samostatný architekt, v letech 1906–1908 vznikla v nedalekých Luhačovicích podle jeho návrhu vila Kancnýřka, výrazná svým půdorysem do V, orientálním nádechem i vyhlídkovou odstupňovanou vížkou.
Předzvěst meziválečné moderní architektury, pozdně secesní nájemní dům Karla Čupra... dává tušit, že autor budovy byl též žákem Vídeňana Otty Wagnera.
