Kaple osvoboditelů a vzkazy v cele smrti. Káznice na Cejlu je naprostý unikát

V bývalé káznici na Cejlu se dnes běžně konají divadelní představení, festivaly a další komunitní akce, které ji proměňují v živé srdce čtvrti. Zároveň však funguje coby zakonzervovaná připomínka pohnuté historie, utrpení místních vězňů a zločinů totalitních režimů. Podaří se ji po patnácti letech plánování rekonstruovat a proměnit v komunitní centrum? Pojďte se s námi podívat na historii, současnost (a budoucnost?) tohoto podivuhodného objektu.

Sirotci, gestapo i političtí vězni

Věznice na Cejlu byla zřízena dvorským dekretem z roku 1770, který nařizoval vybudovat zemskou káznici pro celou Moravu. Základní kámen budovy káznice byl položen dne 20. července 1772. Po dostavbě a vysvěcení vězeňské kaple Nanebevzetí Panny Marie v roce 1779 však tento objekt sloužil coby sirotčinec pro 147 sirotků z brněnské jezuitské koleje.

Svému původnímu účelu byl navrácen až v roce 1784 z rozhodnutí Josefa II. A byli sem postupně přesunuti vězni ze Špilberku. Věznice měla mužské a ženské oddělení, šestnáct cel, byty zaměstnanců, kanceláře, kapli a pracovní dílny pro vězně, v následujícím století a období před první světovou válku prošel objekt několika stavebními úpravami a od roku 1850 v něm sídlil brněnský zemský trestní soud.

Popěvek kriminálníka Šnajdra po propuštění z věznice na Cejlu, zaznamenaný brněnskou Rovností v roce 1909:

Na Cejlu, v arestě, tam je blaze, / tam lezou blechy, vši po podlaze. / Já je chytal jedna, dvě, tři, / házel jsem je do povětří…

Gestapo, lidové soudy a političtí vězni

Za nacistické okupace během 2. světové války využívalo budovu káznice gestapo coby ženskou věznici – jedna z cel byla transportní pro ženy, které byly odvlečeny do koncentračních táborů. Gestapo běžně v káznici vězně nepopravovalo, k tomuto účelu sloužily Kounicovy koleje. Výjimku tvořila poprava odbojářů Aloise Zavadila a Květoslava Kolaříka, které 12. března 1945 oběsili na půdě (dodnes se zachovaly popravčí háky).

Bezprostředně po válce sloužila jako místo soudu a vykonávání rozsudků tzv. mimořádných lidových soudů, během nichž zde bylo v letech 1945–1948 souzeno a popraveno několik desítek kolaborantů s nacistickým režimem. Exekuce se zde dále prováděly i mezi léty 1949–1952, tedy v době těsně po komunistickém převratu a nástupu totalitního režimu, který objekt využíval pro uvěznění politicky nepohodlných lidí. Popravovalo se oběšením na šibenici umístěné na východním nádvoří. Během dlouhé historie brněnskou káznici nedobrovolně obývaly mnohé významné osobnosti. Jmenujme především maďarského obrozence a jakobína Ference Kazinczyho (1796–1799), falešně obviněného básníka Petra Bezruče (1916) a po neúspěšném pokusu o převrat uvězněného generála Radolu Gajdu (1933). Během období sílících represí na počátku 50. let zde byli vězněni i významní básníci a spisovatelé Jan Zahradníček, Zdeněk Rotrekl a Václav Renč.

Jan Zahradníček (1905–1960)

Jeden z nejvýznamnějších představitelů české spirituální poezie. Jeho otevřenost v odporu proti komunistickému režimu vedla v roce 1952 k odsouzení ve vykonstruovaném procesu za „protistátní činnost“. Vězněn byl na Cejlu, ve Znojmě, v Praze v Bartolomějské ulici a na Pankráci, na Mírově a v Leopoldově. V roce 1956 zemřely jeho dvě dcery na otravu. Zahradníček se na svobodu dostal s velmi podlomeným zdravím až po amnestii v roce 1960, o několik měsíců později umírá.

Objekt byl jako věznice využíván až do roku 1955. V roce 1956 tuto funkci převzala nově postavená vazební věznice v Bohunicích a káznice na Cejlu tak zůstala v podstatě „zakonzervována“ – dodnes si tam můžete prohlédnout cely se vzkazy vězňů vyrytými na dřevěných dveřích. Nebo amatérskou figurální výmalbu bývalé kaple Nanebevzetí Panny Marie v duchu socialistického realismu – propagandistickou malbu osvoboditelů prý jeden z dozorců nechal namalovat přímo zdejší vězně.

Nový život káznice. A co Kreativní centrum?

Do roku 2006 využíval budovu káznice Moravský zemský archiv jako svůj depozitář a Policie České republiky coby příležitostné výcvikové stanoviště. Město Brno se od roku 2009 snaží objekt transformovat v kreativní centrum, jež by se stalo zázemím pro tvůrčí, edukativní a sociální aktivity. Součástí má být i Místo paměti s expozicí věnovanou historii místa a obětem totalitních režimů, jež v prostorách přišly o život. Projekt počítá rovněž s knihovnou či kavárnou. Po mnoha průtazích (architektonická soutěž na podobu centra byla vyhlášena již v roce 2017) získalo Brno letos v květnu na stavbu za 500 milionů nepravomocné povolení. Půlka částky by měla jít z rozpočtu města, zbytek z evropských fondů.

TIC BRNO a Tripitaka

V káznici to ale žije bez ohledu na nekonečné odklady projektu kreativního centra – TIC BRNO pořádá v káznici pravidelné komentované prohlídky, nejbližší je 16. 8. Spolek Tripitaka pak pod hlavičkou projektu Káznice žije! Organizuje multižánrový festival Faktor K a hudební festival Ghettofest. V rámci Káznice studios zajišťuje prostor umělcům v mezinárodním rezidenčním programu a ateliéry pro místní umělce. Dlouhodobým komunitním projektem Barvy brněnského Bronxu rozvíjí místní komunitu a přináší do káznice oslavy hodů (letos taktéž 16. 8.), masopustu a dalších tradičních svátků. V rámci programu Moje první práce v lokalitě podporuje zaměstnanost. Provozuje veganskou kavárnu Café in the Ghetto. A pod značkou Kaznice.Edu vytváří edukační programy inspirované reálnými osudy.

BONUS: Poesiomat

Pokud se vám bude zdát, že u křižovatky Bratislavské a Hvězdovy ulice čouhá ze země periskop ponorky, nenechte se zmást. Jde o Poesiomat, zařízení, které po zatočení klikou vypráví poezii básníků vězněných v káznici, ale také vzpomínky politických vězňů nebo texty současných romských autorů. Na Cejl jej umístil nejen v brněnském veřejném prostoru aktivní spolek Piana na ulici Ondřeje Kobzy.

BONUS č. 2: Káznice ve filmu

Ačkoli budovy bývalé káznice na Cejlu byly v 70. letech 18. století zbudovány jako společná moravsko-slezská trestnice, v letech 1779–1784 fungovaly z rozhodnutí Marie Terezie jako dočasný domov sirotků. K tomuto účelu se prostory pomyslně navrátily v oceňovaném filmu Nabarvené ptáče (2019) režiséra Václava Marhoula. Prostory s tíživou minulostí mají pro filmaře velkou atmosféru a kromě zmíněného filmu bylo záběrů z bývalé káznice použito do kriminálních seriálů Detektiv Martin Tomsa a Labyrint či do psychologického dramatu Posel.

Kuriózní středa

Náš seriál Kuriózní středa představuje brněnské podivnosti a ukazuje město v nečekaných souvislostech.