Neznámé Brno podruhé: Pět míst, která stojí za objevení
Léta tam stál, stát bude dál
Osamocený betonový pilíř vypínající se do výšky 22 metrů nedaleko hráze brněnské přehrady je připomínkou jednoho nedokončeného projektu. Na mysli máme projekt exteritoriální dálnice Vídeň–Vratislav, známé jako Hitlerova dálnice. Sám Hitler si jej totiž prosadil coby součást Mnichovské dohody – dálnice spojující Rakousko a Polsko měla mít 320 km a vést přes Brno, Moravu a Východní Čechy. Přípravné práce začaly ještě v roce 1938, dálnice však nikdy nebyla dokončena a do dnešních dob po ní zbyly rozestavěné mosty či jejich části pohozené v krajině a vedoucí odnikud nikam. Betonový pilíř u přehrady je dnes využívaný coby lezecká stěna.
Na pivo a tvarůžkovou
Když jde člověk na procházku, je nejlepší ji naplánovat tak, aby končila u piva. Občerstvení Na Kamenné Horce je pak určitě ideálním místem, kde ukončit svůj výlet po Hádech. A to nejen kvůli pivu, klobáse, tvarůžkové pomazánce a dalším klasickým hospodským pochoutkám, ale i kvůli nápadité úpravě maringotky ve výčep, přátelské atmosféře a hezkému výhledu na Brno. Obsluha je tu opravdu příjemná, pivo dobré, kolem navíc pobíhají kozy a rostou akáty. Romantika, pohoda, deset z deseti.
Z Orlí na Římák poštou
Římské náměstí samotné ještě nepatří k úplně „objeveným“ místům, ačkoli vánoční Festival zlozvyků a další akce o něm daly vědět širší veřejnosti. Nedaleko se však skrývá ještě jedna lahůdka. Rozlehlý dům U Kamenné panny, průchozí z Orlí na Římské náměstí, býval v 17. století poštou, v prostoru bývalé konírny dnes najdete kavárnu Kafec. Na nádvoří si také můžete prohlédnout středověkou studnu, ke které se váže pověst o dívce Johance, jež se v ní utopila z nešťastné lásky. A kamenná socha zazděná ve dvoře domu ji má představovat. Ve skutečnosti si však můžete na soše všimnout složených křídel, jedná se tedy zřejmě o anděla či mytickou bytost, přenesenou sem z některého z městských zdobených portálů. Stejně tak znamení na nedaleké plastice připomínající čertovu hlavu je pozůstatkem erbu s dvouhlavým orlem, který patřil (tak jako dům) rodu Metzgerových.
Památka na osadu, po níž se slehla zem
Všimli jste si někdy po cestě Žabovřeskou ulicí malé osamocené kapličky v úbočí kopce pod Wilsonovým lesem? Kaple svatého Antonína je pozůstatkem již neexistující samostatné německé osady Kamenný mlýn. Ta se utvořila v 19. století kolem středověkého mlýna na řece Svratce (první zmínka o něm se datuje do roku 1366). Osada o několika desítkách domů, jež disponovala výčepním právem a roku 1857 v ní vznikla textilní továrna A. F. Schwaba a synů, byla k Brnu připojena v roce 1919. V 70. letech 20. století však všechny její budovy, až na zmíněnou kapli, padly za oběť stavbě komunikace z Pisárek do Komína a Bystrce. Dnes, po úpravě Žabovřeské ulice, vyražení nového tunelu a upravení cest do svahu Wilsonova lesa, působí „zapomenutá“ kaplička ještě podivněji (nikoli však ve špatném slova smyslu) než dříve.
Tribuny zarůstající zelení
V Mariánském údolí není možné si nevšimnout prapodivných betonových schodišť, teras a kovových zábradlí, které se čím dál více ztrácí v zeleni a dávají tušit, že tu postupně mizí obrovský areál určený původně pro pořádání akcí. Konstrukce zarůstající lesem jsou pozůstatkem Líšeňských mírových slavností. Ty tvořily nedílnou součást života tisíců Brňanů za minulého režimu. Prvopočátek akce se datuje od 7. srpna 1938, kdy se u Pernikářova mlýna udála manifestace komunistické strany a dělnických svazů.
Na akci tenkrát mohlo být více než 10 000 účastníků, v odpoledních hodinách na ní vystoupil i Klement Gottwald, který ve svém projevu mobilizoval síly k obraně země před fašismem. Od roku 1945 již občané Brna navštěvovali novou podobu těchto slavností, které trvaly až do konce 80. let minulého století. Každoročně se tak do Líšně sjížděli politici z ČSSR a SSSR, umělci a tanečníci. Slavnosti byly jednou z největších akcí svého druhu u nás, pravidelně je navštěvovaly desetitisíce lidí
