Zbrojovka. V legendární továrně se vyráběly kulomety i „Hurvínci“
Od klášterních pozemků k válečné výrobě
Prostor za zábrdovickým klášterem zůstával dlouho prázdný, ohraničený jen železniční tratí do České Třebové. Zlom přišel až s první světovou válkou, kdy tu rakousko-uherská armáda vybudovala rozsáhlé dělostřelecké dílny. Ty během pár let vyrostly v plnohodnotný průmyslový areál. Opravovaly se tu zbraně z fronty, vyráběly náhradní díly děl i zaměřovače pro minomety. Zároveň ale továrna chrlila i zdánlivě obyčejné věci – třeba dřevěné bedničky na munici. Ve statisících kusech. Už tehdy šlo o obrovský provoz, napojený vlastní vlečkou na železnici a připravený na masovou výrobu.
Na konci roku 1918 tu pracovalo 560 dělníků. A jen o pár měsíců později přebírá celý areál nově vzniklé Československo.
Pušky, vagony a první kroky k velkovýrobě
Rok 1919 znamenal zásadní zlom – vzniká Československá státní zbrojovka. Zpočátku ale nešlo o továrnu, jakou si možná představíte. Spíš o kombinaci opravny, montovny a experimentální dílny. Montovaly se tu pušky Mannlicher, kompletovaly granáty, opravovaly železniční vozy. Zbrojovka zároveň řešila klíčový problém moderní výroby: jak zajistit, aby byly všechny součástky vzájemně zaměnitelné. Bez toho by žádná skutečná sériová produkce nemohla fungovat.
Proto vzniká i další závod na dnešní Šumavské ulici, kde se rozjíždí výroba pušek podle licence Mauser. Právě tady má kořeny slavná československá puška vzor 24.
1926 – areál rodící se před 100 lety
Ve 20. letech Zbrojovka rychle roste a mění se v moderní podnik. A pak přichází rok 1926. Začíná výstavba nové kulometky a postupně vzniká celý průmyslový komplex: nové haly, střelnice, kotelna s vysokým komínem i reprezentativní ředitelství s věžičkou na Lazaretní ulici. A hlavně se naplno rozbíhá výroba kulometů.
Ty brzy získávají pověst jedněch z nejlepších na světě. Československá armáda jich v meziválečném období odebrala 45 tisíc, dalších sto tisíc putovalo do zahraničí. A když se licence dostala do Velké Británie, vznikla slavná varianta BREN – zkratka složená ze slov Brno a Enfield. V zemích Commonwealthu se jí vyrobilo přes půl milionu kusů. Na chvíli se tak Brno ocitá na mapě světa jako zbrojařská velmoc.
Továrna, kde vznikaly i „Hurvínci“
Zbrojovka ale nebyla jen o zbraních. Už od 20. let se tu rozvíjí i civilní výroba – a právě ta patří k největším kuriozitám celého podniku. V Zábrdovicích se vyrábějí osobní auta se značkou „Z“. Nejprve lidový vůz DISK, později modely jako Z4, Z5 Express nebo Z6 přezdívaný „Hurvínek“. Celkem jich vzniklo přes sedm tisíc, všechny s dvoudobým motorem.
Vedle toho sjíždějí z výrobních linek jízdní kola, kuličková ložiska nebo osobní váhy, které v některých domácnostech sloužily ještě desítky let. Pro řezníky a uzenáře vznikají elektrické nářezové stroje. A díky licenci americké značky Remington se tu ve velkém vyrábějí i psací stroje.
Válka všechno mění
Po okupaci Československa se továrna mění na Waffenwerke Brünn a stává se součástí německého průmyslového kolosu. Civilní výroba mizí prakticky ze dne na den a celý areál se soustředí na produkci zbraní. Zbrojovka se zároveň rozšiřuje o další podniky v okolí a vznikají nová vývojová pracoviště. Přesto má jednu zvláštnost – na rozdíl od mnoha jiných továren vychází z války téměř bez poškození bombardováním.
Jeepy, Zetory a dětská autíčka
Právě to jí umožňuje po roce 1945 okamžitě naskočit do obnovy hospodářství. A znovu překvapuje tím, co všechno dokáže vyrábět. V halách se montují americké vozy z programu UNRRA – Dodge, Ford Canada nebo Jeep Willys.
Zároveň vzniká jeden z nejslavnějších československých výrobků vůbec: traktor Zetor.
Už v roce 1947 tvoří produkce ze Zbrojovky šedesát procent všech traktorů v Československu. O dva roky později slaví podnik desetitisící vyrobený kus. A vedle toho se tu vyrábějí kuchyňské roboty, vrtačky, koloběžky, dětská autíčka i hračky. Továrna, která ještě nedávno zásobovala armády, se najednou podílí na každodenním životě.
Od psacích strojů k počítačům
V 60. letech má Zbrojovka přes dvanáct tisíc zaměstnanců a postupně se proměňuje v technologické centrum. Vyrábějí se dálnopisy, kalkulační stroje i první počítače.
Zvláštní kapitolou jsou psací stroje Consul, které navazují na starší výrobu a stávají se jedním ze symbolů kancelářské techniky v Československu. A na konci 80. let přichází „Zbrojováček“ – mikropočítač, který se dostává i do škol a některých domácností. Zbrojovka tak stojí i u zrodu domácí výpočetní techniky.
Rychlý pád a nový začátek
Po roce 1989 ale přichází tvrdý střet s realitou. Výrobní program přestává obstát v konkurenci zahraničních firem a podnik se rychle dostává do problémů. V roce 2003 končí v konkurzu, o tři roky později se výroba definitivně zastavuje. Areál pak několik let chátrá, než se začne proměňovat. Staré tovární budovy jdou k zemi a místo se postupně mění v novou městskou čtvrť – nazvanou Nová Zbrojovka.
