Zpátky do osmdesátek! Na oběd do Sputniku, na pivo k Formanovi
Zatímco v horších jídelnách spadajících do čtvrté cenové kategorie jste si museli často hlídat jídlo před takzvanými „bufeťáky“, v trojkách jste se mohli docela slušně najíst. Dvojky a jedničky se pokoušely vyvolávat zdání lepšího servisu a určité úrovně, ve skutečnosti však rozdíl (ani cenový) nebyl tak závratný. V následujícím článku jsme pro vás nachystali šťavnaté zajímavosti a jak bylo zvykem například ve Sputniku – obslužte se sami.
Ochutnejte s námi brněnské osmdesátky alespoň očima. Vydáme se do bufetů, restaurací, barů i kaváren a představíme vám ty nejzajímavější perličky. Ať už jste pamětník nebo znáte osmou dekádu 20. století jen z vyprávění, místo příboru do ruky brýle na oči a jdeme na to.
RaJ rozhodně nebyl ráj
Restaurace a jídelny (zkráceně RaJ) byly národním podnikem, který pomocí svých územních poboček zakládaných národním výborem (u nás tedy RaJ Brno) zřizoval všechny gastronomické provozy v dané oblasti. Restaurace, jídelny, bary a další místa také RaJ pravidelně kontroloval a vyřizoval stížnosti zákazníků. Tato centrální správa, odpovídající obecnému konsenzu řízeného hospodářství, fungovala od 50. let až do revoluce.
Celý vesmír ve Sputniku
Největším gastronomickým provozem v Brně byl Sputnik na rohu České a Veselé. Rozprostíral se na dvou patrech, měl samoobslužnou jídelnu i restauraci a denně se tu prý vydalo i 10 000 porcí jídla. V samoobslužné jídelně byl pult s grilovanými kuřaty, masný růžek s ovarem, prejtem a jitrnicemi, výčep piva, ale hlavně legendární bar s malinovým koktejlem.
V bufetu na stojáka a socialistické KFC
Nejnavštěvovanějšími gastronomickými podniky v komunistickém Československu byly lidové jídelny a bufety. Patřily obvykle do nejnižších cenových skupin a byly často samoobslužné. Člověk tu za pár korun dostal vrchovatý talíř jídla, což odpovídalo záměru tehdejší politiky, jitrnice, prejt či ovar, buchtičky s krémem, ovocné knedlíky, levné pivo na zapití… Určitou kuriozitou a bufetovou ikonou 80. let byl Pipi gril na náměstí Svobody. Interiér zdobila keramická mozaika výtvarníků a manželů Matalových. Na dračku zde šla grilovaná kuřata s křupavou kůrkou. Podával se k nim čerstvý chléb, sterilovaný okurek a točené pivo. Legendární byl také bufet Petrov v budově hotelu Padowetz, jídlo jste si tu museli hlídat před „dojížďáky“ lovícími osamocené talíře.
Za socialismu byla oblíbená například zmrzlina Nescafé od pana Kolenčíka na náměstí Svobody nebo Zmrzlina Negrita v dnešním Padowtzi.
Plzeň, Cilka, zpěv… na pivo k Formanovi!
Hospody a restaurace se, stejně jako ostatní gastronomické provozy, podle nařízení RaJ řadily do čtyř cenových skupin, jejich kvalita byla i v rámci tohoto rozdělení různá. K Formanovi na České alespoň jednou za čas zavítal téměř každý. Na výbornou Plzeň sem chodívaly celé zástupy bohémů, dělníků, umělců, ale i různých postaviček… Namátkou uveďme exhibicionistického básníka s přezdívkou Homér nebo bábu Cilku, která se nevybíravými výrazy dožadovala vašeho piva, protože na své neměla. Co se jídla týče, zajímavostí byl například Černý medvěd. Šlo o jeden z nejstarších restaurantů v Brně, probíhaly zde i pokusy o asijskou gastronomii. Jiří Rybář vzpomíná, že zástupce anglické firmy Ronson (zapalovače) John Ower tam prý za místní Ronson klub zaplatil útratu asi 17 000 Kčs. Průměrný plat tehdy dělal asi 2 000 Kčs.
Hlad je převlečená žízeň
Rozmístění barů a klubů v Brně 80. let znamenalo velmi pestrou škálu možností, jak od časného večera popíjet a bavit se při hudbě ši tanci až do ranních hodin. Mnohé z podniků navíc nabízely program včetně koncertů brněnských či přespolních zpěváků a artistů. Pamětníci si určitě vybaví Rozmarýn na Žerotínově náměstí (kde byl kromě varieté i bar Coccodrillo bianco, vinárna Junior nebo diskotéka 86), taneční vinárnu ROXY i osmdesátkovou podobu klubu Metro, Mekky brněnské noční zábavy. V klubech jste často mohli i povečeřet, obecně se sem však chodilo spíše na skleničku.
Špatné období pro brněnské kavárny
V socialistickém Československu kavárny a cukrárny, vnímané jako místa setkávání intelektuálů, masově nahrazovaly pivnice a jiné lidovější podniky. I tak se ale některé z těchto podniků udržely a pokoušely se většinou navázat na svou prvorepublikovou tradici. Například Zemanovu cukrárnu můžete jako poslední z několika „přeživších“ navštívit dodnes. Další známou lokalitou byla kavárna Opera, za první republiky velmi slavný podnik, v 80. letech se však už nejednalo o moc udržované, reprezentativní místo. I tak tam stále nabízeli několik druhů káv, domácí moučníky a zmrzlinové poháry. Zajímavostí je dochovaný jídelní lístek z místních vepřových hodů. Jako bezmasá jídla tu nabízeli například mozeček nebo knedlíky plněné škvarky, z čehož by, ačkoli technicky to sedí, dnešním vegetariánům asi šla hlava kolem.
Máničky na Střeláku, herci u Venuše
Na závěr některá speciální místa vymykající se výše zmíněným škatulkám. Hospoda Střelák na Pisárecké byla v 70. a 80. letech opravdu fenomén, kam jezdili vlasáči neboli máničky z celé republiky. Včetně muzikantů tehdejší alternativní nebo zcela undergroundové scény, která tu mnohokrát pořádala neoficiální, spontánní koncerty. A samozřejmě sem chodila tehdejší Veřejná bezpečnost – hledat a nezřídka zatýkat tyto hledané i náhodné „podezřelé“ typy. Po Brně jste také našli množství barů, kam se chodilo za zábavou. Jedním z nejvýraznějších byl sektový bar Venuše, do kterého chodili herci z Provázku, což mu přidávalo na návštěvnické atraktivitě. Nabízeny tu byly mimo drinků a různých druhů alkoholu také drůbeží speciality a brněnský silák Franta Kocourek se zde seznámil se svou budoucí ženou.
