Václav Seidl a střízlivá opilost v baru Naproti
Jak jste se dostal k absintům a co Vás na tomto nápoji nejvíce baví či fascinuje?
K absintu jsem se dostal jako člověk znuděný běžnou nabídkou alkoholu v barech, tedy v období mých studentských let, kdy bylo k dostání povětšinou jen pramálo zajímavých alkoholů ze zahraničí a absint byl v té době jen vysokoprocentní líh, chemicky dobarvený do lákavých barev. A ten s tím pravým neměl, kromě názvu, nic společného.
Když jsem se pak jednou dostal, na pobídku mého kamaráda, k absintu macerovanému (absintu takzvaně na půl cesty k tomu pravému), zalíbila se mi jeho bylinná chuť s výrazným tónem anýzu a také specifický účinek. Začal jsem hledat na internetu, zda existují i jiné absinty a tam jsem narazil na to, že je možné nakupovat láhve vyrobené ve Švýcarsku, které k nám dovážel Martin Žufánek. S objednávkou jsem neváhal, koupil všechny dostupné druhy a připravil je dle návodu uvedeného na zadní etiketě, kde stálo, že se absint musí naředit vodou, což pro mě bylo velmi zvláštní a neznámé. Každopádně efekt ředění, odborně „louche“, mě uhranul a zamiloval jsem si jej stejně jako linoucí se vůni bylin ze sklenice při jeho přípravě.
Každopádně efekt ředění, odborně „louche“, mě uhranul a zamiloval jsem si jej stejně jako linoucí se vůni bylin ze sklenice při jeho přípravě.
Za absintem jezdíte do Švýcarska i do Francie? Kdy jste vyjel za absintem poprvé? Máte na tyto rané cesty nějaké zajímavé vzpomínky?
Do Francie, stejně jako Švýcarska, jsem se společně s dalšími spolumajiteli baru vypravili roku 2014. Konkrétně jsme jeli na švýcarský absintový festival. V létě jezdíme do Val de Travers a v říjnu pak do Francie na Absinthiades ve městě Pontarlier, která se považuje za nejprestižnější absintovou soutěž na světě. Rok na to jsme se s Vítem Adámkem stali v této soutěži porotci a nejzajímavějším zážitkem bylo asi to, že si nás vybrali na úvodní fotku do novin. Bylo to asi proto, že nikdo nechápal, co tak mladí lidé z nějaké České republiky dělají zrovna na téhle soutěži a jak je vůbec možné, že pijeme, prodáváme a celkově stavíme naše podnikání na absintu.
Umíte vyrobit vlastní absint?
Ano! Kromě několika domácích experimentů, kdy jsem zkoušel hlavně jednotlivé chutě, jejich kombinace a barvící vlastnosti, jsem vymyslel vlastní recept a zapojil paličské umění Martina Žufánka k vytvoření absintu Berry Fairy, který byl první český červený absinthe. Tento absinthe jsem pak uvedl na festivalu Serial Killer a s ním zahájil jeho prodej. Tehdy se do pár hodin vyprodalo 484 lahví, což mi udělalo neskutečnou radost a motivovalo mě to pokračovat v myšlence výroby dalšího, jiného speciálu. Slíbil jsem si totiž, že tento absinthe, Berry Fairy, už nikdy znovu nevyrobíme. Na etiketě je uvedeno absinthe, protože tak se pojmenovává pravý absint. Pod zlidovělé slovo absint se schovaly i jiné, nekvalitní alkoholy.
Tip: Traubka a Mýdlo: Dvě brněnské hospody, které přežily všechno
V čem je pití absintu jiné oproti rumu nebo whiskey?
Kromě jeho přípravy, kdy se, v ideálním případě, skrze absintovou fontánu nechá kapat ledově nachlazená voda do sklenice s absintem, dokud její obsah zcela nezmění barvu a konzistenci, je to i v jeho účinku. Pokud dodržíte způsob přípravy, tedy hlavně bez zapalovaní a přidávání cukru, a nevypijete více jak 4 sklenice absintu za hodinu, udrží vás absint ve své speciální náladě, kdy jste komunikativní, otevření, opojení, ale zároveň při plných až jemně zbystřených smyslech. Rád to popisuji jako střízlivá opilost, kdy efekt kombinace bylin obsažených v absintu, taková svatá trojice: Anýz, Fenykl, Pelyněk, vás udrží ve velmi dobré náladě a nepustí vás za hranici, kde nastává tupá a často nesoudná opilost. Jako bonus je i to, že absint neobsahuje žádný přidaný cukr, byliny jsou vesměs dobré na trávení a navíc do sebe společně s alkoholem dostáváte i nemalé množství vody, takže ráno netrpíte extrémní kocovinou a další den můžete běžně fungovat.
Ráno netrpíte extrémní kocovinou a další den můžete běžně fungovat.
Děláte pravidelně tematické přednášky. Co se od vás mohou hosté dozvědět?
V rámci pravidelných přednášek v baru, nazvaných Absintové opojení, kterou řadím do programu vždy první středu v měsíci, se snažím odrážet aktuální dění absintového světa. Hosté se tak v závislosti na tom, co se zrovna děje, dozví například průběh a vítěze Absinthiades, informace z rozhovorů s novými výrobci, historii servírování nebo spojitosti s významnými osobnostmi. Přednášky nejsou ani tak dlouhé, jako jsou zábavné a intenzivní. No a samozřejmě se k nim pojí možnosti ochutnat nejnovější nebo limitovanou produkci. Po přednesu si přisedám k jednotlivým stolům a odpovídám na případné otázky přímo lidem u stolu.
Bar oplývá neotřelým interiérem. Kdo se podílel na vizuálu interiéru? Koho napadly ty uříznuté vany?
Na vizuálu baru jsme se podíleli všichni z vedení, nápady se nešetřilo, a tak vzniklo něco opravdu jedinečného. Obrazy jsou od různých výtvarníků, dost často z řad kamarádů a našich vůbec prvních zákazníků. Co se týče van vykrojených do gaučů, tento nápad jsem si dovezl z cest, konkrétně z baru v Budapešti, kde měli něco podobného. Udělali jsme to trochu jinak, po svém, a hlavně pohodlněji ze starých litinových van.
Čím je váš bar jiný než ostatní podniky v Brně a okolí?
Určitě se hodně lišíme nejen v nabídce, ale taky v přístupu k návštěvníkům. Měli byste u nás cítit přátelskou atmosféru, nebýt jen zákazníkem, ale spíše kamarádem. Lidský přístup a slušnost je asi nejzásadnější hodnota našeho baru a od ní se pak odvíjí i nabídka, vysvětlení absintového rituálu a celkový dojem z návštěvy.
Vyjíždíte se sortimentem i mimo bar Naproti? Kde vás může člověk potkat a ochutnat absint?
Bývaly doby, kdy jsme měli tendenci se dostat s barem na festivaly jako stánek, ale atmosféra našeho baru je do takových míst nepřenositelná, a tak pro ty, kteří by rádi ochutnali pravý absint a do Brna to mají daleko, je možnost navštívit některý ze spřátelených barů, kam dodáváme, nebo si třeba domluvit soukromou degustaci na firemní večírek či jinou událost, kde by měl být kvalitní alkohol spojen s nevšední zábavnou prezentací.
