Vienna Calling! Našli jsme Brno ve Vídni?
Od hradeb k Ringstrasse
Když byly v 50. letech 19. století zbořeny vídeňské městské hradby, inicioval císař František Josef I. vypsání architektonicko-urbanistické soutěže, ze které vzešla městská okružní třída. V soutěži zvítězil návrh Ludwiga von Förstera, podle nějž následně vznikla ikonická Ringstrasse. Podél širokého bulváru lemovaného zelení najdete mnoho památek včetně budovy parlamentu, Státní opery nebo Uměleckohistorického muzea. Téměř současně začalo v Brně budování vlastní okružní třídy, po vídeňském vzoru, za účasti stejných architektů a taktéž v prostoru čerstvě odstraněného městského opevnění. „Brněnská verze“ třídy je samozřejmě menší, vede přes ulice Nádražní, Rooseveltova/Koliště, Joštova a Husova a najdete na ní Besední dům a Pražákův palác od Theophila Hansena, Červený kostel od Heinricha Ferstela nebo Palác Morava od Arnošta Wiesnera.
Pro cyklisty a pěší
Co vás jako Brňana při procházení vídeňské okružní třídy (ostatně stejně jako v jiných částech města) překvapí, je skutečnost, kolik pozornosti a prostoru tu dostávají cyklisté. Skvěle značené široké cyklopruhy, oddělené od silnice i veřejné dopravy, a komfortní koridory pro pěší dávají tušit, že v plánování města tu nehraje prim pohodlí řidičů osobních aut. Proč tomu tak je a jak se Vídni daří vytvářet z centra a okolí pro chodce i cyklisty bezpečný prostor, si povídáme v rozhovoru tohoto vydání s historičkou architektury Petrou Hlaváčkovou. Při pozorování práce s veřejným prostorem si v rakouské metropoli kromě rozdílného plánování všimnete i nespočtu různých detailů, které mohou Brnu sloužit coby inspirace – například ochlazovací mlžná zóna v Esterházyparku, která dokáže v létě snížit teplotu okolí až o 6 °C, nebo vzrostlé stromy na tramvajové zastávce Volkstheater, které se místo vykácení staly součástí nástupiště a prorůstají jeho střechou.
Tip: Rozhovor s historičkou architektury Petrou Hlaváčkovou o citlivém plánování města.
Hlavní nádraží a jižní centrum
Přesunuli jsme se do urbanismu současnosti. Zatímco s okružní třídou Brno následovalo Vídeň takřka okamžitě, největší urbanistický projekt současného Brna si oproti podobnému projektu ve Vídni dává trochu na čas. Nové vídeňské hlavní nádraží za miliardu eur bylo slavnostně otevřeno již v roce 2014, a tak jako má u nového brněnského nádraží vzniknout čtvrť Trnitá a vytvořit jižní centrum města, ve Vídni na pozemcích kolem dopravního uzlu vyrostla čtvrť Sonnwendviertel. Nabízí bydlení pro několik desítek tisíc lidí, přičemž byty jsou rozděleny půl na půl na městské sociální a volně financované, kromě toho tu najdete veškerou občanskou vybavenost včetně škol a školek, rozsáhlou kancelářskou oblast nebo park Helmut Zilk o rozloze 70 000 m2.
Od Karlskirche k Parnasu
Jak souvisí barokní kostel svatého Karla Boromejského (Karlskirche) na vídeňském Karlově náměstí s Brnem? Kromě toho, že prostor před kostelem zdobí mělká vodní plocha na první pohled připomínající „brněnské moře“ na Moraváku, je to zásluhou osoby architekta. Johann Bernhard Fischer, který je kromě Karlskirche také autorem zámku Schönbrunn, působil i na jižní Moravě a v Brně samotném navrhl dominantu Zelného trhu, kašnu Parnas. Ve story se na Zelňák ještě čtyřikrát vrátíme, schválně zkuste počítat!
Když se to vezme kolem a kolem
Velkolepý souboj vyhlídkových kol Prátr vs. Moravák vyhrává téměř na všech frontách Prátr. Zdejší atrakce z roku 1897 s patnácti kabinkami je nejstarším ruským kolem na světě, které stále existuje v původním konstrukčním provedení. S výškou téměř 65 metrů je dvakrát vyšší než kolo na Moraváku, pojme také více osob, a především je obklopeno velkým zábavním parkem. I Brno však kdysi mělo svůj „Prátr“ – lidově se tak nazývala veletržní akce Brünner Messe uskutečněná v roce 1907 v místech dnešního výstaviště. Nechyběl na ní tobogan, hipodrom s jízdami na ponících, humoristický velodrom, výstava abnormalit, lanová dráha… a samozřejmě ruské kolo.
Brno–Vídeň–Chichén Itzá
Velkolepá budova Rakouské národní knihovny ukrývá mnohé poklady – ve zdejších sbírkách se mimo jiné nachází také daguerrotypie pořízené Emanuelem von Friedrichsthalem. Pokud vám toto jméno nic neříká, vězte, že jde o významného vědce, cestovatele a objevitele, který se narodil v Brně na Zelném trhu. Von Friedrichsthal ve 30. letech 19. století procestoval neprobádané oblasti Střední Ameriky, v roce 1840 pak podnikl cestu na poloostrov Yucatán. Daguerrotypie byla tenkrát zbrusu novým vynálezem, brněnský vědec i přes technickou náročnost úkolu jako první pořídil snímky pozůstatků mayské civilizace – jako první Evropan vůbec pak spatřil zříceninu města Chichén Itzá.
K vodě v centru
V Brně se před několika měsíci otevřela nová náplavka, vybudovaná u Svratky na Poříčí jako součást protipovodňových opatření. Zatímco Brno má kousek od historického centra města Svratku, Vídeň má Dunajský kanál. A právě teď také pokračuje v postupné proměně jeho nábřeží. Nedávno dokončený úsek mezi mosty Salztorbrücke a Marienbrücke na pravém břehu nabízí širokou pěší promenádu se samostatnou cyklostezkou, zelení a více než třicítkou míst k posezení. Z celkové plochy 4 600 m² tvoří čtvrtinu zeleň se stromy a květinovými ostrůvky. Novinkou jsou i pítka, mlžné sloupy a ozeleněná zeď metra, které dohromady vytvářejí příjemné útočiště u vody přímo v centru města.
Brněnský sochař, vídeňská katedrála
Kdo nám to kouká z reliéfu v severní lodi katedrály sv. Štěpána, jedné z nejvýznamnějších rakouských gotických památek, dominanty města a sídla vídeňských arcibiskupů? Pravděpodobně je to Mistr Anton z Brna, tedy brněnský rodák, stavitel a sochař Antonín Pilgram. Kromě tohoto autoportrétu se v dómu zřejmě podílel na ikonické kamenné kazatelně s portréty čtyř církevních otců a vyobrazením svatých nebo podnoží varhan. V Brně mezi Pilgramova nejznámější díla patří portál Staré radnice s ohnutou fiálou, která měla být podle pověsti odplatou za to, že brněnští radní nezaplatili staviteli za dílo plnou cenu.
Vídeňský „Zelňák“
A je tu zase. Zelný trh nás provází celým story, tentokrát nám ale nejde o architektonické souvislosti, nýbrž o trh jako takový. Zatímco brněnská verze je zaměřená na ovoce, zeleninu a další produkty lokálních farmářů, vídeňský pouliční trh jménem Naschmarkt je v podstatě velkou gastronomicko-prodejní zónou pod otevřeným nebem. Kromě ovoce a zeleniny tu tak seženete potraviny z různých koutů světa, stánky se střídají s restauracemi, kavárnami a hospůdkami s venkovním i vnitřním posezením a mezinárodní kuchyní. Na Naschmarktu se pravidelně koná bleší trh, neobvyklé nejsou ani akce s hudbou a další program, který z ulice dělá několik stovek metrů dlouhou živou část centrální Vídně.
Muž, který pobouřil císaře
… a tím mužem není nikdo menší než jeden z nejvýznamnějších představitelů moderní architektury, brněnský rodák Adolf Loos. Když majitelé společnosti Goldman & Salatsch v roce 1909 hledali architekta pro nový obchodní dům přímo naproti císařskému paláci Hofburg, volba padla právě na Loose, známého progresivními názory artikulovanými v jeho eseji a přednášce Ornament a zločin. Architektův návrh budovy s horní částí bez jakýchkoli ozdob vyvolal v tehdejší vídeňské společnosti, zvyklé na bohaté štukování, doslova poprask. Tisk přirovnával dnes ikonickou stavbu k mříži od kanálu a sám císař prý nechal přestěhovat svoji ložnici do jiného křídla paláce, aby se na dům nemusel dívat.
Vídeňský „besedňák“ a Pražákův palác
Dva koncertní sály, jeden na vídeňské okružní třídě, jeden na té brněnské. Kromě této podobnosti sdílí vídeňský Musikverein a brněnský Besední dům i společného architekta. Theophil von Hansen, dánsko-rakouský představitel klasicismu a novorenesance, je také autorem Pražákova paláce či Nemocnice u sv. Anny v Brně a budovy rakouského parlamentu ve Vídni. Musikverein byl slavnostně otevřen císařem Františkem Josefem I. v roce 1870 a jeho Zlatý sál je díky své akustice považován za jeden z nejlepších světových koncertních prostorů. Besední dům, oficiálně otevřený v roce 1873, sloužil jako kulturní centrum českých Brňanů, dnes v něm sídlí Filharmonie Brno. A co teprve, když vedle sebe srovnáte další dvě Hansenovy stavby - vídeňský Palais Epstein a brněnský Pražákův palác. Těžko rozeznat, který dům je který.
Město kavárenských povalečů
Co spojuje brněnskou a rakouskou gastronomii? Není to řízek. Mluvíme samozřejmě o kavárenské scéně. Vídeňská kávová kultura je dokonce zapsána na Seznamu světového nehmotného dědictví UNESCO. A právě z Vídně se do Brna v průběhu 18. století pomalu ale jistě rozšířila, největší rozmach brněnského kavárenství pak nastal v meziválečném období. Zatímco však v Brně jsou luxusní prostorné kavárny jako Spranzova kavárna, Savoy, Esplanade či Bellevue minulostí, ve Vídni se na historické podniky s mramorovými stolky a židlemi Thonet stále stojí fronty. My jsme tentokrát vynechali slavná jména jako Cafe Central, Hawelka či Sachr a zavítali jsme do menší Cafe Sperl.
Šlechtická sídla
Historicky je Brno s Vídní spojeno i šlechtickými rody, které vlastnily paláce a domy v obou městech. Za jedním z příkladů musíme na vídeňské náměstí Am Hof do paláce Collalto. Italský šlechtic Antonín František Collalto, který v 17. století zastával nejvyšší funkce v samosprávě Moravy, tu pobýval při návštěvách císařského dvora. Při povinnostech v Brně pak využíval (a nechal si přestavět) jeden z historických domů tzv. Malého špalíčku na Zelném trhu. Zajímavostí také je, že ve vídeňském paláci Collalto koncertoval coby zázračné dítě roku 1762 Mozart. Stejně jako o pět let později v brněnské Redutě – samozřejmě také na Zelném trhu.
Víte o dalších zajímavých souvislostech mezi Brnem a Vídní? Dejte nám vědět na našich sociálních sítích! Rádi si uděláme do Vídně další pátrací výlet!
