Únava, nebo krize? Terapeutka Jana Sacha vysvětluje, proč nás jarní energie někdy převálcuje

Anna Sochorová31. března 2026
Únava, nebo krize? Jana Sacha vysvětluje, proč nás jarní energie někdy spíše válcuje
Únava, nebo krize? Jana Sacha vysvětluje, proč nás jarní energie někdy spíše válcujeZdroj: Pexels
Zapomeňte na jarní úklid bytu, ukliďte si v hlavě. Ale pozor – tentokrát na to nepůjdeme přes myšlenky, ale skrze tělo. Proč nás jarní slunce někdy víc unavuje než nabíjí a jak poznat, kdy jde o běžný útlum a kdy o hlubší krizi? Zjistěte, jak „přepnout“ do klidu pomocí chůze a dechu.

Ve své praxi v Brně pomáhá lidem s úzkostmi a vyhořením znovu najít cestu k vlastní vitalitě skrze propojení emocí, rozhovoru a tělesného prožívání. V tomto rozhovoru radí, jak poznat skutečnou únavu od jarního útlumu a proč je „vědomé nicnedělání“ tím nejlepším hnojivem pro náš vnitřní růst.

Proč má příchod jara na naši psychiku tak silný vliv a co v nás probouzející se příroda podvědomě vyvolává?

Jaro nám připomíná naši přirozenost a podstatu, že my lidé jsme součástí přírody. V zimě je energie života v útlumu. Je zaměřena spíše dovnitř a příroda odpočívá. S příchodem jara, kdy se dny prodlužují, přibývá světla a otepluje se, je míza, životní energie, vytahována ven za světlem. Všechno začíná rašit, pučet, růst a rozkvétat. Je to o směru ven, vzhůru ze země, o aktivaci, probuzení, rozpohybování a růstu.

Stejně tak se i náš organismus znovu nastartovává a aktivuje na větší výkon. Je v nás přirozený tah hýbat se, vydávat energii a projevovat se.

🚶TIP: Kam na výlet v Brně? 7 tipů na jarní procházky v přírodě bez davů

Jaro nám připomíná naši podstatu – že my lidé jsme součástí přírody.
quotequote

S jarem často přichází pocit, že musíme „začít znovu a lépe“. Jak se nenechat převálcovat tlakem na okamžitý restart a osobní progres?

V souladu s jarem můžeme prožívat, že se naše tělo, organismus i celá bytost chtějí začít projevovat a nově vyjadřovat, je to úplně přirozený pohyb.

Potíž nastává ve chvíli, kdy tenhle životodárný tah začneme zpracovávat racionálně, skrze myšlenkové stereotypy, na které je naše mysl naprogramovaná, podávat skvělý výkon, dosahovat cílů co nejdříve, hodně se snažit a něco dokázat. Vytváříme tak sami v sobě nepřirozený tlak na to, abychom byli dokonalí, okamžitě vyrostli a všechno se hned změnilo.

🌱 TIP: Jaro ve znamení Japonska. Kam na matchu v Brně?

Obrázek
Zdroj: Pexels

V tu chvíli je důležité zastavit se a znovu si připomenout alegorii jara. Na jaře totiž zaséváme semínka, ale ještě nesklízíme. O semínka je potřeba se pravidelně starat a teprve po nějaké době vyklíčí a začnou růst. Strom nejprve rozkvete a až na podzim přináší ovoce.

V tomto kontextu je dobré si uvědomit, že to, co teď začínáme, potřebuje čas. Potřebuje naši pozornost a péči, aby se mohlo vyvíjet a růst v souladu a v interakci se vším okolo. A také prostor, kdy necháme věci uležet, aby mohlo nastat zrání.

🪏 TIP: Vyzkoušejte terapii zahradničením

Hodně lidí se cítí spíše vyčerpaně než nabitě. Jak rozeznat běžnou jarní únavu od signálů, že v našem životě něco dlouhodobě nefunguje?

Je dobré si říct, co to vlastně je běžná jarní únava. Jde o stav, kdy může člověk dočasně pociťovat, že se jeho organismus přelaďuje, na více světla, vitality i podnětů, které vně i uvnitř nás možná doslova raší. Přichází přirozené hnutí pustit staré a nechat přijít nové.

Při přechodu ročních období můžeme pociťovat větší tíhu. Je to přirozené hnutí pustit staré a nechat přijít nové.
quotequote

Při tomto přechodu ročních období můžeme přechodně pociťovat větší tíhu, ospalost a méně energie. Tyto stavy se ale obvykle promění s tím, když se rozhýbáme, nebo si naopak odpočineme a dobře se vyspíme, a trvají jen pár dní nebo týdnů.

Zároveň může tato jarní energie poukázat na něco, co v našem životě dlouhodobě nefunguje, protože najednou máme více sil začít to řešit. Rozdíl mezi hlubší vyčerpaností či krizí a jarní únavou je v tom, že takové stavy v nás bývají už delší dobu. Můžeme v sobě vystopovat, že je prožíváme možná už několik měsíců.

Zároveň může tato jarní energie poukázat na něco, co v našem životě dlouhodobě nefunguje, protože najednou máme více sil začít to řešit.
quotequote

V případě, že si všimneme, že v nás jarní únava trvá až příliš dlouho, je dobré si o tom popovídat s někým blízkým, kdo nám může dát zpětnou vazbu a podpořit nás ve změně. Pokud to nestačí, je na místě poradit se s psychologem či terapeutem a podívat se společně na to, co se v našem životě děje hlouběji.

Přechod ze zimy do jara bývá pro organismus náročný. Máte nějaký tip, jak toto „mezidobí“ zvládnout bez zbytečných výkyvů nálad?

Poslouchat svoje tělo a nejít proti němu. Tím myslím, nenutit se za každou cenu do aktivity ve chvíli, kdy jsme unavení a potřebujeme odpočívat. Tohle je obecné pravidlo, které je dobré zařadit do svého života, abychom si na sebe nevytvářeli zbytečný tlak. Ten nám totiž ve výsledku brání být skutečně aktivní a naplno zapojení.

Když jsme totiž neustále jen v režimu aktivity, výkonu a nedostatečně odpočíváme, vzniká v našem životě nevyváženost, která se může projevit nejen na jaře, ale kdykoliv. Kvalitní odpočinek nemusí být nutně o pasivitě. Je o spočinutí, kdy si dovolíme jen tak být se sebou nebo s druhými bez nároku na výsledky, aby se něco stalo. Přinese nám hlubší uvolnění, oživení a pocit čisté hlavy.

Obrázek
Zdroj: Pexels

Často mluvíme o jarním úklidu domácnosti. Jak by měl vypadat takový efektivní „jarní úklid hlavy“? Na co se primárně zaměřit?

Takový dobrý „úklid hlavy“ je vlastně o tom, že hlavu dáme úplně stranou. Moc dobrým pomocníkem je v tom přeladit se na tělo a bytí v něm.

Skrze tělo můžeme uvolnit napětí, které v nás možná už delší dobu přetrvává. Zároveň můžeme vytvořit víc prostoru, aby skrz nás mohly volně procházet naše pocity a emoce a nezůstávaly v nás „zaseknuté“. V tomhle se můžeme učit od malých dětí, které jsou v jednu chvíli naplno a celým tělem ve vyjádření vzteku nebo lítosti, a za chvíli už zase radostně běhají a naplno se smějí. Žijí přítomným okamžikem.

Paradoxně právě tohle „nicnedělání“ je skvělou živnou půdou pro to, aby v nás mohlo něco nového vyrůst.
quotequote

My dospělí se do tohoto plynutí můžeme dostat skrze vědomý pohyb. Je to způsob, jak efektivně „čistit hlavu“ a převést naši pozornost skrze tělo do přítomnosti. Po takovém pohybu, ať už má formu vědomého cvičení, jógy, běhu nebo například spontánního tance, pak můžeme cítit větší spojení s naším tělem, hlubší uvolnění, naplněnost nebo třeba radost, která je přítomná „jen tak“.

Obrázek
Zdroj: Pexels

Můžete to našim čtenářům víc přiblížit?

Nemusíme proto dělat nic velkého, stačí „jen jít“. Zkuste si to sami. Vědomě se při chůzi nalaďte na to, že jdete. Naplno jen jděte. Vědomě si dovolte nepřemýšlet při chůzi o žádných dalších věcech, chvíli nic neřešte. Jen vnímejte, že kráčíte. Jak se chodidla s každým krokem dotýkají země. Vnímejte každý krok, váhu svého těla a volný pohyb ve všech jeho částech. Vnímejte, jak tělo samo dýchá a jak se dech přirozeně slaďuje s chůzí.

Jak můžeme vědomě využít delší dny a více světla k posílení své psychické odolnosti?

Jaro s sebou přináší teplé počasí a slunečné dny. Dopřávat si pravidelně sluneční lázeň je skvělý způsob, jak se nabít, doplnit vitamín D a zároveň příjemně odpočívat. Oproti zimě, kdy jsme doslova zahalení v čepicích, šálách, rukavicích a kabátech, přichází období, kdy můžeme mnohem víc vnímat život všemi smysly. Zkuste cítit, dotýkat se, vnímat vůně a slyšet. Tohle je jeden z darů jara a stojí za to si ho dopřávat naplno.

Potřebujeme k tomu jediné, zastavit se. Stačí třeba 10–15 minut denně. Cestou z práce nebo ze školy se posadit na lavičku, nechat se prostoupit hřejivými paprsky, poslouchat ptáky, zblízka se podívat na rozkvetlé fialky a přivonět, dotknout se kůry stromů, cítit, jak voní čerstvá půda. Zcela přirozeně se potom naše tělo i mysl cítí naplněně, v souladu a v harmonii s přírodou i s bytím jako takovým.

Obrázek
Zdroj: Pexels

Kdybyste měla čtenářům poradit jednu jedinou věc (rituál či zvyk), kterou mohou udělat hned dnes pro svůj „vnitřní jarní rozkvět“, co by to bylo?

Na chvíli se zastavit a nic nedělat, jen se naladit na svůj dech. Paradoxně právě tohle „nicnedělání“ je skvělou živnou půdou pro to, aby v nás mohlo něco nového vyrůst. Stačí se vědomě několikrát nadechnout. Nezáleží na tom, kde zrovna jsme, ať už doma, v práci nebo venku. Zhluboka se nadechnout a vnímat, jak do těla přichází nový, čerstvý vzduch. Pak nechat tělo, aby přirozeně a hluboce vydechlo a spočinulo v zastavení.

Takový vědomý dech nás může uvolnit, osvěžit i přinést novou inspiraci. Zároveň nás může hlouběji spojit se sebou samými. Dech je s námi po celý náš život. Doslova, dech je život. Bez dechu není života. Skrze něj můžeme pocítit nesamozřejmost života, jeho vzácnost a to, že je darem.