Livingstone: Když to v centru Brna vřelo
Počátek klubu byl spjatý s cestovní kanceláří Livingstone, která vznikla v roce 1994. Za jeho založením stály osobnosti jako například známý cestovatel a jednatel cestovní kanceláře Livingstone Rudolf Švaříček, režisér dokumentů o přírodě Marián Polák nebo režisér Pavel Jandourek. Tito nadšení cestovatelé si vytvořili podnik, jakousi klubovnu, kde by se mohli scházet. Původně tedy Livingstone vznikl jako hospoda, a to na rohu Starobrněnské ulice a Zelného trhu, kde bývalo podloubí a v něm zahrádka hospody. Livingstone se stal brzy oblíbeným místem setkávání nejen cestovatelů, ale často jej navštěvovali třeba herci z Divadla Husa na provázku. A protože byl v hospodě klavír, dalo se tam krásně bavit až do rána. (Podloubí je již zastavěné a v těch místech je v současnosti kavárna Tripoli.)
Livingstone se stal brzy oblíbeným místem setkávání nejen cestovatelů, ale často jej navštěvovali třeba herci z divadla Husa na Provázku.
Většina z nás si ale Livingstone pamatuje především tak, jak fungoval v pasáži na Dominikánském náměstí (průchod z Dominikánského náměstí do Domu pánů z Lipé). Jelikož se už na Zelném trhu těšil velké oblibě, jakmile přišla nabídka na nový větší prostor, provozovatelé jej přesunuli. V prostorách po bývalé arabské restauraci vznikl v roce 2000 nový velký Livingstone i s hudebním programem. A protože v té době v Brně chyběl podobný klub střední velikosti, fungovalo to tam velmi dobře. V klubu hrávaly kapely, pro které byla Fléda moc velká a Stará pekárna moc malá. Stal se například domovskou scénou ethno kapely Čankišou, která do něj zapadala i díky interiéru klubu, koncertoval tam Dan Bárta, Žlutý pes, Vypsaná fixa, Laura a její tygři, Čechomor a další.
TIP: Brněnská klubová scéna zblízka
„Ty první tři roky sem chodilo opravdu strašně moc lidí. Trošku jsme těžili i z toho, že Fléda vznikla až o rok později, takže jsme byli jeden z největších klubů v Brně. Byly to ale hektický tři roky, protože dělat klub znamená strávit tam strašně moc času. Dokonce se tam i vařilo, takže jsme otvírali v deset hodin dopoledne, což bylo na klub nezvyklý. Ale chtěli jsme, aby ten klub žil i přes den,“ říká Jan Kluka, televizní hudební dramaturg, člen kapely Čankišou, který mezi lety 2000 a 2003 působil v Livingstonu jako provozní a hudební dramaturg.
V klubu hrávaly kapely, pro které byla Fléda moc velká a Stará pekárna moc malá.
Klub byl od počátku vyzdobený různými artefakty, které si Rudolf Švaříček přivážel z expedic po celém světě. Vycpaná zvířata, kůže, fotografie a třeba z Afriky pocházely i některé kusy nábytku. Prostorám dominovalo dřevo – dřevěný nábytek, sošky, bambusové obložení a nezapomenutelný trabant-zebra, ve kterém byl mixážní pult. Samozřejmě nesměl chybět portrét skotského misionáře, lékaře, cestovatele a bojovníka proti otroctví Davida Livingstona.
„Podařilo se nám z klubu vytvořit centrum, kam chodili všichni muzikanti, herci, výtvarníci, ale i doktoři, právníci, a to nejen z Brna, ale z celé republiky,“ shrnuje charakter místa Jan Kluka. Tím vlastně klub navázal na ten původní a bonusem k tomu byl ještě větší prostor a bohatý program.
V té době začal v Livingstonu zvučit koncerty Pavel Řehoř, hudebník, promotér a současný provozovatel klubu Metro. On a Jan Kluka se starali o provoz a program klubu. Už od začátku, celou existenci Livingstonu, jej ale provázely problémy s hlukem. Uplatňoval se v něm tzv. dvousměnný provoz. Do desíti hrála kapela a pak přišel DJ, který bavil lidi do rána. „Bývalo tam narváno do rána, lidi pařili, bavili se. Bylo trochu srandovní, že právě kvůli těm problémům s hlukem nastala situace, kdy tam bylo narváno, celej klub tančil a muzika nebyla skoro slyšet,“ říká Pavel Řehoř.
DJ Harosh, který hrál v Livingstonu osm let, na něj vzpomíná v rozhovoru pro knihu A děly se tam věci: Rozhovory o brněnských hudebních klubech: „On to je zastřešenej dvůr, tam je jenom sklo. Je to zasklenej světlík. A ve větší části toho baráku si někdo udělal hostel a pak si lidi dramaticky stěžovali na bordel, kterej dělá diskotéka, protože tam byl jenom skleněnej strop. Ale Livingstone byl nejlepší, tam mě to fakt bavilo.“
Postupně se pak začaly živé koncerty omezovat, převládl názor, že stačí diskotéka, která vydělává a provoz tolik nekomplikuje. Program se tedy soustředil hlavně na produkci dýdžejů, mezi nimiž figurovalo mnoho známých jmen. Dokonce se tam protočil i Pavel Tesař, promotér a zakladatel klubu Mersey: „V Livinu jsem jednu dobu, když bylo Mersey v útlumu, hrával jako discjockey za 800 korun. /B: A jak ses jmenoval? /P: Vincent Vega. A dostal jsem 800 korun a byl jsem šťastnej. Jako ne že by to byla nějaká existenční jistota, ale byl to dobrej přivýdělek.“ (z knihy A děly se tam věci)
Nakonec se prostor etabloval jako druhá scéna Metra otevřená alternativnějším žánrům.
V tu dobu Řehoř z klubu odchází a otvírá v roce 2008 Metro Music Bar na ulici Poštovská. Vytváří tím silnou konkurenci pro Livingstone, jehož provoz postupně upadá. Po pár letech nabídl Rudolf Švaříček Pavlu Řehořovi, jestli by se Livingstonu nechtěl ujmout. Řehoř tedy pak Livingstone provozuje zároveň s Metrem, nejprve jako alternativní pivnici s delší otvírací dobou, později tam začal dělat i hudební program. Nakonec se prostor etabloval jako druhá scéna Metra otevřená alternativnějším žánrům, například folku, které do Metra příliš nezapadaly. K příležitosti otevření této alternativní scény Metra proběhla v únoru 2017 velkolepá Grand Opening Party, na které zahrála balkánská turbodechovka Fanfara Transilvania.
TIP: Brněnská klubová scéna zblízka II
Jenže v roce 2017 dne 31. května vstoupil v platnost zákon zakazující kouření v uzavřených veřejných prostorách, což zasadilo Livingstonu smrtelnou ránu. To, že klub sídlil v pasáži, se ukázalo jako zásadní problém. Návštěvníci museli chodit kouřit až ven z pasáže, což se jim samozřejmě nezamlouvalo, a když zůstali kouřit v pasáži, obtěžovali tím zase obyvatele domu.
Zákaz kouření tomu dal ťafku. To, že klub sídlil v pasáži, se ukázalo jako zásadní problém.
„To byla pro ten klub katastrofa. Je tam ten problém, že je tam ta pasáž. Bylo to neřešitelný. I když jsme klub zrekonstruovali, udělali jsme všechno zase hezký, čistý, dobrý pivo, bohužel zákaz kouření tomu dal ťafku,“ říká Pavel.
Tím tedy skončil příběh legendárního podniku, ve kterém se odehrálo mnoho originálních koncertů, vypily hektolitry piva a panáků, ve kterém mnoho lidí prožilo neopakovatelný večer a nalezlo útočiště v ranních hodinách. Do místa na Dominikánském náměstí, kde klub sídlil, se stále můžete jít podívat. Akorát už vypadá úplně jinak, je tam teď Kočkafé Schrödinger.